Nepodceňujte zatáčky. Pomůžou vám zkušenosti i správná technika

Začněme od Adama, neboli od samotných základů. Stejně, jako kdekoliv jinde, i tady platí základy fyziky. Když řídíte auto, je samozřejmostí, že před zatáčkou včas zpomalíte. Myslete na to i na kole. Rychlost je třeba snížit již předem, “šlapat” na brzdu v zatáčce je kvůli možnosti smyku a následného pádu velmi nebezpečné. Navíc i tady působí odstředivé síly, které vás při příliš rychlém najetí vynesou ven. Narozdíl od auta vás však tady neochrání žádná karosérie, rozhodně tedy není prostor na hrdinství. Na toto si dávejte pozor zvlášť, když jste si právě pořídili nového jednostopého miláčka. Každé kolo je jiné, každé má trošku jiné vlastnosti. A než si na ně zvyknete, rozhodně neriskujte.

Zatáčka? Pedál vždy nahoru

Pojďme na druhý bod, který cyklistům, jenž v sedle netráví příliš mnoho hodin, nemusí být tak zřejmý. Když se chystáte projíždět zatáčku, myslete na to, aby vnitřní pedál, tedy ten, co je blíže ve směru, do kterého najíždíte, byl zcela nahoře. Důvod je jasný. Pokud byste zvolili opačný způsob, dost pravděpodobně zavadíte pedálem o zem a v takovém případě se s velkou dávkou jistoty zblízka seznámíte s povrchem. A o to nikdo z nás nestojí. 

Počasí a povrch - klíčoví činitelé

Když už jsme u povrchu, rozhodně nezapomínejte na to, že úplně jinak se vám pojede na betonu nebo hlíně či písku. O dlažebních kostkách nemluvě. To se může nejvíce projevit právě v složitějších technických situacích, mezi které zatáčky patří. Kolo vám nebude na písku či podobném kluzčím podkladu držet ideální stopu tak, jak jste zvyklí. Buďte tedy opatrní a nohu „z plynu“.

Klíčovou roli hraje samozřejmě i počasí, na mokrém podkladu bude váš manévr v zatáčce podstatně složitější. Více než kdy jindy zde hrozí nebezpečí smyku a i spadané listí vám může způsobit nečekané problémy.

A co třeba jízda v zimních měsících? Pokud nejste zkušený cyklista, zvažte, zda opravdu chcete poznávat okolní krajinu, kterou právě pokryl čerstvý sníh. Když už ale kouzlu zasněženého panoramatu neodoláte, nezapomeňte "obout" svůj stroj do plášťů s hrubším vzorkem. Neuškodí, když tlak v pláštích snížíte, a to zhruba na dvě atmosféry, zajistíte si tak větší kontakt s povrchem. Právě tento fakt může hrát klíčovou roli v zatáčkách na sněhu. Snažte se soustředit na to, aby vaše těžiště bylo více posunuté dozadu, brzděte velmi opatrně s větším důrazem na zadní brzdu. Použití přední se vystavujete většímu riziku smyku, zvlášť pak na zasněženém povrchu. A i zde pamatujte na to, abyste před nájezdem do zatáčky snížili rychlost. Více než kdy jindy zde platí přísloví „pospíchej pomalu“.

Jen pro zkušené

Není zatáčka, jako zatáčka. Pokud si již s kolem nějakou dobu tykáte, určitě si dokážete poradit s tzv. otevřenou ale i zavřenou zatáčkou. Do té první najíždíme bez výraznějšího zpomalování co nejpřímější cestou. Ta začíná najetím k jejímu vnějšímu okraji, následuje průjezd středem, který nás opět vynese k vnější části. 
 

V druhém případě zavřené zatáčky je vhodné více pracovat s tělem, tedy naklonit těžiště do jejího středu, zpomalit a až poté, kdy před sebou budete mít opět volný prostor, šlápnout do pedálů. 

Vybrat zatáčku jde velmi efektivně i pomocí smyku, to už je ale však záležitost pro opravdové fajnšmekry. Spočívá v zablokování zadní brzdy i řídítek do požadovaného směru, čímž se vaše zadní kolo dostane do smyku. Tady ale buďte opravdu opatrní, riziko pádu je velmi vysoké.