Elektrokolo je taky kolo
Přečtěte si rozhovor s účastníky Finálové jízdy, co si myslí o elektrokolech...
Kolo pro život při Finálové hře spojilo do té doby dva tábory. V rámci Finálové jízdy spolu závodili cyklisté na horských kolech a na elektrokolech. Co od jízdy očekávali a jak se jim to líbilo, jsme se zeptali hned po závodě čtyř aktérů „Jízdy“…
Přesně před týdnem liberecká Finálová jízda rozhodla o výherci ŠKODY Fabie Monte Carlo ve Finálové hře Kolo pro život 2011. Absolutně nejlepším odhadem se může pochlubit pan Marek Kysela z Osečné. Na „Finálce“ ovšem letos nebyl zajímavý pouze konečný čas vítězného týmu. Velkou pozornost vzbuzovalo porovnání výkonnosti klasického MTB a elektrokola, na kterých se Finálová jízda vůbec poprvé v historii jela. Profesionální bikeři zastoupení Pavlem Boudným a Václavem Ježkem jeli za „své“ na tradičních horských kolech. Pro většinu lidí pořád ještě neozkoušená elektrokola osedlali amatérští cyklisté Josef Dressler a Tomáš Hauptvogel. Náročná kopcovitá trasa pod ještědskými skokanskými můstky dobře prověřila sílu nohou i elektromotorů. Na očekávání a pocity z jízdy jsme se po jízdě zeptali samotných aktérů…
Václav Ježek dosáhl nejlepšího času Finálové jízdy. Aby projel cílem jako první, musel hodně máknout. V prvních dvou třetinách trati se chtě nechtě díval na záda Pepovi Dresslerovi, jemuž elektropohon spolu s nečekaně dobrou fyzičkou dával do kopce křídla…
„Na porovnání s elektrokoly jsem se těšil. Myslel jsem si, že to pro nás bude jednoznačnější, ale ukázalo se, že když je na tom dobrej jezdec, tak ty kola jedou. Díky cyklokrosové sezóně jsem pořád ještě v tréninku. Kopec jsem jel naplno, ale Pepa na tom jel fakt dobře. Čekal jsem, že jeho výhoda bude po rovinách a v mírných stoupáních, kde mi bude ujíždět, ale pod můstky se ukázalo, že je to přesně opačně. Tak jsem to trochu přehodnotil a prudký úseky jsem nejel úplně na doraz. Nechal jsem si trochu rezervy na rovinky, kde jsem musel hodně mazat, abych ho vůbec sjel a předjel. Opravdu mě překvapilo, jak jel Pepa na tom elektrokole dobře.“
Pavel Boudný překvapivě více ztrácel. Oslnivou formu z kraje sezóny, kdy dominoval závodům Kolo pro život a s ostatními bikery si pohrával jak kočka s myší, si slavkovský rodák do Liberce nepřivezl.
„Ten nápad závodit proti elektrokolům se mi líbil. Určitě to bylo dobrý zpestření na konci sezóny. Jak se bude závod odvíjet a kdo bude lepší, jestli my na klasice, nebo kluci na elektrokolech, jsem tipoval podle toho, kdo na nich pojede. Když jsem se dozvěděl, že to bude Pepa Dressler a Tomáš Hauptvogel, bylo mně jasný, že jejich fyzička není tak velká, aby jim eletrokolo dávalo nějakou velkou výhodu. Na druhou stranu moje fyzička teď na konci sezóny už není žádný zázrak, a tak jsem tušil, že jednoduchý to proti nim rozhodně nebude. Překvapil mě Pepa Dressler, jak jel pěkně celej kopec až do tunelu, kde ho Venca Ježek teprve dojel. No a Tomáš se na tom asi trošku trápil. Možná čekal, že mu kolo víc pomůže…“
Josef Dressler oplýval před závodem dobrou, až rozvernou náladou. Při focení do rozpaků dostal svého proporcionálně vyspělejšího týmového parťáka Pavla Boudného. A na trati letěl „trialový mág“ s lehkostí kolibříka. Omezený rezervoár fyzických sil vysál až do dna, a tak si po závodě dopřál pořádný nášup jídla. Během svačinové siesty nám obšírně odvyprávěl své zážitky z jízdy na elektrokole.
„Já jsem na to před závodem neměl jednoznačný názor, jestli to elektrokolo bude rychlejší, nebo ne. Je jasný, že pokud bychom jeli proti normálnějším závodníkům a ne proti takovejmhle klukům, tak by to asi bylo jinačí přemejšlení. Na druhou stranu, ač to nevypadá, mám letos na kole najeto nějakejch tři sta padesát kilometrů, a tak jsem si nemyslel, že by mě ten motor mohl tak moc pomoct. Já mám doma tři motorky, na kterých mám najeto víc kilometrů. Když jsme odstartovali, tak jsem měl v ruce takovej ten ťuk, přidávat plyn, jak na motorce. Ale párkrát jsem jel i na elektrokolech, takže zkušenosti mám. U nich je asi nesložitější sladit úsilí šlapání s dávkováním výkonu elektromotoru. Do kopce jsem měl pocit, že mě to ani moc nepomáhá. To kolo mi navíc přišlo hodně těžký. Ale pak, když jsem to řekl Vencovi Ježkovi, mi na to on povídal: „Ty vole, já jsem jel naplno a tys mi na tom ujížděl…“ Tak musí bejt jasný, že ten elektromotor fakt pomáhá. Vůbec když vezmu v potaz moji současnou fyzičku... Pomoc motoru byla znát hned na startu. Stačí jednou šlápnout a motor si hned pozná, že se něco děje a přidá si výkon. To si připadáš jak na motorce. Akorát v tom nejprudším kopci kolu chyběly převody pro odřazení dolů a já jsem musel šlapat, co to šlo, aby mi motor dávkoval nějakou sílu. Jinak bych se zastavil. Na rovině mě pak Venca předjel, protože se při rychlosti pětadvacet kilometrů odpojuje motor, a pak si šlapeš jenom za svý. To už mu nešlo stíhat.“
Se svými zážitky s elektrokolem se rozpovídal i poslední v cíli Tomáš Hauptvogel, který se v sedle očividně trápil. Po závodě mu ale nechyběla tradičně dobrá nálada.
„Já jsem pro každou taškařici. S elektrokoly jsem se onehdá svezl v Praze na výstavě, takže jakýsi zkušenosti jsem s tím měl. Moc se mi to líbilo. Je to dobrý pro lidi, co neberou cyklistiku jako sport. Dnes to ale nebylo ono. Výsledky o tom vypovídají dostatečně. Já jsem jel skvěle, ale motor nestíhal. Chyběla mu potřebná watáž… (smích). Ne, čekal jsem od toho více, na druhou stranu si nedovedu představit člověka, který si koupí elektrokolo a pojede s ním takovýhle kopec. Já teď toho moc nenajezdím a s klukama jako je Bouda nebo Venca se jet nedá. A i ten Pepa se na kole pořád hejbe, skáče na něm a vymýšlí nějaký blbiny. Já jsem letos seděl na kole jenom dvakrát, kecám, třikrát.“
Nakonec premiéru, kde na startovní čáře stály společně horská kola a elektrokola, zhodnotil zakladatel seriálu Kolo pro život a vizionář v jedné osobě Roman Čermák.
„Ta myšlenka dát dohromady kola a elektrokola vzešla ode mě. Znal jsem se s Jakubem Ditrichem (majitel společnosti ekolo.cz), a tak jsme se dohodli na spolupráci a zkusili ten nápad uskutečnit. Já vyznávám filozofii, že elektrokola jsou pořád kola, na kterých se musí šlapat a k tomu ti vypomáhá motor. Nejvíc si ho užijou lidi, co mají třeba nějaký zdravotní handicap, starší lidi, nebo třeba lidi s nadváhou, co mají problém se unést, ale chtějí se hýbat. Dobrý je taky pro lidi co se nechtějí při jízdě tolik zpotit, když jedou třeba do práce nebo někam na úřad. Výborně třeba spojuje rodiny a jejich společné výlety na kole, kdy chlap může jet na kole a žena s dětmi na elektrokole. Takhle v pohodě ujedou třeba padesát kilometrů a nerozděluje je to. Elektrokola jsou zkrátka trend, kterýmu se nedá zabránit. Mám už v hlavě takovou myšlenku, jak zapojit elektrokola do seriálu Kolo pro život. Myslím si, že by to mohlo být hodně zajímavý…“
