Praha - Karlštejn Tour České spořitelny

Doufám, že mi prominete, ale nedá mi to, abych nenadatloval pár řádků k závodu Praha -Karlštejn Tour České spořitelny, který se jel v sobotu.

Přestože panovaly tak vysoké teploty, že se potily i rybičky v akváriu a meteorologové navíc doporučovali omezit tělesnou námahu, v pravé poledne se to na chuchelském závodišti hemžilo ohromným množstvím riskujících a závodu chtivých občanů. Pouze jedna rozumná osoba si s sebou donesla deštník ve snaze dodržet doporučení lékařů: nepobývat na přímém slunci v poledních hodinách.

V davu uprostřed startovního pole jsem spatřil i zástupce značky Shimano a bývalého dráhového cyklistu Petra Hejhala. Jasně mi véčkem naznačuje, kdože ten dnešní závod vyhraje. Inu horko dělá s jezdci divy.

Jedinému, komu bylo do smíchu, byl kameraman. Jakožto milovník rýže a válečných filmů se oblékl do mundůru připomínajícího ostřelovače bojového vrtulníku z dob vietnamského konfliktu. Místo katapultovacího křesla měl opěrátko z kancelářské židle, palebnou zbraní byla tentokráte jeho kamera. 

Vše se chystalo k vypuknutí akce. Trhač Kroupa měl opět ostře nabroušené štípačky a bez ohledu na barvu pleti, barvu dresu a náboženské vyznání trestal případné přestupky v řazení do startovních kójí. Se strachem v očích sledovali zuřivého trhače závoďáci číslo 296 a 424, kteří však naštěstí měli své privátní kóje.
 

Závod Karlštejn Tour s krycím názvem „Pouštní bouře“ odstartovala přesně v poledne. Motorizovanou jednotku ve složení - jedna motorka, dva Yetíci a čtyřkolka pronásledovala tisícovka pilotů na horských kolech.

 

Obrovské množství rychle se pohybujících širokých pneumatik na prašném oválu způsobilo bílou tmu, takže většina jezdců byla donucena vypnout autopilota a přejít k manuálnímu ovládání svých strojů. To však bohužel všichni nezvládli, a tak nebyla nouze o první pády a karamboly.

Po rozpuštění bílé tmy jsem se rozhodl, že se vydám dělat „Miloše“ na trať. (Pro vysvětlení: profesionální fotograf Miloš Lubas tentokrát zůstal cvakat v zázemí závodu, tak jsem si to jel zkusit do terénu místo něho).

Závodníky jsem dostihnul ve stoupání na Mořinu. S ladností předjíždím funící bajkery do prudkého kopce, kam i ptáci choděj pěšky. Postupně dojíždím jednoho závoďáka za druhým. Předjíždím populárního deštníkáře Jardu Jiskru a už mám na dostřel i pána od Shimana - domnělého adepta na první místo Petra Hejhala. Už ho mám a předjíždím ho zprava. Ukazuje mi, že jsem jednička jako Kalousek. Prostě dneska mi to jede. Mám fazónku. Možná to bude tím, že jedu na skútru.

Když jsem dojížděl jezdce, kteří mají takovou formu, že jsou schopni vyvinout stejnou rychlost jako moje Yamaha, nastal čas zastavit a začít fotit. Postupně měním místa, abych nebyl jako ostatní paparazzi, kteří to sází z jednoho fleku.

Focení závodů horských kol je náročná činnost. Musíte držet přístroj, ostřit, cvakat, nefotit nesmysly, přitom ale dávat „velkýho majzla“, aby vás třeba nepokropili dávkou bláta. Někteří jezdci jsou toho totiž schopni a dokonce jim to dělá dobře.

Udržet jezdce v hledáčku je někdy pěkná fuška. Pokud jede normálně jako ostatní, tak to není problém. Bohužel jsou mezi nimi i tací, kteří se z nepochopitelných důvodů snaží vyhnout objektivům! Jsou schopni dokonce i driftovat nízko nad zemí anebo přímo po hrubém asfaltu, jen aby je fotoaparát nezastihl.

Nakonec se mi podařilo ve zdraví přežít pouštní bouři a nafotit potřebné množství snímečků. (Jejich první část najdete v galerii Kolo pro život a druhou na www.scottmtb.cz.)

P. S.: Nezapomněl jsem taky zkontrolovat mistra znakové řeči Petra Hejhala. Našel jsem ho v poloze ležící a ve stavu totálního vyčerpání. Svůj pokus atakovat první příčky karlštejnského závodu okomentoval slovy:,,Tak si připadám jako po nedělním výletu za poznáním. A to poznání je, že na to fakt nemám.“

Martin Půlpán