Manitou Železné hory České spořitelny

Na dnešním závodě jsem slyšel od dvou závoďáků v zadních řadách, že nejlepší jsou závody typu novaautor cup a český ráj. Celý závod tvoří hladké široké dálnice a téměř se netvoří špunty, nejsou žádná zranění a v cíli jsme cobydup.

   Neříkám, že tyto závody jsou špatné. Mám je taky rád, blahodárně působí na mé EGO dosažená průměrná rychlost. Ale ruku na srdce, není víc bikerský si projet závod, který se skutečně může honosit názvem závod horských kol.

   Dát si pořádné převýšení, ve kterém mi při tlačení kola podjíždí nohy a plíce nestíhají okysličit svaly, sjezdy technicky náročnější doprovázené adrenalinem a v cíli si dát pivko s dobrým pocitem, že jsem to dnes DAL.

   A když někdy ve sjezdu spadnu, určitě tím nemůžu vinit pořadatele, že připravil náročný závod. Nikdo mě nenutil ten sjezd dát, bylo to pouze mé rozhodnutí ho sjet a né sejít.

   Když jsem v loni začal, přišli mi závody v seriálu Kolopro fakt těžký. Pár z nich jsem nedokončil, nebo se nevešel do limitu, ale nakonec jsem byl sám na sebe pyšný, že jsem mohl být součástí tohoto seriálu. Stal jsem se jedním z Vás, vzali jste mě mezi sebe. Poznal jsem spoustu lidí, kteří mě motivovali a stále mě motivují.

   Letos mám daleko úspěšnější sezonu a bikeřina se mi zažrala pod kůži. Dle výsledků stále patřím v jednotlivých závodech mezi poslední stovku, tak můj názor na technickou náročnost tras je myslím názorem široké sportující veřejnosti. Určitě budu rád, když obtížnost seriálu se nebude snižovat. Byl jsem trochu zklamán, když na Permoníku byl vynechán krásný singl kolem plotu, těšil jsem se na něj, a taky jsem se těšil na dnešní lávku v cíli.

   Loni, když byla lávka na náměstí, diváci fandili a tleskali těm, kteří ji zdolali. Spíkr Tomáš Hauptvogel povzbuzoval závoďáky při zdolávání a celkově tato překážka v cíli tvořila neopakovatelnou atmosféru.

   Vím, že se dnes na ni stala nehoda, jeden závodník neodhadl rychlost, lávku přelítl a vážně se zranil. Upřímně mě to mrzí, a držím palce pro rychlé uzdravení. Proto i chápu, že byla cesta na lávku odkloněna. Věřím ale, že příští rok bude lávka opět součástí závodu, tak jako sjezdy v lese, tak jako i schody na náměstí….

ZÁVOD

   ....Stojím na Chrudimským náměstí, spíkr hlásí odjezd zrychleného vlaku. Manitou stůj při nás, ať my indiáni na svých krásných ořích dostihneme tu lokomotivu, probíhá mi hlavou. Vlak vyjel ze stanice, hlásí spíkrovi informátor z nádraží a chvíli na to vyjíždíme, jako indiáni na válečné stezce, štvouc se za svou kořistí. Hned po startu přicházejí schody, které se v mé zadní pozici nedají sjet, musím je jako ostatní potupně sejít a vést svého oře za uzdu. Za chvíli už přejíždíme volný železniční přejezd a začíná 50ti kilometrová štvanice, štvanice kde v první polovině jsem v pozici lovce, který chce uštvat svou kořist, a v té druhé si připadám jako štvaná zvěř, kterou pronásleduje ten poslední jezdec.

   První vjezd do terénu je veden singlíkem, což se projevilo závodní zácpou. Pomalu, fakt pomalu postupujeme dál. Trychtýř nás pouští po jednom. Situace je podobná jako v pátek na brněnské dálnici. Všichni stojíme slušně v řadě a čekáme, až se drobnými krůčky dostaneme na cestičku. Jak jsem uvedl, situace je jako na zacpané dálnici. I tady se našli tací, kteří mají pocit, že jsou víc lidmi a proto si můžou dovolit předjet celou čekající frontu odstavným pruhem a rovnou se cpát do trychtýře. Věřím, že nakonec obsadili vítězné stupínky. Přeci nás všechny neobešli jen proto, abychom je v následném stoupání předjeli a tím nám dali pouze dobrý pocit, kolik soupeřů jsme dnes předjeli.

   Z loňska si pamatuji, že tento závod patří k těm rychlejším (mám na mysli krátkou verzi). Byl to můj první závod v čase pod tři a půl hodiny. Vzpomínám si, že kopce byli mírné a fakt to upalovalo. Tak jsem se rozhodl, že nebudu šetřit síly a hned to napálím.

CHYBA

   Nevím, zda změna trasy, spalující žár, anebo únava těla se odrazili na mém výkonu. Každopádně v druhé polovině mi docházejí síly. Mám pocit, že se jede stále do kopce. Když zrovna přišel asfalt, na kterém mi to fakt jede, nejelo mi to. Navíc se ozývala záda a nezabíral na mě žádný dopink. Shleha, gel i turbosnack, vše bez zjevného účinku. Bylo to letos mé největší trápení.

   V první třetině závodu, asi nějaký fanda cyklistiky, nastražil na cestu připínáčky. Tímto mu chci opravdu poděkovat, protože jsem tak předjel minimálně deset soupeřů, kteří museli řešit defekt. Tím jsem se posunul o pár míst vpřed. Trasa byla okořeněna navíc pěkným blátem a nechybělo i pár zajímavých sjezdů. Prostě zase závod, který obsahuje všechny prvky MTB. Občerstvovací stanice bych oznámkoval na výbornou a pochválím milou a vstřícnou obsluhu.

   Vzhledem k nedávnému polomu, který způsobilo tornádo, se na poslední chvíli měnila trať. Pořadatelé měli zřejmě dost práce se změnami trasy, a tak se daly předem očekávat chyby v organizování. Já jsem tedy nepostřehl žádné výrazné pochybení a tak chválím pořadatele za, v dané situaci, skvělou organizaci.