Kola se točí dál, ale jak je správně nafouknout? A jaké výhody přináší bezdušový systém?

Začněme tím nejzákladnějším, tedy typem kola. Jinak je třeba nahustit duše na silniční, trekingové a horské kolo. Obecně platí, že nejvíce tlaku je třeba na silniční kolo, poté trekingové a nakonec horské. Rozhodně ale není třeba se ničeho obávat. Na každém plášti najdete doporučení od výrobce, kde je uveden rozsah tlaku, který většinou bývá v rozmezí od 2,5 až 5 baru. 

Na tyto údaje se můžete zcela spolehnout u crossových/trekingových kol, kde se tato hodnota pohybuje kolem 4 barů.
Více je nutné soustředit se na huštění duší u horských strojů, kde je třeba vzít do úvahy především to, do jak těžkého terénu se vydáváme. Pokud budete kilometry načítat hlavně na asfaltu či podobném povrchu, nebojte se jít až na hranici tlaku danou výrobcem, v terénu vám budou naprosto stačit údaje okolo 2,6 baru či menší. Uvedená data platí pro jezdce s váhou okolo 80 kilogramů, pokud je vaše hmotnost výrazně odlišná, upravte přiměřeně i uvedené hodnoty. A proč je tak nízký tlak? Jde především o mnohem lepší přilnavost pláště s povrchem, což vám zajistí bezpečnější jízdu a pohodlí v těžkém terénu.

Jednoznačně nejsložitější je huštění duší u cyklistických kol. Zde se zvlášť u profesionálů bere v úvahu kromě jezdcovy váhy počasí a povrch, obecně však lze říct, že hodnota se pohybuje kolem 8 barů, maximem pak bývají údaje o dva bary větší. 
Platí však zásada, která je validní za každé situace. „Určitě více hustěte zadní kolo. Na něm spočívá 70 procent váhy. Pro příklad bych uvedl silniční kola. V průměru na 7,5 baru vzadu, 7 vpředu. I tady je třeba brát v úvahu váhu jezdce. Jsou tací, kteří jsou těžší a dávají dozadu i 9 barů, 8 dopředu. Ale to záleží i na konkrétním typu pneumatiky. V každém případě se držte doporučení výrobce,“ říká trojnásobný účastník amatérských mistrovství světa Denis Fialka.

Duše nebo bezduše

Bezdušové systémy jsou jednoznačně in a pomalu nahrazují klasické duše, a to jak v silniční, tak crossové či horské cyklistice. Výhoda je zřejmá. Vyhnete se defektu, kdy dojde k proražení duše o ráfek či propíchnutí pláště od skla či jiných ostrých předmětů. A další plus. Nemusíte se obávat proražení duše v případě, kdy zvolíte kvůli těžkému terénu nižší tlak. 
Ale jak vlastně bezdušové systémy fungují? Duši v plášti nahrazuje bílý roztok (latexové mléko) obecně známé jako „mlíko.“ To vám také v případě propíchnutí pláště zajistí samovolné zacelení díry. Ani latexové mléko však není všespasitelné. Poradí si s dírami do velikosti zhruba čtyř milimetrů, při větších nehodách vám nezbyde nic jiného, než se vrátit ke staré dobré klasické duši.
I na první pohled ideální varianta bezdušových systémů má však jednu nevýhodu. A tou je, že jeho instalace je velmi zdlouhavá a pracná, navíc k ní musíte mít vhodné nářadí. A samozřejmě ani latexové mléko není žádné perpetuum mobile, jednou za dva až tři měsíce je třeba ho doplňovat.

Valivý odpor vs. rychlost

Fyzikální zákony se nevyhýbají ani cyklistům. Zvlášť u profesionálních jezdců je důležitým faktorem valivý odpor, neboli síla, která působí proti směru pohybu. Hlavní roli zde hraje obutí kol, resp. materiál, ze kterého jsou pláště nebo galusky vyrobeny. A samozřejmě váha jezdce. Svůj vliv má i tlak v duši či pláštích, který se hlavní měrou podílí na deformaci pláště a tím pádem zvýšení odporu a snížení rychlosti jezdce. Na valivý odpor má výrazný dopad i hrubší povrch či vzorek pláště, ale i poloměr kola.

Druhy pumpiček

Existuje několik druhů pumpiček, ať už na doma nebo ty které se dají vzít sebou na závod nebo výlet. Vždy rozhodují faktory - váha a čas. To znamená, že výběr pumpičky bude záležet na tom jak rychle potřebujete nafouknout kolo a také na tom ja těžkou pumpičku jste ochotni vozit. 

Ruční pumpička

Velká pumpa

Jednorázová bombička - Nejrychlejší nafouknití, které je vhodné k závodnímu použití. Nevýhodou je vyšší cena, a spotřeba jednorázových bombiček. 

K použití je nutné dokoupit i adaptér