Levná vs. drahá cyklistická přilba: jaký je rozdíl

V Evropské unii musí cyklistická přilba splňovat standardy normy EN1078, která přesně specifikuje její vlastnosti, tvarové požadavky včetně toho, kolik prostoru z výhledu smí zakrývat, taky schopnost absorpce nárazu. Norma předepisuje i metodiku testování a jakého výsledku musí přilba dosáhnout.

Pokud se přilba na trhu objeví, musela vším tím projít, takže si s ní kupujete i garanci kvality a bezpečí. Tak proč jsou mezi přilbami takové cenové rozdíly? Toto jsou oblasti, ve kterých si připlácíte.

Velikost

Levné cyklistické přilby jsou ve většině případů tzv. uni-size a to znamená, že upínací mechanizmus přilby bude mít hodně práce s tím, aby dokázal obsáhnout širokou velikostní škálu hlav. Takže někdy vidíte cyklistu s neskutečně obří přilbou na drobné hlavě, nebo naopak velmi těsné obepnutí.

Takže standardem jsou přilby ve velikostech S/M a M/L, co uspokojí většinu populace, přičemž těm drobnějším ušetří pár gramů na váze a těm druhým zase poskytnou víc prostoru. Když se podíváte do ještě vyšší cenové kategorie, narazíte na modely, co pro lepší usazení nabídnou dokonce trio velikostí.

Váha

Protože jsou vyrobeny z polystyrenu, je většina přileb v zásadě lehká. Nicméně zbytečné gramy na hlavě jsou s přibývajícím časem stráveným v přilbě znát víc a víc. A protože většina cyklistů je „postižených“ honbou za lehkostí, pak i váha přilby je faktor, který prodává. Takže asi nejlehčí přilba na trhu váží jen 219 gramů, ovšem její cena stoupá vysoko nad 5 tisíc korun.

Ventilace

Asi nejsnazší cestou, jak uživateli dát zapomenout, že má na hlavě cyklistickou přilbu, je co nejvíc ji proděravět. A pokud se podaří průduchy umístit správně, budou nasávat vzduch a tím zajistí proudění vzduchu kolem hlavy a tím její ochlazování.

Určitě jste si všimli, že dražší cyklistické přilby mají více ventilačních otvorů než ty levnější (tedy za předpokladu, že nejde o aero modely, u kterých naopak je cílem co nejkompaktnější tvar). Nárůst ceny je způsoben tím, že je složitější vymyslet a vyrobit strukturu, která chrání hlavu, ale současně dobře větrá.

Konstrukce

Většina přileb je v podstatě jednoduchých, skládají se z plastového „obalu“ polystyrenového jádra. Ne všechny jsou ale vyrobeny stejně, protože některé využívají technologii in-mould, tzn. že vnitřní a vnější část jsou během výroby propojeny v jedno, čímž vznikne jednolitá struktura s vyšší odolností a nižší vahou.

U dražších modelů je tato konstrukce už takřka standardem. Nadstavbou v otázce bezpečnosti je technologie MIPS (Multi-directional Impact Protection System), která při nárazu eliminuje rotační síly, co by jinak působily na hlavu cyklisty.

Aerodynamika

Dnešní doba je zrychlená a v tomto trendu uvažují i výrobci velo materiálu, a tak i cyklistické přilby vyrábějí aerodynamičtější. Motivací je, že inženýři lépe vyzkoumali, kolik aerodynamického odporu dokáže průměrná helma vyprodukovat.

Proto nejtěžším úkolem je najít balanc mezi uzavřeností přilby, která tak bude lépe „krájet“ vzduch, a její ventilací.

Udělátka

Mezi ta patří drobnosti typu přezek na upínacích páscích, které zajistí jejich hladké přilnutí k tváři, nebo otvory, do kterých lze třeba v kopci nebo při zastávce zasunout nožičky brýlí. A čím víc peněz bude cyklistická přilba stát, tím budou udělátka sofistikovanější.

Další detail, na který je záhodno při výběru hledět, jsou vycpávky a to, jestli jsou pro potřeby mytí odnímatelné, případně výměnné. Výkřikem poslední doby jsou přilby, co obsahují elektroniku – buďto ve formě integrovaného osvětlení nebo i zařízení, které v případě pádu přivolá pomoc.

Styl

Nic si nebudeme nalhávat, styl je pořád důležitý a pro mnoho uživatelů prvotní kritérium. Ty nejlépe vypadající přilby jejich producenti tlačí do nejvyšších cenových pater. Podoba přilby je obvykle spjata s objemem použitého materiálu a méně často vypadá lépe. Hlavní je image, říká se, ale ještě důležitější je ochrana. Takže ve finále ať přilba vypadá jakkoliv, hlavně ať je při jízdě na kole na hlavě!