Jízda ve skupině má svá specifika. Ovládáte je i vy?

Rozdíl mezi sólo jízdou a jízdou ve skupině? Naprosto zásadní. Pokud jste si obě varianty již vyzkoušeli, víte, o čem je řeč. Zkušenější bikeři nám prominou, v dnešním tématu bychom se rádi zaměřili na specifika, jenž jízda ve skupině, za kterou se počítají již dva jezdci, přináší. Vůbec přitom nezáleží, zda vyrazíte do akce jen s přáteli či rodinou, nebo si střihnete ostřejší štreku v rámci poměření sil s konkurencí.

Vždy myslete na to, že při jízdě ve skupině, má největší odpovědnost jezdec na čele. On kromě udávání tempa musí ostatní upozorňovat na možná nebezpečí v podobě překážek na trati, výmolů, uvolněných kamenů a podobně. Je tedy nezbytné, naučit se několik základních signálů, které jsou důležitou součástí nejen pro bezpečnost vaši a ostatních jezdců ve skupině, ale i všech dalších účastníků silničního provozu. 

Základní pravidla
 

Tím nejzákladnějším signálem používaným při jízdě ve skupině je včasné naznačení změny směru jízdy upažením pravé či levé ruky, a to již padesát či sto metrů před plánovaným odbočením. 

Když se chystáte z jakéhokoliv důvodu zastavit, snažte se vyhnout prudkému brzdění a pokud je to možné, s předstihem zvedněte pravou ruku, kterou ostatním dáte vědět o svém úmyslu.

Zvlášť v případě, kdy jezdíte po hustě frekventované komunikaci v tzv. lajně, je nezbytné si osvojit další signál, který upozorňuje na překážku před vámi ať již v podobě díry ve vozovce či odstaveného auta. V takový okamžik mávněte za trupem rukou ze strany, na které se vyskytuje možné nebezpečí, případně na dané místo zřetelně ukažte rukou.

Velmi často se na svých cestách potkáte s překážkami, které se budou nacházet příčně přes vozovku. Jedná se například o retardéry, koleje či prahy, kterých zvlášť ve městech potkáte více než dost. Na to reagujte mávnutím rukou rovnoběžně za zády dvakrát zprava doleva. 

Při předávání signálu je třeba si uvědomit to, že povel je nutné zřetelně sdělit i dalším členům skupiny, to znamená, že znamení od vedoucího jezdce přebírá druhý a jako domino musí tento „vzkaz“ doputovat až k poslednímu členovi skupiny. 
 

Zásadní činitel - vítr

Všechny popsané signály, o kterých jsme se zmiňovali v předcházející části textu, platí, ať již preferujete jízdu na silnici či v terénu. Klíčovou roli však hraje vítr, jehož vliv se kvůli větší rychlosti jezdců projeví nejvíce v silniční cyklistice. Velmi často je tedy využívaná „jízda v háku“(lajně), kdy jednotliví členové skupiny jedou za sebou v jedné řadě v závětří za vedoucím jezdcem, což jim umožní výrazně ušetřit energii. V takovém případě je nutné pravidelné střídání, které kromě rozložení sil pomůže i s udržením rovnoměrného tempa. Dbejte na to, aby se změna na čele skupiny vždy odehrála na přehledném a rovném úseku. Samotné střídání probíhá velmi jednoduše, kdy dosavadní lídr lehce vybočí doleva a mávnutím pravé ruky naznačí jezdci za sebou, že má prostor k předjetí a sám následně zaujme místo na konci skupiny.

Velmi oblíbeným způsobem je pak jízda ve dvojících, kdy na čele jedou dva cyklisté. Střídání pak probíhá tak, že vedoucí jezdci vybočí každý na svou stranu vozovky a opět pohybem pravé či levé ruky naznačí druhé dvojici možnost bezpečného předjetí. Ovšem pozor. Vždy, když se rozhodnete vybočit s úmyslem vystřídat, dobře se přesvědčte, že je manévr bezpečný a neohrozí vás projíždějící auto. 

Při „jízdě v háku“ je ideální rozestup mezi bikery zhruba půl metru. Velmi důležité je pamatovat na to, abyste v případě překážky či jiných problémů bezhlavě nebrzdili, snažte se situaci řešit vybočením ze skupiny.

Vítr hraje výraznou roli i při způsobu jízdy cyklistů ve skupině. Technika se rozlišuje podle toho, zda vítr fouká zepředu, zprava či zleva, signály, které zde používáme, však zůstávají stejné. 

Nepodceňujte ani často přehlíženou zdánlivou maličkost a tou je vstávání za jízdy ze sedla. Pokud se k podobné věci chystáte, vždy dejte kolegovi za vámi vědět nejlépe tak, že dvakrát mávnete rukou za trupem.

Cyklistika je chápána jako individuální sport, jízda ve skupině jí však dává zcela nový rozměr, který by žádný cyklista neměl podceňovat. Ideálním řešením, jak si tyto dovednosti osvojit, je jejich vyzkoušení přímo v praxi.