Finálko jak má být
Finální reportáž z finálového závodu Junior Trophy v Klokočůvku u Oder...
Tak, a je dobojováno. Letošní ročník Junior Trophy 2010 skončil. Tady jsou majitelé zlatých medailí z posledního závodu sezóny.
Tím totálně posledním kláním, tedy patnáctým dílem byly závody v Klokočůvku u Oder. A právě zde jste mohli zaznamenat i několik odlišností oproti předchozím závodům:
Trošku „jináč“ poprvé – Všechny letošní závodní tratě stavěl vždy jeden z pánů v červeném, buď Pavle Tůma, nebo Jirka Adam. Hoši, děkujeme! Nicméně v Odrách bylo toto stavitelské duo bez práce, protože závodní trať pro děti postavili místní pořadatelé.
Trošku „jináč“ podruhé – Jelikož to byl finálový závod a v Odrách je vždy příjemná divácká kulisa, byla zde vyzkoušena představovačka hlavních favoritů závodu, jako tomu je na závodech světových. Tzn.: Kolik závodů letos má za sebou, na jakém kole, odkud je, za koho jezdí a na závěr padlo jméno závodníka. V tu ránu letí paže jmenovaného vzhůru a zaznívá bouřlivý potlesk jak od diváků, tak od soupeřů.
A pak už se jen závodilo. O poslední letošní medaile začali jako první bojovat jezdci do pěti. Prestiž této věkové třídy neustále stoupá a přestupní termíny, ve kterých lze získat lukrativní smlouvu pro příští sezónku se blíží. Není divu, že kvůli dobrému výsledku některé teamy udělají všechno. Mnozí diváci v Odrách tak nevěřili svým očí, když v oušku čtyřletého caparta viděli pod izolepou sluchátko. Že by přehrávač s tvrdým rockem?
Nikoliv. To se vedení stáje jezdce Petra Tomici rozhodlo nasadit komunikační techniku, jakou používají jezdci na Tour de France. Pilot číslo devět tak během jízdy neustále skrze vysílačku, kterou měl za pasem, dostával čerstvé informace o jezdcích v úniku.
Nebylo mu to však nic platné, protože tempo závodů udávala trojička favoritů, z nichž nejvíce sil na závěrečný spurt měl Marek Jurkulák, před Jonáš Kohlem a Filipem Eisenkolbem. V tomto pořadí se medailisté sešli i na bedně neboli na stupních vítězů.
Všimněte si prosím výrazu v tváři třetího jezdce Filipa. Kdo si myslel, že se směje, byl na omylu. Tuto grimasu si Filda dovezl jako památku z nedalekého zábavního HID parku, kam si před vyhlašováním odskočil. Absolvoval tam několik jízd na ultra rychlé bobové dráze a rychle proudící vzduch mu vykreslil nenapodobitelný výraz.
Další boje o cenné medaile s logem JT se očekávaly v kategorii jezdců do sedmi let. Podaří se někomu už konečně porazit šibalsky se smějícího Matěje Půlpána? Opět se postavil na start, a tak už bylo jasné téměř jasné, kdo bude diktovat tempo.
Podobně tomu bylo v dámské kategorii, kterou ovládá jen stěží porazitelná Dáša Hejhalová. S Dášou však přijely změřit síly její největší soupeřky Lucka Blechová a Adéla Špičková. Zajímavostí je, že tyto tři kámošky (jinak i tři první závodnice v celkovém pořadí) se vzájemně společně utkaly pouze v Chrudimi a na Zadově.
Ale honem zpátky na startovní čáru. Zde jsou všichni připraveni a čeká se na povel. Start!!! A už to jede. Čtyřicet sedm! natěšených pilotů se vydává na trať.
Do cíle podle předpokladů jako první přijíždí stylem Marca Cavendische (tedy s rukama nad hlavou) Matěj, což z něj udělalo největšího sběratele zlatých medailí Junior Trophy 2010. Na kontě jich nakonec má úctyhodných třináct kousků.
To pro jedenáctou placku za první místo v dámské kategorii si do cíle přijíždí s kamerou na přilbě i Dáša, která jasně ukázala jak Lucce, tak Adélce, kdože je tu mezi holkami ta nejrychlejší.
Další smečka závodníků, která se začala řadit pod startovním obloukem, byli piloti do devíti let. Z výrazu, který vytvořila koordinace svalů v obličejové partii Jakuba Bacílka, bylo jasné, že je přítomna jeho černá můra - vedoucí jezdec této třídy Pepa Hladíků. „ Zase nevyhraju…“
Jenomže nechybělo málo, a favorizovaná ,,černá můra“ Pepa se mohl z pozice závodníka stát pouze divákem. Jeho trénované dolní končetiny mají už takovou sílu, že v tréninku pod jejich tlakem vybouchla patka držící „přehajdu“.
Ještě že tatíček, shodou okolností taky Pepa, měl s sebou své kolečko, a tak mladší Pepíno jel poprvé závody na „velkém kole“. Problémy mu to však vůbec nedělalo a plánovaný žebřík k nasednutí ani nepotřeboval. Do cíle si v pohodě dojel pro zlatou a jenom potvrdil, že pozice celkového vítěze v této věkové třídě mu patří po právu.
Další runda - souboj jezdců do jedenácti let. Bude rychlejší majitel kamenné tváře, doplněné vždy černými brýlemi, tj. vedoucí jezdec celkového pořadí Tomáš Bárta?
Nebo zvítězí úsměv v podání křenícího se a občas zabloudivšího Daniela Bábora, který jede skoro každý závod v novém dresu?
Uvidí se. Po povelu start vyráží všichni jako střely vpřed, poprat se s nástrahami trati, kterou budou muset absolvovat několikrát, takže divákům bude jasné, kdože najede do druhého kola na první pozici. Tomáš nebo Daniel?
Ale co to? Při průjezdu do dalšího okruhu není na špici ani Tomáš ani Daniel, ale jakýsi jezdec s číslem 261. Kdo to je? Překvapení diváci pátrají očima na světelné výsledkové tabuli. Kdo je tím rychlíkem? Bude první v cíli?
Záhada je vyřešena. Za hlasitého povzbuzování v běhu dobře trénovaného tatíčka si do cíle pro tu nejcennější medaili přijíždí jezdec ze Šumperka – Ondřej Jílek!
Teprve až za ním jedou „Černá optika“a „Mistr úsměv“. Inu, dneska na Ondřeje neměli. A tak ho můžou akorát doprovodit na stupně vítězů na druhém a třetím místě. Ondrovi patří ten nejvyšší stupínek. Zajímavé je, že až na bedně Dan ztratil úsměv a Tomáš byl poprvé bez černých brýlí.
A teď ti nejstarší - kategorie do třinácti let. To je další kategorie, kde o vítězi není pochyb. Jakmile se na startu zjeví kolo na bílých pneumatikách kočírované pilotem v dresu Mapei, je jasno. Zvítězí Jirka Štěpaník.
A ani v Odrách tomu nebylo jinak. Jirka jde nekompromisně od startu do čela, a to si kontroluje po celý závod.
Mladý muž Jirka je nejen vítězem, ale i osobou ledových nervů, kterou jen tak něco nerozhodí. A to jak na trati, tak při vyhlašovaní. To dokázal při dekorování vítězů, když spíkr Pepe Dressler zahlásil, že první je Jiří Štěpánek. Jirka zůstal v klidu stát a ani nehnul brvou. Teprve když pan učitel ze školy kola opravil Štěpánka na Štěpaníka, jmenovaný profesionálně zdvihl ruku.
A jak to bylo v dámském oddělení? Tady nejvíce sil měla bajkerka s čísle 4, Denisa Knapková, která ukázala záda druhé Tereze Tvarůžkové a třetí Marie Pokorné.
Posledním dětským závodem celé sezóny bylo měření sil a technické zdatnosti v kategorii odrážedel. Historicky první závod, ve kterém se podařilo oddělit běžící rodiče od ratolestí, však skončil malou sportovní tragédií.
Sportovně pogratulovala vítězi Petrovi Tomicovi. Ano, tomu co jezdí s komunikační technikou. Třetí místo pak patřilo Davidu Málkovi.
A to bylo finále letošních bojů v dětských kategoriích. Doufáme, že i v příštím roce uvidíme na startu známé tvářičky, ale také novou krev. Vždyť na závodech kromě urputných bojů poznáte i nové přátele a kamarády. A pamatujte, není důležité zvítězit, ale vyhrát. Sakra, nějak to se popletlo. Tak ještě jednou: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“
Za pozornost při čtení občas nehorázně dlouhých reportáží z dění v Junior Trophy Vám děkuje
Martin Půlpán
P.S.: Jardovi Jiskrovi s rodinou děkujeme, že nezklamal a přivezl do Oder hezké počasí na závody! Íhned po jeho odjezdu začalo pršet.
P.P.S.: Jardo, nemohl bys příští rok jezdit na všechny závody KPŽ, blaho všech jezdců je v Tvých rukách.
Více foteček v oficiální galerii ZDE a na www.scottmtb.cz
