Bludný Holanďan v Olomouc
…je to jako ve snu, kdy musím utíkat, vše na tom záleží, ale nohy jsou snad z olova. Čím víc chci, tím jsou nohy těžší, a má zoufalá situace končí tím, že se probudím celý zpocený.
Ale dnes to není sen! Špalír fandících diváků nás svým povzbuzováním žene pod cílový oblouk, obě kola se mi hluboko boří do cílového bahna, které je navíc v krátkém výdrbku. Svaly ve stehnech se mi napínají k prasknutí. Souměrně se snižující se rychlostí přidávají diváci na intenzitě, už skoro stojím, bláto je husté a lepivé jako chemopren, stehna vydávají své maximum, ale vše marné. Jako olověné nohy ve snu, i já teď moc chci, ale nejde to. Těsně před cílem sesedám z kola a tlačím…
Bludný Holanďan
Olomoucký závod v seriálu KPŽ jedu letos již po třetí, ale ani to není pro mě zárukou, že nezbloudím. Opravdu jsem zde každý rok zabloudil, a tak jsem byl přesvědčen, že letos z vytčené cesty nesejdu. Navíc mě doprovázela dvoučlenná letka týmových kolegů, kteří z důvodu nemoci se rozhodli mě doprovodit na mé strastiplné fitness jízdě. Čekalo mě neuvěřitelných 19km, převýšení ani uvádět nebudu, protože by se mnohým z toho mohla roztočit hlava. Taktika byla jasná, první polovinu, která je do kopce, pojedu (nebo i půjdu) zvolna, a v té druhé, z kopce, budu dřít jak (černý) kůň.
Prodloužená jízda
I na Matějské pouti se někdy poštěstí, že zrovna nasednete do nějaké té atrakce, a když už si myslíte, že to máte za sebou, přiopilá obsluha zahlásí prodlouženou jízdu. Mě se to poštěstilo dnes, v Olomouci. Dřel jsem jako kůň, a přesto jsem některé soupeře předjížděl po druhé i po třetí. Já, i má doprovodná letka jsme byli přesvědčení, že jsme nikde nesjeli z fitness trasy, ale přesto jsme se několikrát křížili s dalšími účastníky fitness maratonu. Jediné očividné sjetí z trasy bylo kousek před cílem. Poznali jsme to podle toho, že jsme na kolech vlítli mezi lidi u nějaké ZOO, či co. Naštěstí s námi zbloudil i nějaký místní, tak nás vedl zpět k cíli. Cestou jsme potkali i skupinku bloudících chrtů, snažil jsem se nesměle je varovat, zda si jsou jisti správností trasy, sám jsem si nebyl jist, zda jedou skutečně špatně. K cíli jsme se pomalu blížili, na každé lesní křižovatce, jsme se my, fitnessáci, sjížděli s různých směrů a pokračovali společně k pomyslnému cíli. Rozdělil nás až poslední sjezd.
V cíli mi jeden člen z doprovodné letky hlásí, že jsme najeli něco přes 30km.
Tímto bych chtěl apelovat na pořadatele, aby mě diskvalifikovali. Protože svévolné opuštění vyznačené trasy by se mělo trestat bez rozdílu.
..ale teď už vážně, při našem bloudění asi hlavní roli sehrál fakt, že fitness trasa z té hlavní třikrát sjížděla, což jsme zřejmě přehlédli, a tak si fitness protáhli. Ale ta jedna z posledních odboček byla vážně špatně označena, protože zde hodně lidí sjelo z trasy. V mém případě, všechny zmíněné nedostatky přebyla neopakovatelná atmosféra a fandící kotel diváků v cíli. Olomouc je závod, na který se nezapomíná. Tak za rok s GPSkou…
