Kutnohorská rychlodráha
Stejně jako minulý týden, jsme si opět vyrazili na trať dalšího, tentokráte už 13. závodu v pořadí. Scéna pro nadcházející sobotu je tentokrát Kutná Hora a okolí. Závod byl poprvé zařazen do Kola pro život v loňském roce. Ředitel závodu Josef Straka však po loňských zkušenostech rozhodl letošní trasu pozměnit a nás velmi zajímal výsledek jeho práce.
Kdo si ještě pamatuje loňský závod, udělá si představu poměrně rychle. Inovovaný závod je postaven ze 60% na původním okruhu. Nové prvky znamenají rozhodně zjednodušení a nejspíše asi také její zrychlení. Pro představu zhruba 80% představují zpevněné polní a lesní cesty, zbývajících 20% je po asfaltu.
„Horského vůdce“ nám tentokrát vedle samotného autora trati (J.Straka) dělal závodník z týmu Česká spořitelna MTB, Tomáš Tvrdík (22. v absolutním rankingu). Při pohledu na mapku se trať jeví jako pokroucená osmička. Její horní okruh lemuje Kutnou Horu. Spodní okruh pak vede kolem Vrchlické přehrady a zasahuje až ke zřícenině hradu Sion. Trasa se potkává na 23. km, resp. 43.km.
Vyrážíme v pravé poledne. Místem startu je stejně jako loni areál plaveckého stadionu. Zahýbáme na hlavní silnici a vzápětí začínáme stoupat směrem k nedaleké hoře Kaňk. Nájezd do terénu po silnici trvá zhruba 3km a tudy se určitě pojede hned od startu pěkná „tavba“ Z hlavní silnice uhýbáme prudce do prava a lesní cestou stoupáme pozvolna úbočím Kaňku. Nejvyššího bodu dosáhneme na 7. km na vyvýšenině Malý Kuklík (359 mnm) Úmyslně to nenazývám kopcem, protože „velkou placku“ neshodíte. Opouštíme široké lesní pěšiny a vyjíždíme z lesa do polí. Cesty jsou krásné, široké jako stvořené pro předjíždění. Na 10. km vjíždíme do jabloňového sadu a stoupáme na Miskovický vrch (400 mnm). Závěrečná část táhlého kopce vede po staré dlážděné cestě, kde si budete v závodě připadat jako na Paris-Roubaix .
Do Miskovic valíme po louce, která je kvůli nám posekána aby se nám dobře jelo : -) Tady budete mít pocit jako byste rolovali po ranveji travnatého letiště. Po průjezdu obcí následuje opět nádherně posekaná louka. V mírném sjezdu dosahujeme lehce padesátikilometrovou rychlost. Nádherný pocit! Až do 23. km kde se osmička trasy kříží trasa vede po cestách mezi poli, vilovou čtvrtí i chatařskou oblastí. V místě křížení bude umístěna občerstvovačka. Tady vás nejspíš překvapí obsluha buffetu jakou jste ještě nikde nezažili! Takže pozor nepřehlédněte! A nezapomeňte pokračovat v závodě :- )
Pak už se stáčíme Velkému rybníku. Táhlé stoupání od hráze do polí nazývají místní docela příhodně „infarkťák“. Pro jistotu kontroluji tepovku na svém Polaru. Na 25. km prolítneme Malešovem a zahýbáme k hradu Sion. Zhruba od 28. do 35. km je trasa trochu techničtější. Nechybí dva brody, přejezd zborceného mostku, kde bude možná nutné sestoupit jednou nohou na zem. Jediné stoupání na trase o kterém se dá říci, že je prudké se před námi zvedá na 34. km. Je to stoupák na Roztěž, kde silově méně vybavení jedinci budou asi stejně jako já tlačit. Nahoře už si v klidu můžete vypnout tlumení vidlí. Do cíle zbývá posledních 15 km, které vedou hodně po asfaltu. Občas ještě vlítneme do terénu. V posledních km si budete na lesních pěšinkách připadat jako na tobogánu. Pojede se tady určitě nejméně třicítkou, případná stoupáníčka vylítnete spíš setrvačností. Do cílového prostoru vlítnete lehkým sjezdem z lesa.
Osobně se mi trasa moc líbila. Je rychlá, technicky nenáročná. To samozřejmě neznamená že je lehká. Ve velké rychlosti se budou i nenápadná stoupání pěkně zajídat. Při projíždění zatáček ve čtyřicítce rozhodně uplatníte technické předpoklady. Každopádně je totálně jiná než byly Karlovy Vary. Ráz krajiny je typicky středočeský. Čekají na vás široké polní cesty mezi obilím a kukuřicí, v sadech, po pevných lesních cestách i po úzkých pěšinkách připomínající Posázavskou stezku.
Pořadatelé odhadují čas nejrychlejšího závodníka okolo 1h 40min.
Podrobné info mo trase naleznete na http://www.bikeclubkh.cz
A ještě na závěr: pro závodníky je po závodě zdarma vstup do bazénu plaveckého stadionu.
Takže plavky s sebou!
