Občerstvovací stanice v seriálu Kolo pro život jsou určeny prioritně všem  závodníkům, kteří mají startovní číslo a kteří si občerstvení  jako je voda nebo ionťák v kelímku či bidonu, tyčinka, koláč, gel, banán (samozřejmě dle místní nabídky) sami vyzvednou.  Úmyslně zdůrazňuji, že jde o závodníky, kteří mají startovní číslo. Často se totiž stává, že občerstovačky  využívají  i ti, kteří vůbec v závodě nestartují.  Byl jsem také svědkem, kdy se doprovod nějakého týmu rozčiloval, že pro ně není na místě připraven bidon, gely a jiné speciality.  Jednoduše  si přišli vše na občerstvovačku  nafasovat.  Obsluha občerstvovacích stanic  ale nemůže rozlišovat,  kdo  patří k závodníkům a kdo si tam jde jenom na svačinu.  Jejich úkolem je poskytnout  občerstvení  závodníkům,  kteří se chtějí nechat občerstvit! Dohoda je samozřejmě vždy možná, ale je k tomu zapotřebí alespoň trochu slušnosti.

Samotné občerstvení  může  proběhnout  tak,  že závodníci zvolní  a z rukou obsluhy  si za jízdy převezmou to,  co jim obsluha nabízí.  Pokud  potřebují něco jiného, mohou zajet až ke stolu a v klidu si vybrat z nabídky.  Lidé na  občerstvovačce  jim budou  vždy ochotně pomáhat ve výběru.  Je  potřeba si uvědomit,  že  většina závodníků má čas  v klidu zastavit a občerstvit se.  Právě jim chceme  na místě vytvořit ideální podmínky k nabrání dalších sil pro kilometry zbývající do cíle.  Pro řadu jezdců jsou tato místa doslova oázou,  kam dojíždějí na pokraji sil a po načerpání energie a krátkém odpočinku pokračují dál.  Všem,  kteří si chtějí  v klidu občerstvení převzít je obsluha plně k dispozici.

Chápu, že ti jezdci, kteří jedou na vítězství a pro něž má každá vteřina cenu zlata, se nechtějí zastavovat a ztrácet čas. V takovém případě se ale musí zabezpečit  tak, že si vezmou na závod více bidonů a naplní si  dostatečně kapsy traťovkami  nebo si zajistí vlastní lidi, kteří  jim na předem domluveném místě vše předají  podle jejich představ.  

Na občerstvovačkách  jsou většinou dobrovolníci.  Často závodníkům pro zpestření upečou vlastní domácí koláče, namažou chleba se sádlem, nebo připraví obložené chlebíčky. Dělají to proto, že je to baví, a mají  radost z toho,  když se u nich závodníci zdrží a v klidu si na jejich lahůdkách pochutnají.  Rozhodně tam však nejsou proto,  aby   ve vysokých rychlostech za běhu  riskovali  a  předávali  bidony nebo gely sprintujícím závodníkům.  Obsluha  občerstvovacích stanic  nemůže  nahrazovat  týmové  servismany.  Je to i z bezpečnostních důvodů.

Jezdil jsem se svým týmem deset let po závodech světového poháru a z vlastní zkušenosti  vím,  že předat závodníkům v rychle jedoucí čelní skupině jídlo nebo pití je práce pro lidi z realizačního týmu nikoliv  pro  dobrovolníky nebo dokonce diváky.  Neodborné pokusy často končí pádem,  zvláště když je tempo závodu vysoké.  Správně občerstvit jezdce v průběhu závodu není úplně jednoduchá záležitost.   Vždy je potřeba vybrat správné místo. Tím je většinou závěrečný úsek stoupání,  kde závodníci nejedou příliš vysokou rychlostí.  Ideální je  úsek,  v němž  vrchol kopce   přechází do roviny.  Tam má závodník možnost předané zásoby v klidu „zpracovat“ – tzn.   polknout sousto nebo doušek vody   nebo vše  uložit do košíku či kapes dresu.  Občerstvovací stanice v Kole pro život  ale nejsou žádná „závodní  depa“  pro profesionály.  Místo pro takovou občerstvovačku  vybírá pořadatel především  s ohledem na logistiku. Musí tam být zdroj pitné  vody a  musí tam vést  nějaká cesta,  aby bylo možné dopravit tam stan, stoly a hlavně  zásoby  – někdy až pro tisíc lidí! To je také důvod,  proč jsou občerstvovací stanice jen zřídka v místech,   které jsou  vhodná pro předání  občerstvení  rychle jedoucím skupinkám jezdců v čele závodu.

A jak je to s těmi bidony?  Snažíme se závody stále vylepšovat. Proto jsme také zajistili pro celý seriál takové množství  cyklistických láhví, aby bylo možné na každém závodě rozdat 300 – 500 kusů.  Je tedy pravda, že se dostane skoro na každého,  jak jsme o tom psali v našem časopisu. To ale neznamená,  že láhve budou k dispozici na každé  občerstvovačce v daném závodě.  Většina závodů má  2 občerstvovací stanice. Vždy na  jedné z nich,  zpravidla na té, která je v polovině závodu budou k dispozici bidony naplněné vodou nebo  ionťákem v množství,  které jsem uvedl.  Prosím počítejte s tím v dalších závodech.

Tak tomu bylo také v Brně.  S tím rozdílem, že pořadatelé v čele s Ludo  Nazarejem  připravili pro závodníky dokonce 4 občerstvovačky!  Myslím, že to ocenili hlavně ti, kteří v sedle svého stroje strávili více než 4 hodiny … Plné bidony  byly k dispozici na třetí občerstvovací stanici, která byla 8km za polovinou závodu.  V žádném případě není pravda, že na občerstvovačkách  nebyla voda  a že závodníci trpěli žízní. To si jen někteří v zápalu boje pro vodu nedojeli…

Bohužel pravda je taková,  že vepředu jedoucí závodníci používají bidony spíše jako kelímky. V rychlosti se jim cyklistická láhev chytne  lépe než kelímek.  Po pár doušcích  láhev letí do příkopu.  A na další občertstvovačce vyžadují opakování.  Za občerstvovacími stanicemi se potom povalují desítky takových „jednorázovek“.  Pro závodníky na dalších místech,  kteří by takový bidon  rádi dovezli  až do cíle,  pak  už nezbude nic.  To je důvod proč bidony  budou k dispozici  vždy na jedné občerstvovačce  v závodě!

Takže moje rada na závěr zní:  Pokud pospícháte a nechcete se zdržovat  zajížděním do občerstvovačky  nebo pokud nechcete riskovat, že vám tam občerstvení nepodají  zrovna „odborně“,   pověřte raději někoho z vašeho doprovodu,  aby vám vše potřebné předal  na nějakém vhodném místě.

Myslím, že většinu závodníků těch pár vteřin,  které věnují  na svoje občerstvení  nijak výrazně  nepoškodí (spíš naopak). V takto těžkých závodech rozhodují spíše minuty než vteřiny.  V důsledku dehydratace nebo „hlaďáku“ ztratíte rozhodně  mnohem víc!

A prosba na závěr:  vy, kteří tolik pospícháte, nenadávejte (alespoň ne sprostě) dobrovolníkům na občerstvovačkách  a hlavně po nich nic neházejte žádné předměty,  vždyť to dělají rádi a chtějí se ve zdraví dožit dalších závodů.  Nehledě k tomu, že  to není zrovna kulturní chování… :-)

Jen pro zajímavost přikládám svoje fotky ze dvou občerstvovaček,  které jsem v průběhu závodu osobně navštívil.  Možná někteří rychle jedoucí závodníci ani neví,  jak  v praxi taková  občerstvovačka  vypadá…

2.   občerstvovací  stanice v pivovaru v Černé Hoře:

-          Pivo (točené i v plechovkách), minerálka, čaj, iontový nápoj, voda

-          Domácí koláče, buchty, perník, závin

-          Obložené chlebíčky, rohlíky, sýr, salám

4.  občerstvovací stanice:

-          Iontový nápoj Aminostar  v kelímkách

-          Buchty, koláče, perník, závin vše Delta

-          Tyčinky a  gely Aminostar

-          Banány, pomeranče

Věřím,  že drtivá většina závodníků byla s nabídkou a obsluhou občerstvovaček spokojena.