Manitou Železné hory České spořitelny

Na tom, že tato ruka patří Jirkovi Georgeovi Adamovi – „ředitelovi“ projektu Kolo pro život, není nic tak zvláštního. Co však není běžné je skutečnost, že pět minut před startem chrudimského maratonu nebyla ve startovním koridoru kromě výše zmíněné ruky ani noha.

Situace se zlepšila až o minutku později, kdy najíždí první vodotěsný bajker. K Georgeovi zároveň přitlape s troufalou prosbou známý a občasně se vyskytující chlupatec Yeti, zdali by si i on mohl prubnout závod Manitou Železné hory Škoda Auto, když je ve startovních kójích volno.

Jirka je osoba dobrosrdečná, a tak dlouhosrstému slíbí, že mu zařídí první lajnu. Ale pouze na padesátku. Má strach, aby vzácný tvor neuhynul vyčerpáním. Co řekl, to splnil, a tak se maskot mladoboleslavských opravdu napasoval do čela startovního pole.

Pak ale bohužel začalo zase pršet a vrchní pradlena v zaváděcím voze Škoda zjišťuje, že je jednak na trati bláto, ale hlavně, že jí došel jediný účinný prací prášek, který dokáže Yetiho dokonale vybělit. Chlupáč tam musí opustit slibnou pozice na startu a při svém odchodu zklamaně utrousí:,,Škodofka!“ - to je v překladu do lidské řeči: „To je ale škoda!“ Yetiho však důstojně zastupuje několik teplomilných závodníků, kterým v chladném počasí naskakuje husí kůže (jednomu prý vyrazily i brka).

Brzy po startu se však všichni zahřejí při sjíždění mokrých schodů. Pražské schody to sice nejsou, ale zase je tu větší švanda. Například když domácí závodník napasuje přední kolo do zábradlí, a tím donutí vedle jedoucího kolegu, aby ukázal krvežíznivým divákům, jaký má nejen postřeh, ale i vyšvihanou tělesnou schránku. Všimněte si krásného musculu triceps surae. Dámské obecenstvo šílí.

Průběh kolize naštěstí pokračuje v přátelském duchu. Pánové se chovají jako správní gentlemani a jeden druhému se omlouvají. Mít s sebou památníčky, tak by jistě došlo i nakreslení obrázku s věnováním. V tom fofru ale stačí fotečka na památku od zkušeného fotografa.

Po vjetí do terénu získává Chrudimský okres jednoznačné prvenství v největším výskytu černochů v republice. Místní bláto totiž dělá rázem ze všech závodníků bajkery s tmavou pletí.

Celý závod byl díky panujícímu počasí velice náročný. Některé pasáže udělaly závodníkům stejnou radost jako tobogán na koupališti. A zadarmo!!!

Každý závod má svého hrdinu. Na trati Manitou Železné hory Škoda Auto jím byl pilot, který si taktéž vyzkoušel blátivý tobogán. Ten si ovšem kromě něho dali i jiní. Jedině on ale nastoupil na „skluzku“ s vědomím, že jeho kolo na tom po zdravotní stránce není moc dobře.

Deset kiláčků před cílem totiž utrpěl frakturu - zlomil sedlovku. Klobouk dolů, nevzdat to, šlapat a nemoct si k tomu sednout, to chce fakt silného závodního ducha. I po posledním pádu sebral svého bika a pokračoval do dalekého cílu.

Tam pak dochází k velkým proměnám. Z armády černochů se u „kooperativních“ kohoutků s tekoucí vodou stávají během pár pikosekund opět původní běloši.

Někteří se očisty do čista nemohli dočkat, neb vydatných porcí blátivého makeupu měli už plné zuby. A o děvčatech to platí dvojnásob.

 

Příkladem za všechny je třeba Pavla Havlíkovic. Ta zářila štěstím nejenom proto, že se jí závodní bláto podařilo smýt z obličeje, ale i díky faktu, že byla nejrychlejší ženou krátkého závodu v Chrudimi.

.

Na stupně se k Pavle připojil i dlouhosrstý Yeti, kterému se bohužel bahenní lázně nedostalo. Nakonec však i on uznal, že je někdy lepší zůstat v původním provedení, a to včetně barvy. Aspoň pradleně ušetřil práci.

No, doufejme, že další díl na Zadově bude trošku sušší.

Další fotečky najdete na www.scottmtb.cz.