Ze sedla – Kutná Hora
Nepochybně jeden z nejzavedenějších závodů seriálu přivedl všechny zúčastněné tentokrát do Kutné Hory. Budiž ke cti pořadateli, že se pokusil o zatraktivnění závodu a přesunul start, ale hlavně cíl do nových prostor. No nových, to je asi špatný výraz. Všichni, kteří se objevujeme na závodech Českého poháru v cross country jsme se vrátili naopak do důvěrně známých míst. Vždyť cílový prostor u „Barbory“, lépe řečeno celý dojezd maratonu byl situován naprosto identicky jako ve zmíněných pohárových kláních.
Podle mého mínění došlo tímto krokem k výraznému zatraktivnění závodu nehledě na to, že dojezd s finálním stoupáním byl i mnohem bezpečnější, než rychlý „padák“ s prudkými zatáčkami na staré trati u bazénu. To už nemluvím o možnostech areálu; pořadatelé to mají u Barbory už vychytané, takže s umístěním všech stanů a stánků nebyl pravděpodobně žádný problém.
Když se dostanu k trati, musím říct, že nájezd mě docela překvapil. Naštěstí jsem byl instruován od ochotného městského policisty, který mi přibližný směr závodu naznačil. Domníval jsem se totiž, že pojedeme městem k bazénu a tam se napojíme na původní silniční úvod. O to milejší bylo zjištění, že se nekoná stoupání na Kaňk, které mi rozhodně nešlo v úvodu závodu nikdy k duhu. Nová rychlá úvodní pasáž byla vybrána s citem, nedocházelo k žádným kolizím, snad až na tu hned na startovní čáře, kdy nadržení borci z čela balíku skončili v kolizi asi tak po dvou ujetých metrech.
Nebýt ukrutného lijáku, trať by kromě lepší sjízdnosti rozhodně poskytovala i jistější orientaci závodníkům kde a kam mají odbočit. Nevím, jestli déšť způsobil, že na některých křižovatkách nebyl nikdo z pořadatelů a šipky zmizely pod nánosem bláta nebo jsem měl tak zapráskané brýle, ale občas jsem se cítil docela zaskočený, kam mám vlastně jet. Důkazem toho, že není vše úplně perfektní, bylo setkání s několika skupinkami bloudících, přijíždějícími z naprosto nečekaných směrů. Rozhodně se necítím být soudcem, ale pořadatelé obecně by si měli uvědomit i to, že čím je trať rychlejší, tím obtížnější je orientace při náhlých změnách trasy.
Ale abych nebyl tak negativistický; prostřední pasáž závodu, kdy skutečně „padaly trakaře“ byla složitá pro všechny a na vrub průtrže mračen bych připsal nejeden omyl bikerů.
Naproti tomu mi bylo docela líto pořadatelů jak to slíznou od školníka; sprchy byly k dispozici s teplou vodou, naprostý luxus! Ovšem notně zablácení borci a borkyně již po několika minutách udělali ze školního suterénu spíše maštali, až jsem z toho měl nepříjemný pocit. Snad s tím pan školník počítal a má nějakého „Viktora čističe“, který vezme hadici a do konce prázdnin uvede školní útroby do provozuschopného stavu. Budiž mu za to dík a dodatečně se omlouvám za všechny.
Z Kutné Hory jsem i díky předvedenému výkonu odjížděl v podstatě spokojen. Trať je tady moc hezká, sešlo se hodně lidí a atmosféra v areálu byla víc než příjemná. Nesmím zapomenout ani na Krimi stop zónu, už jsme si na ní zvykli a i ta určitě přispěje k tomu, že v klidu zakousnu reinkarnační buřtík a nejsem v nervech, zda zrovna někdo neodjíždí na mém biku do místní zastavárny. Takže díky a zase za rok!
Tomáš Přibyl
ČS MTB Masters
