Majk na cestách o plánu stravování během cesty do Singapuru: Těším se, že půjde i o kulinářský zážitek

„Věřím, že půjde o velký zážitek nejen z hlediska cestování, ale i z hlediska kulinářského,“ říká Majk na cestách. Jaké stravovací doplňky si přibalí do batohu? Která pravidla při konzumaci místních jídel ctí? A hlídá si poměr vydaných a přijatých kalorií během dnů v sedle?

Michale budete mít na startu vaší expedice 12. března v batohu sbalené i potravinové doplňky či nějaké energetické tyčinky?

Určitě. Základ v podobě několika tyčinek a gelů si vezu, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Preferuji spíše ovocné příchutě, nic extra čokoládového, z čehož je při vyšších teplotách kaše.

Během evropské části případné doplnění zásob energetických tyčinek nebude problém. Ale máte plán pro část cesty napříč exotickými destinacemi?

Doufám, že budou k mání místní tyčinky z lisovaného ovoce, které jsem při cestách do Asie vyzkoušel. Jde vlastně o raw stravu založenou na přírodních cukrech. Lisované mango či jahody jsou přesně tím, co tělo potřebuje pro rychlé doplnění energie.

Jakou stravu preferujete během cesty?

Jsem na sladké, takže scénář je podobný. Ráno si dávám něco sladkého. K tomu nějaký mléčný kysaný nápoj. Jde o kombinaci bílkovin a sacharidů, což člověka nakopne. Něco sladkého si většinou beru i do batohu. Během dne se snažím dopřát tělu jedno jídlo s velkým obsahem bílkovin.

Někomu dělá během sportování problém příjem masa, jiní se snaží konzumovat při výkonu jenom kuřecí maso nebo ryby. Máte stejné zkušenosti?

Já jsem masožravec. Rád si vybírám z jídelního lístku. Ale nejsem extra vybíravý z hlediska druhu masa. Už jsem jedl exotického jaka, krokodýla, zebru… Nesnáším jenom vnitřnosti. A určitě bych nepozřel psa nebo kočku, což je v asijských zemích běžná potrava. Ale z mého pohledu jde o morálně nepřípustný pokrm. To bych byl radši o hladu.

Pojedete přes hodně exotické země jako Arménie, Gruzie, Írán, Vietnam… Máte stanovená pravidla, jimiž se řídíte v odlehlejších končinách?

Většinou se v každém místě najde nějaká pekárna, kde si člověk vybere. Třeba v Turecku hodně jede street food. Člověk se nají plnohodnotně na ulici. Doufám, že Asie bude v tomto směru podobná a na street foodu založená. Vybírám si místa, která jsou hodně navštěvovaná. Pravidlo je jednoduché: pokud je místo hojně navštěvované místními a fluktuace návštěvníků je vysoká, jde o skvělé doporučení. Ještě se mi nestalo, že bych po cestě nenarazil na nějaký obchod nebo hospůdku či restauraci, kde bych se mohl najíst.

Je smyslem cesty do Singapuru poznat i lokální kuchyni v odlehlých místech?

Ano. Oblast Blízkého východu je pohostinností proslulá. Slyšel jsem historky, kdy byli místní nadšení z přítomnosti cizince a po domácím obědě jej vezli na večeři k příbuzným. Věřím, že budu mít občas problém odjet od rodiny. Doufám, že cesta bude nejen o poznávání na kole, ale i objevování kulinářského světa. A v místní rodině jde o nejvíce autentický zážitek.

Už jste se při vašich výpravách dostal do situace, kdy nebyla v dojezdové vzdálenosti restaurace nebo alespoň nějaký obchůdek?

Paradoxně v Alpách. Jel jsem bez většího plánování a kvůli špatnému počasí tehdy nabral dvě nebo tři hodiny zdržení. Měl jsem sice nějaké čokoládové tyčinky, ale zásoby nebylo možné doplnit. Podobné je to s vodou. Hodně si dávám pozor, aby mi tekutiny nedošly. Jednou jsem musel při cestě do Györu pít vodu z Dunaje. Výsledkem byly střevní problémy.

Nebojíte se právě v oblasti Blízkého východu i následně v Asii možnosti doplňování tekutin?

Mám tablety na čištění vody. Každopádně se budu snažit konzumovat jenom balenou vodu. Kohoutkové vodě se budu vyhýbat. Nechci riskovat nějaký moribundus…

Řešíte během cesty příjem kalorií, abyste tělo nedostal do energetického deficitu?

Když po vypnutí computeru při podobných cestách vidím, kolik jsem spálil během dne energie, tak se vlastně divím, že tělo funguje. Každopádně jím, co chci a v jakém množství chci. Člověk stejně nemá šanci spálené kalorie doplnit.

Jak budete přistupovat během šest měsíců dlouhé cesty ke konzumaci alkoholu?

Jeden panák nebo pivo člověka nezabije. V těle se to rychle rozloží a jeden litr vody všechno vyřeší. Ale alkoholu se vyhýbám. Je mi nepříjemné být na silnici s motorovými vozidly při vědomí, že jsem požil alkohol. Člověk nikdy neví, co se může stát. A velkou střídmostí se řídím i po ubytování. Jednou jsem se na hranicích Chorvatska a Bosny dostal na rodinou oslavu a bylo to hodně bujaré. Druhý den jsem se cítil zle, ale musel jsem jet sto padesát kilometrů. Fakt hrozný zážitek. Člověk si při takové zkušenosti rozmyslí, jestli bude nějak divoce popíjet.