) do Kláštěrce. Následuje krásný sjezdík po modré na Šumavěnku a to už jsme ve Vimperku. Zhruba 60. kilometr a nejnižší místo trati 
. Po staré Zlaté stezce vystoupáme středověkou branou nad vimperské náměstí. Čeká nás sjezd ponáměstí po kostkách mezi kostel a věž a výjezd od pivovaru kolem gymplu na zámek. Projíždíme další středověkou branou a otáčíme na hradní nádvoří. První, druhé a malá branka a ještě vyšvihnout na Haselburg. Tady bude opět prémie, tentokrát vrcholová. Dále pokračujeme na Vodník, kde na nás čeká trochu technických pasáží a pak již stoupání k vysílači na vrchu "Vodník". Tady opustíme "vimperskou mučírnu" a sice pořád stoupáme (z Vimperka na Zadov musíme nastoupat ještě 300m), ale již pohodově, tedy pokud v této fázi závodu víme, co si pod tím slovem představit. Projedem opět cvičák Radost a přes Kramata sjedeme na asfaltku, poslední odpočinkový úsek. Po pár kilometrech už nás čeká opět stoupání, nejprve k "Jezírku u Kyzu", kde bude poslední osvěžovna a pak již kolem skokanských můstků na Pláně. Odtud již s vidinou zahozeného kola, teplého jídla, pití a nohou v péči dvou masérek dojedeme do cíle.Šťastná desítka
Desátým dílečkem letošní skládačky společenské hry Kolo pro život byl závod na šumavském Zadově....
Desátým dílečkem letošní skládačky společenské hry Kolo pro život byl závod na šumavském Zadově. Již daná lokalita zaručovala všem hráčům, že se rozhodně nebude jednat o procházku růžovým sadem. Některým gamblerům se dokonce při zjištění, co musí vyšlápnout, hnedle po startu zbláznily i computery.
Radost z blížícího se trápení nebohých bikerů však bylo znát na fotografce Markétě. Tak schválně ještě před startem cvakala tváře soustředících se závodníků v koridorech, aby je pak mohla během závodu rozebrat ve své odborné studii.
Ve své vědecká práci pokračovala Markéta ze zaváděcího vozu. Její výzkum spočívá v porovnání tváří jezdců před startem a při maximální zátěži. Prý je velice zajímavé, jak se u některých závodníků konstantně s narůstajícím sklonem nakloněné roviny mění. Ve většině případu spíše tvrdnou svalové funkce v obličejových partiích a barva jde do růžova až ruda.
V pelotonu se však našli i takoví masochističtí labužníci, kteří si utrpení vyloženě užívali. S úsměvem dokonce ještě stíhali zdravit okolní diváky. Jeden případ za všechny – bikerka Růža. Ta by se snad řehtala, i kdybyste jí poslali do Himalájí aby si vyjela Everest.
Ve světě se v takovýchto těžkých závodech, často ve snaze vydržet vražedné tempo pelotonu, závodníci uchýlí k zakázaným podpůrným látkám. V seriálu Kolo pro život je to však jiné. Zde bajkeři jedou „za své“. Mírnou podporou při jízdě do kopce jsou tak maximálně vypouštěné výfukové plyny po strávených luštěninách.
První vražedný šumavský kopec prověřil nejen fyzickou, ale především psychickou odolnost. Těžká zkouška nervů tak byla hned na začátku závodu k vidění podél dopravních kuželů. Sebevědomí Vám určitě nepřidá, když supíte z posledních sil do ostrého 2 km dlouhého kopce, a proti Vám si už vesele sjíždějí rychlejší bajkeři v aerodynamickém posedu.
Známé pravidlo, že ve dvou se to lépe táhne, bohužel moc neplatilo o závodníkovi s číslem
C 706. Ten musel vyšlápnout zadovský krpál za dva, tedy i za svého potomka hovícího si v klimatizovaném pokojíčku kárky za kolem.
Tajné zpravodajské službě KPŽ se podařilo odhalit totožnost tohoto zdatného tažného jedince. Vězte, že tahačem bikerem oděným v elastiku nebyl nikdo jiný nežli říďa jistebnické závodu, neustále se smějící Pavel Rybařík.
Ale zpět k závodu. Místní pořadatelé do tratě zařadili pro účastníky maratónu i exkurzi na renesanční Vimperský zámek. Po zdolání strmé přístupové cesty k zámku, který byl založen zvíkovským purkrabím Purkartem z Janovic, projeli závodníci vstupní branou.
Jednu skupinku vedl i Pepa Hladík, te je známý svou zálibou v historii. Marně tam přemlouval ostatní bajkery, aby zastavili a spolu s ním navštívili expozici zámeckého muzeu věnovanou historii knihtisku. Zcela nepochopitelně dali všichni přednost pokračování v závodu.
Na trati závodu Šumavského MTB maratonu České spořitelny se objevil i falešný vrchní Vrána. Výskyt osoby prokazatelně inspirované filmem „Vrchní prchni“, byl potvrzen na občerstvovací stanici kousek od Vimperku.
Muž v černém s platem plným panáků podával pitivo zákazníkům KPŽ závodů. Poté, co si chudák závodník odebral a požil tekutinu, vrchní Vrána jej doběhl a položil obligátní otázečku: „ A co polívčička? Byla?“ Naštěstí po tomto dotazu všichni bajkeři zvýšili frekvenci a nechali Vránu svému osudu. Podvodník se stejně prozradil hned od prvního pohledu svým trikem bez saka a motýlku.
Další nástraha na bajkery čekala v lesích. Díky nedávným vydatným dešťům začaly růst houby, což mělo za následek zvýšený počet lidí hledající tuto potravu, která je občas jedlá pouze jednou, ale je každopádně „zadara“. Bohužel někteří houbaři hledali hříbky i na trati, a tak museli mít závodníci oči jako na šťopkách, aby pátrače nesvezli.
Přítomnost houbařů dala vyhladovělým závodníkům vzpomenout, že jsou již kousek od cílu, kde je čeká vybraná a hlavně zaručeně jedlá kuchyně s dotekem vařečky mistra Roberta. Některým se při té myšlence sbíhaly sliny a byli dokonce tací jedinci, kterým vypadával suchý a mlsný jazyk z úst.
Konečně v cíli. Honem dát kolo do Bezpečné zóny a šupky pro vytouženou stravu. Náročná trať a vynikající guláš (buchtičky, těstoviny) v cíli byly pro některé vysílené bajkery málem smrtící kombinací. Vyleštěná miska svědčí o tom, že kuchyň nezklamala a nacpaný bajker blaženě upadl do bezvědomí. Pár takvých šťastlivců se na přírodním hřišti na Zadově dlouho spokojeně válelo a nevědělo o světě.
Doufejme, že se do 14 dnů proberou, aby se mohli zúčastnit závodu v Liberci pod Ještědem.
Více foteček v oficiální galerii ZDE nebo na www.scottmtb.cz.
Autor: Martin Půlpán
