Jsou příběhy, který stojí za vyprávění
Pepu Dresslera ve Varech zaujal jeden docela "obyčejný" příběh...
Ve Varech byl můj Dressler Bike Park celý den plný dětí. Krásný počasí a nádherná fotbalová travička, do který se měkce padalo. A spousta děcek na kolech, co chtěla zvládnout nové cyklistické dovednosti, se snažila překonat překážky – pro někoho lehké pro jiného obtížné.
Snad největší výdrž měla Lenka Kopřivová.
Pořád dokola zkoušela jednotlivé cesty, pilně poslouchala rady a zlepšovala se. Byla celá uřícená, červené tváře a čůrky potu na čele. Bylo už skoro půl čtvrtý, když jsem se dal do řeči s její maminkou a dozvěděl jsem se, že vyrazili ještě s mladším bráškou v pátek o půlnoci vlakem z Hranic na Moravě. Děti si zajely svůj závod Junior Trophy a zbytek dne jezdily se mnou ve „škole“. A že prý čekají na vyhlášení projektu České spořitelny „Pomáháme vám růst“, a pak ještě vyrazí na malou procházku na kolonádu. V sedm jim to jede zase domů do Hranic. Jezdili jsme ještě chvíli, až začal spíkr Tomáš lákat na vyhlášení zmíněného projektu.
K pódiu to bylo pár kroků, a tak jsem se „ulil na chvíli z práce“ a šel se taky jednou podívat. To už Tomáš do mikrofonu hlásil vítěze hlavní ceny: "Kolo Specialized vyhrává Lenka Kopřivová z teamu Smolařky…" Překvapeně koukám, že Lenka sedí unavená na kraji pódia, odpočívá a ani neposlouchá. Ale kousek ode mne se rozbíhá její maminka, běží k pódiu, běží k Lence, vlastně k Tomášovi a Lence. Ta už taky neodpočívá. Raduje se se stejnou energií, s jakou jezdila celý den na kole. Teď vyhrála kolo zbrusu nový … a hned s ním míří na překážky. Už není uřícená, už jí netečou čůrky po skráních, už nemá rudé tváře. Má úsměv od ucha k uchu a je šťastná. I já mám radost. Kolo je kulatý a svět je barevnej.
Pepa Dressler
Autor: Pepa Dressler









