Jízda na hraně i mimo silnici! Jak World Tour řeší cesty do Ománu, Emirátů, Argentiny či Saúdské Arábie

Jde o potvrzení jak globálním a celoročním sportem silniční cyklistika je. Uspořádat závod v exotických destinacích však vyžaduje notnou dávku plánování. Cyklistická logistika v rámci jednotlivých týmů byla kvůli prodloužení sezony posunuta na vyšší level.

Proč se riskuje při plánování letenek? Jak se vybírá sestava na exotické závody? Kolik materiálu týmy vozí? A jaké opodstatnění má největší pokoj pro maséra týmu? Adam Homolka, v minulých sezonách manažer logistiky v BORA-hansgrohe, přibližuje zákulisí organizace závodů v destinacích, kde se cyklistiku teprve učí.

Cestování – co platí organizátoři?

„Záleží na konkrétní destinaci. Pro manažera logistiky v každém týmu platilo, že musí zjistit, odkud se závodníci budou přepravovat. Třeba v případě etapáku Vuelta a San Juan v Argentině nám organizátor nabídl jediný možný přímý let z Německa do Buenos Aires. Ten byl ale z Frankfurtu a naší starostí tudíž bylo dopravit závodníky, personál i veškerý materiál na tamní letiště.

Náklady na tuto dopravu platil tým. Bylo rovněž naším úkolem, aby všichni byli ve Frankfurtu včas, ne ale zase moc brzo. To, aby závodníci nebyli zbytečně dlouho na cestě. Zbytek už je v režii organizátora, i když jistá omezení co se týče hmotnosti a objemu materiálu jsou. Jich se týmy musí držet. Případné překročení si totiž musí zaplatit samy.

Skvělé je, pokud jedním ze sponzorů závodu jsou přímo aerolinky, což platí třeba v Turecku. Na zdejší etapák bylo cargo vlastně neomezené. Pokud jsme měli nadváhu, nikdo nic neřešil.

Proč cyklisté nechtějí trčet na letišti?

„Austrálie má nasmlouvané Singapore Airlines, pro jednorázovky v Kanadě Air Transat a třeba pro etapák v Emirátech zajišťuje dopravu společnost Etihad. Ta nemá do Evropy tolik linek. Takže se opět řeší connecting flights do místa odletu organizátorem zabezpečeného letu.

Pořád se jede na hraně a riskuje se. Proč? Protože závodníci chtějí na cestách trávit minimum času. Čas na letišti je okrádá o možnost trénovat a odpočívat. A je na manažerovi logistiky, zda vybere let s přestupem dlouhým čtyři hodiny a vystavuje se nevoli závodníka, nebo zvolí na transfer pouze třicet minut a doufá, že zrovna nebude vánice a první let se proto nezpozdí.

Do Saúdské Arábie létají dva speciály. Jeden s materiálem, v druhém jsou závodníci a personál. Do Kanady na jednorázovky zase A.S.O. zablokuje místa v konkrétním letu. Jenže na tým jde o šestnáct lidí, takže vlastně kompletní letadlo zaplní jenom cyklisté a lidé z doprovodu. Pokud nějaká místa zůstala, aerolinky je mohly prodat. Takže se stávalo, že třeba deset běžných cestujících mířilo za oceán ve společnosti kompletního pelotonu World Tour.

Zádrhel představují právě cesty mimo Evropu. Jedním faktorem jsou víza. Cyklisté jedou do cílové destinace pracovat, tudíž potřebují nikoli turistická, nýbrž pracovní. To je případ hlavně Austrálie a Číny.“

Ubytování – největší pokoj pro maséra

„Na Arabském poloostrově jsou závodníci ubytovaní zpravidla v pěti i šestihvězdičkových hotelech. Těžko hledat výtky. Občas dochází ke kuriozním situacím při rozdělování pokojů, na což dohlíží většinou místní zprostředkovatel. A dbá na hierarchii. Sportovní ředitel, závodníci, mechanici, maséři…

Pro každý tým je ideální etapák, kdy jsou závodníci ubytovaní celou dobu na jednom hotelu a ideálně je start i cíl etapy před vchodem. Organizátor naopak většinou chce ukázat prostřednictvím televize celou zemi. Ale třeba v Emirátech s tím není problém, protože za dvě hodiny je tým po tamních skvělých dálnicích téměř kdekoliv.

Z vyprávění vím, že v Arábii v jednom z hotelů dostali sportovní ředitelé apartmá s bazénem a maséři jenom obyčejné pokojíčky. Místní, neznalí poměrů, netušili, že masér potřebuje největší pokoj. Pokud je sportovní ředitel rozumný, prohodí si pokoj právě s masérem. Jeho pokoj totiž kromě masážní místnosti plní většinou i roli food roomu, kde je jídlo v podobě energetických či proteinových tyčinek, ovoce, ořechů, iontových drinků či výživových doplňků, aby závodníci kdykoliv doplnili energii.

Na Grand Tour jezdí 26 osob z jednoho týmu

„Týmy ubytování nezajišťují. Jen je potřeba v určité lhůtě odepsat na email organizátora, kolik jednolůžkových a dvoulůžkových pokojů tým požaduje. Většinou se bere šest dvoulůžkových a čtyři jednolůžkové. Jakýkoliv požadavek extra musí týmy zaplatit. Jiná je situace u Grand Tour. Tam pořadatel hradí ubytování a stravu pro 26 osob z jednoho týmu. Ale i to často nestačí a týmy pořadatelům předem odešlou požadavek na extra kontingent.

Organizátoři mají zpětnou vazbu od týmů a zázemí se neustále zdokonaluje. Žádný pořadatel nechce, aby týmy při odjezdu nadávaly. Ale mnohdy záleží i na úhlu pohledu. Ještě před nástupem do BORA-hansgrohe jsem byl na etapáku Kolem Turecka s rakouským kontinentálním týmem. Připadali jsme si jako v ráji. Později jsem jel na stejné místo s Borou a všichni nadávali.“

Materiál – kolik bicyklů týmy posílají za oceán

 „To je samostatná kapitola. Většina závodů za oceánem se jezdí bez časovek. I tak se pro každého závodníka vezou alespoň tři závodní stroje, k tomu rezervní kola a náhradní díly. Samozřejmostí jsou ergometry, masážní stoly nebo třeba basy s nářadím pro mechaniky, přičemž každá má dvacet kilogramů. Nárok na cargo pro každý tým je přibližně 500 kilogramů. Někdy je složité se do alokované hmotnosti vměstnat. Pokud se to nepodaří, nadváhu musí tým zaplatit sám.

S množstvím materiálu se pochopitelně hodně kalkuluje. Větší týmy chtějí mít rezervní trenažér, rezervní masážní stůl. Jistí se, kdyby došlo k problémům. Ale jsou to kilogramy navíc, které je třeba jinde ubrat.

Většinou se materiál posílá v denním předstihu, což zase obnáší zvýšenou logistickou zátěž. Mechanici musí dopravit věci na letiště a zařídit odbavení. A samozřejmě trnete, aby vše dorazilo včas a nic nebylo poškozené.“

Závodníci a personál – kdo má nárok na business

„Léta se standardně ekonomickou třídou. Jsou ale i výjimky. Na Tour Down Under závodníci, sportovní ředitelé a doktoři letí v business class. Do Argentiny pak pouze dva závodníci. Zde je výběr ponechán na týmu. Na někdejší Tour of California nebo Tour of Guangxi letěli naši závodníci rovněž v business. Zde ale letenky platil tým. Nutno ale dodat, že od organizátorů zmíněných etapáků vyinkasoval solidní startovné.

Složení závodní sestavy se často řeší i podle sponzorů. Pokud některý z hlavních mecenášů cílí kupříkladu na byznys v Ománu,  vyšlou se na závod jezdci, kteří jsou schopni se výsledkově prosadit.

Týmoví mechanici cestují pochopitelně všude. Jen v Kalifornii jsme měli najatého mechanika přímo na tamní závod. Ušetřili jsme za jeho letenku, nadváhu pro nářadí, a navíc v okamžiku, kdy dorazili závodníci, bylo na místě už vše připraveno.

Bafíci ve většině případů létají společně se závodníky. Po cestě stejně většina kluků chce na masáž, a pak si jde lehnout. Na kolo míří až další den.

Vždy je součástí výpravy i minimálně jeden člověk z tiskového oddělení, protože týmy chtějí být vidět a nemohou si dovolit podcenit ani komunikaci ze závodů v exotických destinacích. Samozřejmostí je také doktor. Pokud nepřijde nějaký pád nebo nemoc, je lékař ve výpravě vlastně do počtu a většinou plní roli pomocníka.  Ale jeho absence je nemyslitelná. Když dojde k pádu a zranění, má velmi napilno.“

Týmové vozy a autobusy – luxus týmových autobusů chybí

„Přepravu zajišťují pořadatelé v místě závodů. Většinou jde o vozy od některého ze sponzorů závodu, které jsou na kapotě polepené jednou samolepkou daného týmu. Ale třeba při startu Gira 2018 v Izraeli organizátor zajistil pro každý tým značku vozů, kterou používal a polepil auta zcela totožně jako  originály.

Auta navíc musí mít nosič na alespoň osm kompletních kol plus rezervy. Součástí výbavy v autě pak jsou i vysílačky.

Luxus týmových autobusů pochopitelně musí na vzdálených závodech cyklisté oželet. Pořadatelé poskytnou většinou campery nebo minibusy.

Týmy rovněž nemohou počítat s velkými náklaďáky pro veškerý závodní materiál. Dostanou k dispozici menší dodávky. Nebo při pobytu na jednom hotelu prostě mechanici v cíli naskládají kola do jednoho velkého trucku, který materiál dopraví do místa ubytování.“