Bikemaraton Drásal České spořitelny

Do startu zbývá 10minut a já tlačím svého bílého Marina do koridoru pro první stovku v průběžném hodnocení. Hlavní mechanik seriálu kolopro vládce imbusů Martin Půlpán okamžitě vyměňuje šroubovák za fotoaparát a fotí si mě v první lajně. Ani se mu nedivím, něco tak neskutečného se jen tak nevidí.

  Původně jsem měl přidělené číslo 289, ale to se někam ztratilo a tak mi přidělili číslo pro první vlnu. Chvilku si pohrávám s myšlenkou stoupnout si opět ke konci startovního pole, ale zvědavost jak vypadá start v první lajně vítězí.

  …A je to tady, hned po startovním výstřelu se vyráží. Není to jako na konci pole, kde si ještě stihnete dopít šálek čaje, rozloučit se s rodinou, nasadit přilbu a pak se začnete pozvolna rozjíždět. Tady v čele bych to přirovnal k závodům v plavání…

  Sotva zaslechnete výstřel, skočíte, hladina vody se za vámi ihned zavře, a v tu chvíli neslyšíte nic jiného než vlastní tep. Jsou to takové vzdálené bubny, stále přidávajíc na frekvenci. Obrazy kolem sebe vnímáte tak nějak rozmazané a silný proud vás odnáší velkou rychlostí. Jste jako ve snu. Teprve až za zatáčkou se vynořuji nad hladinu. Vrací se mi sluch a vnímám hukot terénních plášťů. Tady se asfalt trochu zvedá a já už nedokážu udržet tempo se špicí pelotonu. Připadám si jako nákladní Boing, jehož míjí letka stíhaček. Sem tam se v kokpitu zvedne ruka, to mě zdraví Jarda Jiskra, Jirka Pinďák, Milda Tempír a mnoho dalších. Přejí mi dobrý let a mizí v oblacích…

  Tak pro mě začal další díl seriálu kola pro život, jubilejní 15. Drásal. Již předem jsem věděl, že tento závod bude pro mě drsný. Ve středu jsem si rozedřel sedací partii a ještě v pátek večer to mokvalo. No to bude jízda, pán bůh zaplať, že to je samý kopec a já dost času strávím tlačením, tak si zadek chvílemi odpočine. Vzhledem k náročnosti jsem zvolil taktiku úspory sil a plánoval si nástup až po druhé občerstvovačce. Jenže vše bylo jinak…

  Mezi první a druhou občerstvovanou (tedy myslím), jsem z kopce předjížděl dva zkušené bikery. Já trouba zelenáč při předjíždění hlásím levá a jedu z leva, ale co to, soupeř to stáčí vlevo a když ještě jednou zoufale volám levá, ještě víc stočí kolo vlevo a já jen na milimetry míjím obrovskou kládu a již se chystám předjíždět další bikerku. Opět hlásím levá a nastává stejná situace a tak hlasitě oznamuji že předjíždím vlevo. Opět projedu jentaktak… Asi příště musím hlásit levá a počkat co to se soupeřem udělá a pak se rozhodnout zda není moc riskantní předjíždět. Nicméně cesta pokračuje za pravotočivou zatáčkou do dalšího stoupání a tak se pokouším trochu šlápnout do pedálů, abych ujel těm dvěma, které jsem právě předjel. V žaludku začínám cítit takový divný pocit. Pocit že nejedu správně, ten ale mizí za další zatáčkou, když vidím přede mnou závoďáka. Ohlédnu se, abych zkontroloval, zda se vzdaluji těm dvěma. Ujíždím jim a tak spokojeně dupu dál. Na vrchu je přes cestu větší bahnitá louže a tam zjišťujeme, že jí protíná žalostně málo stop. Tak tudy se určitě mnohačetný peloton neprohnal a tak otáčím a vracím se zpět.

  Bylo mi jasné, že tento kopec navíc mi vzal moc sil a do posledního stoupání budu opět nucen zvolnit, a tak, ač jsem si slíbil, že to dělat nikdy nebudu, snažím se aspoň něco najet ve sjezdech. Taky proč bych se měl bát, když jsem z kopce po široké cestě, navíc skákaje přes odvodňovací kanálky, dosáhl rychlosti 68,5km/hod. Tak jupí do sjezdů…

  Jeden z posledních sjezdů byl protkán hlubšími kolejemi. Letím středem a do pravotočivé zatáčky vjíždím ve vysoké rychlosti, neudržím kolo ve stopě a už projíždím blátivou louži v hluboké stopě. Následně se mi podařilo nějakým zázrakem vyskočit z blátivého koryta ven a jsem na vnějším okraji cesty. Hned ale přichází další úkol, pokácet strom….

   …Hvězdy všech velikostí mi krouží nad hlavou a jedna se mě ptá zda jsem v pořádku. Po chvíli mi dochází, že se mě ptá mladý kluk, kterého jsem před chvílí předjel. Uvědomuji si, že ležím ve vyjeté koleji. Kolo kousek ode mě. Dál zjišťuji, že jsem přišel o nohu. Leží mezi mnou a kolem. No to tedy byla morda. Pomalu se posbírám, nasadím nohu a řetěz, srovnám sedlo a vyrážím dál. Ten mladý závoďák byl celou dobu u mě a čekal zda jsem skutečně OK. Teprve až teď si uvědomuji jeho starost o mě a děkuji mu, že počkal dokud se neposbírám. Pak už bylo na řadě poslední občerstvení, poslední stojka a poslední sjezd.

  Poslední sjezd je pro mě už dost únavný. Já ve sjezdech dopružuji pouze jednou nohou a nemohu si je prohodit jako vy dvojnožky, a tak se o moje stehno pokoušela křeč. Nejednou jsem chtěl už zastavit a na chvíli dát noze odpočinek, ale slíbil jsem svému kolu, že před cílem ještě někoho předjedeme, a tak zatínám zuby a letím dál. Konečně jsem pod tím nekonečným kopcem a můžu protočit nohy. Snažím se udržet ostré tempo a ještě někoho sjet. Když přijíždím na silnici zahlédnu jednoho soupeře, akorát sjíždí do zámecké zahrady. Teď vymačkávám poslední energii ze svého těla a svaly jí okamžitě mění v točivý moment. Zamykám vidli a na hrbolaté trávě předjíždím už druhého soupeře. Dva těsně před cílem je dobré skóre, probíhá mi hlavou a v poslední zatáčce ještě zlepšuji o třetího.

   V cíli je skvělá atmosféra, speaker vyvolává přijíždějící závodníky a lidé tleskají. Snad každý bez ohledu na pořadí si zažil svou chvilku slávy. Z pádu mám odřený loket a tak jdu vyhledat lékařskou péči. Martin Půlpán vymyslil takovou srandičku na doktora a šel s fotoaparátem se mnou, aby vše zdokumentoval.

  Přicházím k lékaři a ukazuji mu odřený loket a povídám: Dejte si na tom záležet, aby to nedopadlo jako minule. To jsem měl pouze odřenej kotník a podívejte jak to dopadlo a ukazuji na protézu. Navím zda Martin něco vyfotil, protože se mlátil smíchy…

  Co napsat závěrem. Kdyby byla trať o malinko lépe značená, byl by to dokonalý závod, ale chybu musím nějakou najít, protože bych pak své špatné výsledky neměl na co svádět. Pochválím zde obsluhu občerstvovaček. Tak vstřícné a pohostinné jednání je moc milé. Když jsem poděkoval a pochválil, odpověděli mi, tady si na moravě…

   Tak tedy děkuji všem Drásalům za skvělý závod a těším se na další ročník.

Pokud se chcete podívat na Příběh o statečném Tomášovi klikněte ZDE :-)