Když se ráno probudím, hned zapínám počítač a koukám na dešťový radar a předpověď. No, vypadá to, že snad sněhová kalamita nebude. Jdu se zeptat Lucky, jestli se jí chce jet na závod, ovšem žádná reakce. Tak jí říkám:"Tak nepojedem, stejně tam bude spousta bláta a samá louže." Lucka ožívá:"Tak jedem!" Jdu naložit auto a za hodinu vyrážíme. V Boleslavi je v tu chvíli polojasno. Jak ale vjíždíme do Prahy začíná pršet a za Prahou už vyloženě leje. Za Berounem koukám na bílé vrcholy okolních kopečků a říkám si, jestli jsem si ty řetězy, co jsem měl ještě ráno v kufru, nevyndal předčasně. 20 km před cílem už je bílo všude a teploměr ukazuje 1 stupeň. Naštěstí před sjezdem z dálnice se situace zase mění, sníh se ztrácí a když dojíždíme do Chrástu, teploměr ukazuje skvělé 4 stupně nad nulou a dokonce neprší! Jdem se zaregistrovat, vyfasujem za poplatek číslo a tašku, a zase se jdem ohřát do auta. Ale po chvíli Lucka zahlédne svoji kamarádku ze závodů Kolo pro život Adélku a tak hned musí ven z auta na průzkum. Adélka už má nachystané kolo, aby si vyzkoušela trať, tudíž ho musím jít Lucce sundat taky, aby se mohla přidat. Ale to už vidíme další známou soupeřku a kamarádku Terezku. Takže o největších soupeřkách už víme a můžem jít seznámit s tratí. Pořadatelé postavili náročný ale zvládnutelný okruh. Lucka si dá asi 4 kolečka a začíná znovu pršet.  Jdem se opět schovat a ohřát do auta. Za chvíli už jde na start nejstarší kategorie a tak Lucce k její nelibosti navlíknu pláštěnku, já popadnu deštník a foťák a jdem se na ně mrknout. Déšť je stále vydatný, ale 5 borců a 1 borkyně do toho šlapou, co to dá. Vítěz mezi klukama je od počátku jasný, o další pořadí se bojuje až do konce.  Potom nastupují na start starší žáci a žákyně v počtu 4 + 2, ale tentokrát je od počátku jasná jen vítězka, která jede v těsném závěsu za trojicí kluků, kteří si rozdávají až do cíle. Ve stejném počtu nastupují i mladší žáci, kde je o umístěních prakticky rozhodnuto po prvním kole. V nejmladších žácích svádí velký souboj vedoucí dvojce kluků, následována jasnou vítězkou holčičí kategorie Markétou Vaicovou, kterou taktéž známe ze závodů KPŽ. A pak přichází na řadu kategorie žáci a žákyně nábor a v ní nastupuje Lucka, Adélka a Terezka. Tentokrát se startuje ve vlnách a první jedou kluci. Tentokrát jsem nesledoval, jak probíhají souboje kluků, poněvadž jsem se musel věnovat Lucce. Lucka měla kupodivu raketový start (nevím, jestli ho neulila) a prvních 50 metrů bojuje o první pozici s Terezkou. Pak už se ovšem začíná projevovat lepší prostupnost terénem Lucčina většího kola a Lucka si začíná budovat náskok. Ke konci prvního kola měla sice menší kolizi, ale v té době už byla neohroženě na čele. Povzbuzuju ji, ať ještě předjede nějaké kluky před sebou, jenomže jelikož si je vědoma své pozice, nemá zájem se s někým honit. Takže si v pohodě dojede pro své první letošní vítězství.  A pak teprve přichází pořádný rachot, protože startuje nejmladší kategorie do 6 let. Startuje se opět ve vlnách nejdřív kluci. Děti jedou úplně stejnou trať, jako jeli předchozí kategorie, ale perou se s ní velmi statečně. Občas dojde k nějaké kolizi, ale do cíle dorazí všechny. První kluk dojede s velkým náskokem a první holka, přestože v první části trati měla pád a byla na konci pole, předjela všechny soupeřky. Potom následuje vyhlášení vítězů a první v pořadí dostávají mimo medaile a dárků od sponzorů i dětský sekt. Organizace závodu byla na velmi dobré úrovni, jenom škoda toho chladného a deštivého  počasí, které určitě zapříčinilo tak nízkou účast. Nám se ovšem s Luckou závod tak líbil, že se ještě určitě několika závodů této série zúčastníme. 

12. září pořádal bakovský klub Bakajda a město Bakov 4. ročník Dema Pohár města Bakova nad Jizerou. Protože to k bakovskému koupališti máme necelých 10 km, tak ho bereme jako domácí závod a i proto jsme se na něj s Luckou velmi těšili. Už množství informací, které se během srpna začali objevovat na webových stránkách závodu, naznačovalo, že bakovštví opět nasadí vysokou laťku, co se týká úrovně závodu. Už měsíc dopředu byl zveřejněn doprovodný program a 3 týdny před startem kompletní program závodu. Teď už jsme jen čekali na zveřejnění soupisky našich soupeřů. Když se v pátek před závodem objevil seznam závodníků registrovaných přes internet, jejichž počet dosáhl úctihodných 288, tak jsem Lucce v kategori 5 - 6 let napočítal 24 soupeřek a v kategorii 7 - 8 let 20 (domluvili jsme se, že si zajede obě kategorie),tak bylo jasné, že to bude pořádný boj. Abych Lucinku pořádně namotivoval, slíbil jsem jí, že pokud v mladší kategorii vyhraje a ve starší zajede do pátého místa, vezmu jí do aquaparku v Čestlicích, kde ten den měl být její kamarád  ze závodů KPŽ Matěj Půlpán, kterého jsme na závody také zvali. Bohužel, jelikož už mu začala hokejová sezóna, musel dát přednost tréninku. Co mě trochu mrzelo, byla neúčast dětských top závodníků, které jsme zvali. Jediný kdo přijel, byl Martin Vakoč, který svou kategorii s přehledem vyhrál.
 Trénink na závod jsem  naplánoval na pondělí a středu, kdy jsme nacvičovali výjezd z areálu a na "hromadu" a především starty. Ten kdo vymyslel, jak zhodnotit přebytečnou zeminu, která v areálu zůstala při jeho úpravách, byl genius. Nevím, jestli to byli bakovští nebo organizátoři Bakovského Maratonu, který se tam jel před 2 týdny a na této hromadě se rozhodlo o vítězi, ale opravdu to byl skvělý nápad. Teď už tam jen navézt další zeminu a můžou tam udělat dráhu na bikros. Myslím si, že zájemců o tento sport by bylo víc než dost. V pátek jsme se přijeli podívat, kudy povedou tratě a aby si ještě Lucka nacvičila, kde a jak bude vhodné přehazovat.
 V sobotu ráno jsme dorazili do Bakova a šli jsme se hned zaregistrovat na náš letos 27 závod. Registrace proběhla i přes velký počet účastníků (370) poměrně rychle. Před budovou s registrací jsme si prohlídli na mapě tratě jednotlivých kategorií (škoda, že tato samozřejmá věc u závodů dospělých na většině dětských závodů chybí) a šli jsme si je ještě projet. V 10 hodin se Lucka staví na start své kategorie. Jako vždy mi sděluje, že asi bude zvracet. Tak ji uklidńuju, že je nejlepší, ať nemá z ničeho strach a jdu k cílovému oblouku, abych měl dobrý výhled na start závodu. Další věc, která se mi na těchto závodech líbí, je start pouze na zvukový signál - píštalky. Takto lze poměrně dobře předcházet ulitým startům. Po chvilce rovnání závodnic na startu se ozve písknutí a je odstartováno. Lucka vystřelí a pod cílovým obloukem už je ve vedení. Před nájezdem na asfaltovou cestu se jí dokonce podaří předjet předezdce Pepu Zimovčáka na vysokém kole a ten má co dělat, aby jí předjel nazpátek. Lucká si vypracovává náskok a do cíle si s přehledem dojíždí pro své letos 14 vítězství. Soupeřce na druhém místě dává 12 sekund. Následuje rozhovor ve kterém Lucka zhodnotí závod a pochlubí se se svými dosavadními úspěchy. Potom sledujeme a fandíme závodům klukům, kteří pro velkou účast už musí jet po jednotlivých ročnících. Kluci dojedou a následuje vyhodnocení předškolních kategorií. Vyhlašuje se 6 nejlepších a Lucce se plní velký sen: dostává spolu s medailí pohár pro vítěze. Ale to už musíme pospíchat na start dalšího závodu. Lucka se staví vedle největší favoritky Báry Novákové, čerstvé vítězky Libereckého MTB Cupu. A je odstartováno. Start naštestí proběhne bez kolizí, i když tam pár závodnic mělo problém s udržením směru jízdy. Lucka se v nájezdu z areálu drží v polovině pole, ale do areálu už vjíždí čtvrtá. Bohužel v nájezdu na hromadu před ní padá Natálka Křemenová, taktéž známá soupeřka z Liberce a Lucka má co dělat, aby jí nepřejela. Lucka musí kolo vytlačit a při tom ji jedna soupeřka předjíždí. Jelikož v tuto chvíli na čelo nabírá velkou ztrátu, cílem je udržet čtvrtou příčku, což se jí s přehledem podaří. V tuto chvíli má splněno, odpoledne jedem do Aquaparku. Potom jdeme fandit dalším kategoriím, mezi závody si Lucka zaskáče v hradu a proběhne další soutěže a doprovodné akce. Po skončení závodů mladších žákovských kategorií si jdem poslechnout rozhovor s Pepou Zimovčákem a pak následuje vyhlášení. Lucka přebere cenu za čtvrté místo a už pospícháme na oběd a na tobogány.
  Jak už jsem napsal výše, bakovští organizátoři skutečně nasadili vysokou laťku. Nulové startovné a dobré reference z minulých ročníků, přilákalo opět víc než 300 dětských závodníků. Výborná organizace, doprovodné soutěže a zajímavé akce pro děti, které zrovna nezávodí, skvěle vymyšlené tratě, které jsou náročné ale zvládnutelné i pro méně trénované závodníky, pořadatelé, kteří rychle běží pomáhat dětem, které spadnou nebo mají nějaký defekt na kole, doprovodný jezdec, který povzbuzuje posledního závodníka, komentáře k závodům, kterých se se ctí popral šéf závodů Daniel Sedláček, rozhovory s vítězi závodů. Zde je zacházeno s dětmi, jako by to byly největší cyklistické hvězdy.
Na závěr musím poděkovat všem, kteří se na tomto skvělém závodě podíleli: sponzorům, kteří se i přes dnešní složitou dobu pokryli náklady této akce, městu Bakov nad Jizerou, kteří tento areál spravují a pořadatelům, kteří tyto závody vymysleli a uspořádali. Ti všichni si za toto představení zaslouží velký a dlouhý aplaus.
Už nyní se těšíme na 5. ročník nejlepšího dětského cyklistického závodu.
M. Blecha 


Dema Pohár města Bakova nad Jizerou

Druhý letošní závod, na který jsme s Lucinkou velmi těšili, poněvadž je téměř domácí, byl Author Český ráj. Předem jsem si zjistil trasu závodů a zajel jsem si ji s Lucinkou vyzkoušet. Start začíná v kempu na lesní cestě mírně do kopce a potom se vjíždí na asfaltovou silnici, po které se sjede na kraj obce Bražež, zatočí se prudce doprava, projede mezi domy a po břehu rybniku se vjede zpět na lesní cestu. Myslím si, že toto je přesně trať, která vyhovuje naší závodnici Lucince. Protože jsem si zjistil, jaké nejlepší časy zajeli závodníci v předchozích letech, po pár kolech se moje úvaha potvrzuje. Lucinka jezdí podstatně rychleji a to ještě  musíme objíždět závoru vjezdu do kempu. V sobotu ráno nemůžu dospat. Pořád musím myslet na to, jestli holka dokáže v tlačenici mezi klukama uspět. Kategorie do 6 let je totiž vyhlašovaná dohromady. Lucinka je po probuzení o něco klidnější a její cíl je dnes jasný: Musím vyhrát! Při prezentací fasujeme číslo 113. Ještěže nejsem pověrčivej, jinak už by mě asi z tý třináctky odvezli. Na startu urveme první řadu a čekáme na písknutí startéra. Je odstartováno. Strčím ze zadu do Lucky, co to jde a ta se dostává rychle před své soupeře a začíná jim ujíždět. Já se na to nemůžu dívat a tak scházím dolů na břeh rybníka, kudy se budou závodníci vracet. Ještě se pro jistotu ujisťuju, kde je cíl a vyhlížím, kdo první přijede na hráz. Už vidím, jak vyjela předjezdkyně a za ní jede ..... Lucinka! Má velký náskok a když to sama zjistí, dojíždí už v naprostém poklidu. Mě už také povoluje sevření žaludku, tepová frekvence klesá na třetinu, nohy se mi přestávají klepat a dostavuje se euforie. Mám takovou radost, že bych brečel. Lucinka vyhrála svůj první závod, porazila všechny kluky a zajela historicky nejlepší čas své kategorie (o 14 vteřin). Maminky v cíli žasnou: "Jé vona vyhrála holka". A přicházejí gratulace. Lucinka je také z výhry nadšená. Myslím, že tento pocit pro ní bude motivace do dalších závodů. Musíme bohužel čekat 4 hodiny na vyhlášení výsledků, ale dá se to vydržet. A už je to tady. Lucka vystupuje na nejvyšší stupínek. Je z toho asi dost nervozní, protože dělá příšerný obličeje a já mám obavy, jestli udělám použitelnou fotografii. Kluci jsou na ni asi dost naštvaný, protože se na ní ani nepodívají, natož podají ruku. Doma bude velká oslava. Závod byl po organizační stránce velmi dobře připraven a doprovodný program také. Na tento závod budem dlouho vzpomínat. 

Po loňských 2 závodech Lucinka usoudila, že pokud chce uspět, musí mít kolo s přehazovačkou. Po brouzdání po webu padla volba na kola značek KTM a Marin, a jelikož jsme dříve navštívili obchod s koly KTM a kolo se nám velmi líbilo, bylo rozhodnuto. Když u vánočního stromečku Lucinka viděla své nové kolo, hned se ho snažila zajet alespoň v bytě, na první vyjíždku si však musela počkat až ke konci března. Lucinka se snažila stále přehazovat, ale moc jí to zpočátku nešlo. Ale během 3 týdnů to celkem slušně nacvičila a tak jsme se vydali na první závody do Vratislavického pivovaru seriálu Dětský MTB Cup libereckého kraje. Poněvadž jsem usoudil, že nemá smysl holku přihlašovat do kategorie, ve které se jede nějakých 150 m po asfaltu, přihlásil jsem ji do kategorie 7 - 8 let. Fasujem číslo 5 a jdem na prohlídku tratě. Běhěm prohlídky se začínám poněkud potit. Netušil jsem, že takhle malé děti už jezdí takto náročné tratě. Holka řve, že to nepojede a maminka s babičkou mi nadávaji, proč jsem ji nepřihlásil do její kategorie. Já se ale nedávám, s holkou nacvičím kritická místa a jdem na start. Bohužel jsme se nestihli zařadit včas a tak startujem z druhé řady. Start proběhl docela zajímavě. V době kdy bylo odstartováno, měly už některé závodnice minimálně 10 m za sebou a startér si tam asi musel připadat jak blbec. U Lucinky je vidět, že má velký respekt z o hlavu vyšších závodnic. Prvních 200 m uzavírá startovní pole, ale po vjezdu na trávu lehce předjíždí 2 závodnice a tlačí se další. Ta bohužel ve výjezdu na chodník přes obrubník padá a Lucka nemá kam uhnout a padá za ní. Než se zvedne, tak jí předjedou závodnice za ní a je opět poslední. Povzbuzuji Lucku, že je ještě dohoní a Lucka šlape. Hned po výjezdu z druhé části trávy na cílové rovince předhání první závodnici a těsně před cílem druhou. Tím si vlastně splnila svůj cíl který si dala před závodem: Nesmím být poslední! I když před startem jsem doufal v lepší umístění, musel jsem být spokojen i se 14. místem. Lucka makala, co mohla. Závody byly perfektně zorganizovány (snad až na ten těžce ulitej start), od pořadatelů jsme dostali všechny informace, které jsme potřebovali. Těšíme se na další závody.