Holešovské vuvuzely aneb Drásal očima Pulpiho
Reportík od Martina Půlpána z dalšího závodu Junior Trophy, kterým byl holešovský Drásal...
Kdo si myslel, že jsou vuvuzely pouze v Africe na mistrovství „fočusu“, tak se pěkně mýlil. Byly totiž i v Holešově. Nevěříte? Pak čtěte dál…
Sobotní závody byly už 7. dílem Kola pro život - dílem drásalovským. Bikemaraton Drásal v Holešově je známý také tím, že je tam vždy hodně dětských závodníků.
No ale honem k závodům. Jako první se pod startovní oblouk postavili ti nejmladší. Ale bacha, někteří z nich za to umějí vzít.
Sotva bylo odstartováno, pidizávoďáci roztočili svá kola, ať už ty normální nebo i ty balanční. Teda řeknu Vám, že s těma balančákami se nadřou jako koně jak závodníci, tak i tlačící maminky.
Nepochopitelné je, že u toho někteří tak brečeli? Mě někdo tlačit, tak se chechtám od ucha k uchu.
Pak už následovaly starty dalších kategorií. Nejdřív D7. Start v pohodě. Matěj Půlpán – na dresu s nápisem Pulpis - letěl jako střela na první pozice a hnal ostatní za sebou. Pravda, vyhrál, ale Dáša Hejhalovic ho pěkně proháněla.
Po nich nastoupli starší závodníci, tedy bajkeři a bajkerky do devíti let. Stylem start cíl
si pro první flek dojel Pepa z kmene Hladíkovic, kterému jeho taťka dal večer před závodem asi něco výživného do jeho sunaru.
Tenhle borec ze stáje Alpine Pro se kvůli vítězství opravdu vyšťavil a na trati nechal všechnu svoji sílu, a tak nebyl schopen na stupních vítězů ani zamávat do davu tleskajících diváků.
Dalším závodem byla kategorie D11, neboli jezdci ve věku 10 až 11 roků. Zlatou medaili si vyjel Tomáš Hendrych, čímž taky potvrdil, že je velice charakterním bajkerem. On totiž, když startuje, tak bere pouze první místa. Jel pouze dva závody a vždy byl nejrychlejší. Inu zřejmě „dobrej oddíl“.
Předposledním dětským závodem byla věková kategorie do třinácti let. To už jsou fakt střelci. Po startu vyrazili jako splašení, i když je čekala pořádná porce kol na připraveném okruhu.
Všem ale ufrnknul majitel kola s bílými plášti. Ten jel fakt jako profík. Jeho styl projíždění zatáček byl famózní. Dokonce si pamatuji i jeho jméno. Tím nejlepším byl Jiří Štěpaník.
A to nejlepší nakonec. Myslím tím kategorii odstrkovadel. Koukat na ty malý špunty je vždy velká švanda. Na Drásalovi si je startér pěkně seřadil a poté se k nim otočil zády, že popojde kousek dál.
Jenomže jedna paní poblíž připravených dětiček, která sledovala a fandila jezdcům z hlavního závodu zahlédla svého svěřence, a ve snaze jej vyhecovat, na něj zvolala: „Jedééém!!!“ To považovali piloti odstrkovadel za povel ke startu a málem zběsilou jízdou přejeli nic netušícího startéra i kameramana.
Extrémně nabité baterky měla závodnice Barča Spáčilová. Ta prolítla cílem takovou rychlostí, že se jí nepodařilo zastavit ani přítomným pořadatelům. Barče zřejmě trať pro ni určená připadala moc krátká, a tak se svým strojem najela mezi pásky, jenž vyznačovaly závodní okruh pro starší kategorie. Nedbala volání, že závod již vyhrála a může zastavit. Kdepák. Kdyby jí neodebrali odrážedlo, tak tam Barča krouží ještě teď.
Po odjetí závodů následovalo vyhlášení, při kterém Pepa Dressler požadoval po dětech, aby dělali famfáry. A tak do toho Dáša Hejhalová s Matějem Půlpáne šli naplno. Díky tomu je pan učitel označil za nebezpečné „Holešovské vuvuzely“.
Tak to je vše a na úplný závěr ještě defilé všech vítězů z letošní dětského Drásala.
P. S.: Pokud byste chtěli některou z fotek z JT na Dráslovi, jsou k mání u mě, rád Vám ji pošlu v plný palbě.
Mějte se a doufám že se uvidíme 10. 7. v sobotu na chuchelským závodišti.
Martin Půlpán
