Druhý letošní závod, na který jsme s Lucinkou velmi těšili, poněvadž je téměř domácí, byl Author Český ráj. Předem jsem si zjistil trasu závodů a zajel jsem si ji s Lucinkou vyzkoušet. Start začíná v kempu na lesní cestě mírně do kopce a potom se vjíždí na asfaltovou silnici, po které se sjede na kraj obce Bražež, zatočí se prudce doprava, projede mezi domy a po břehu rybniku se vjede zpět na lesní cestu. Myslím si, že toto je přesně trať, která vyhovuje naší závodnici Lucince. Protože jsem si zjistil, jaké nejlepší časy zajeli závodníci v předchozích letech, po pár kolech se moje úvaha potvrzuje. Lucinka jezdí podstatně rychleji a to ještě  musíme objíždět závoru vjezdu do kempu. V sobotu ráno nemůžu dospat. Pořád musím myslet na to, jestli holka dokáže v tlačenici mezi klukama uspět. Kategorie do 6 let je totiž vyhlašovaná dohromady. Lucinka je po probuzení o něco klidnější a její cíl je dnes jasný: Musím vyhrát! Při prezentací fasujeme číslo 113. Ještěže nejsem pověrčivej, jinak už by mě asi z tý třináctky odvezli. Na startu urveme první řadu a čekáme na písknutí startéra. Je odstartováno. Strčím ze zadu do Lucky, co to jde a ta se dostává rychle před své soupeře a začíná jim ujíždět. Já se na to nemůžu dívat a tak scházím dolů na břeh rybníka, kudy se budou závodníci vracet. Ještě se pro jistotu ujisťuju, kde je cíl a vyhlížím, kdo první přijede na hráz. Už vidím, jak vyjela předjezdkyně a za ní jede ..... Lucinka! Má velký náskok a když to sama zjistí, dojíždí už v naprostém poklidu. Mě už také povoluje sevření žaludku, tepová frekvence klesá na třetinu, nohy se mi přestávají klepat a dostavuje se euforie. Mám takovou radost, že bych brečel. Lucinka vyhrála svůj první závod, porazila všechny kluky a zajela historicky nejlepší čas své kategorie (o 14 vteřin). Maminky v cíli žasnou: "Jé vona vyhrála holka". A přicházejí gratulace. Lucinka je také z výhry nadšená. Myslím, že tento pocit pro ní bude motivace do dalších závodů. Musíme bohužel čekat 4 hodiny na vyhlášení výsledků, ale dá se to vydržet. A už je to tady. Lucka vystupuje na nejvyšší stupínek. Je z toho asi dost nervozní, protože dělá příšerný obličeje a já mám obavy, jestli udělám použitelnou fotografii. Kluci jsou na ni asi dost naštvaný, protože se na ní ani nepodívají, natož podají ruku. Doma bude velká oslava. Závod byl po organizační stránce velmi dobře připraven a doprovodný program také. Na tento závod budem dlouho vzpomínat. 

Po loňských 2 závodech Lucinka usoudila, že pokud chce uspět, musí mít kolo s přehazovačkou. Po brouzdání po webu padla volba na kola značek KTM a Marin, a jelikož jsme dříve navštívili obchod s koly KTM a kolo se nám velmi líbilo, bylo rozhodnuto. Když u vánočního stromečku Lucinka viděla své nové kolo, hned se ho snažila zajet alespoň v bytě, na první vyjíždku si však musela počkat až ke konci března. Lucinka se snažila stále přehazovat, ale moc jí to zpočátku nešlo. Ale během 3 týdnů to celkem slušně nacvičila a tak jsme se vydali na první závody do Vratislavického pivovaru seriálu Dětský MTB Cup libereckého kraje. Poněvadž jsem usoudil, že nemá smysl holku přihlašovat do kategorie, ve které se jede nějakých 150 m po asfaltu, přihlásil jsem ji do kategorie 7 - 8 let. Fasujem číslo 5 a jdem na prohlídku tratě. Běhěm prohlídky se začínám poněkud potit. Netušil jsem, že takhle malé děti už jezdí takto náročné tratě. Holka řve, že to nepojede a maminka s babičkou mi nadávaji, proč jsem ji nepřihlásil do její kategorie. Já se ale nedávám, s holkou nacvičím kritická místa a jdem na start. Bohužel jsme se nestihli zařadit včas a tak startujem z druhé řady. Start proběhl docela zajímavě. V době kdy bylo odstartováno, měly už některé závodnice minimálně 10 m za sebou a startér si tam asi musel připadat jak blbec. U Lucinky je vidět, že má velký respekt z o hlavu vyšších závodnic. Prvních 200 m uzavírá startovní pole, ale po vjezdu na trávu lehce předjíždí 2 závodnice a tlačí se další. Ta bohužel ve výjezdu na chodník přes obrubník padá a Lucka nemá kam uhnout a padá za ní. Než se zvedne, tak jí předjedou závodnice za ní a je opět poslední. Povzbuzuji Lucku, že je ještě dohoní a Lucka šlape. Hned po výjezdu z druhé části trávy na cílové rovince předhání první závodnici a těsně před cílem druhou. Tím si vlastně splnila svůj cíl který si dala před závodem: Nesmím být poslední! I když před startem jsem doufal v lepší umístění, musel jsem být spokojen i se 14. místem. Lucka makala, co mohla. Závody byly perfektně zorganizovány (snad až na ten těžce ulitej start), od pořadatelů jsme dostali všechny informace, které jsme potřebovali. Těšíme se na další závody.