“Jel jsem celkem kaši“
Rozhovor s Janem Hruškou, vítězem Příbramského Permoníka
Honzo, popiš nám trochu průběh závodu, jak si to viděl?
„Sešla se tady celkem slušná konkurence. První část závodu vedla spíše z kopce a nebyla tak náročná. Já jsem neměl v plánu za to moc tahat. Až pod Orlík jsme dojeli ve větší skupině. Teprve tady začaly ty pravé kopečky, kde se to začalo trhat.“
Máš na mysli to těžké stoupaní od Solenic, které prověří každého, jak na tom je?
„Ano, už dopředu jsem věděl, že právě tady bych chtěl zaútočit. V kopci jsme už zůstali jenom ve třech. Já, Venca Ježek a Honza Strož. Byl jsem z toho trošku nervozní, že mi uviseli, ale nedlouho na to se mi je podařilo setřást. Až do konce jsem už jel sám. Žádná jízda na pohodu, jak by se mohlo zdát, to z mé strany nebyla. Jel jsem celkem kaši. Za prvé jsem nevěděl, jak to za mnou vypadá. Za druhé v tomhle ročním období bojuji více než jiný roky s pylovou alergií. Ne zrovna dobře se mi dýchá, víc bolí nohy, otupuje mě větší únava. Kdo je alergik, ví, co to obnáší…“
Počasí na závod nebylo nejlepší, měl si na trati nějaké problémy?
„Včerejší průtrž nevěstila nic dobrého, ale počasí nakonec vyšlo. Sice trochu poprchávalo, ale jen tak akorát. Aspoň se neprášilo, a ani žádné velké bláto, kde bychom se museli brodit, nebylo. Podle toho, co říkali místní, tak úseky, kde byla voda, jsou tam celý rok, takže žádná katastrofa. Já, jako rodilý silničář mám rád, když dojedu čistý, velké bláto a hlavně to celé čištění po skončení závodu v lásce nemám… “ Následuje krátké ticho a smích Honzy Hrušky :-)
Máš už na biku odjeto dost závodů, jak se ti líbil právě Permoník?
„Ještě nikdy jsem tady nejel. Trať se mi celkem líbila. První část byla hodně rychlá, ale pak začali kopce a začalo to být hodně spravedlivé. Závod byl dost dlouhý. Jelo se to skoro dvě a půl hodiny a to mi vyhovuje. Trať byla opravdu dobře značená. Navíc přede mnou jela zaváděcí motorka, a to se mi pak jede o moc líp. Můžu se soustředit na samotný výkon a nemusím tolik koukat, kudy jet. Už třeba kvůli škodolibému přeznačování tratě. Jevu, který na závodech v Čechách není výjimečný.“
Chtěl bys na závěr ještě něco vzkázat?
„Musím pochválit pořadatele. I když k nim nemám žádný osobní vztah, musím zdůraznit, že značení tratě i celkové zajištění bylo na jedničku, ostatně na závodech Kolo pro život je to tak vždycky.“
Text a ilustrační foto: Miloš Lubas
