Pavel Bittner: Jarní klasiky pro mě byly univerzitou cyklistiky

„Jsem moc rád za šanci. Protože jsem tak velké závody jel poprvé, bylo to pro mě hlavně o učení. Cílem tohoto jara bylo nabrat co nejvíc zkušeností a tohle byla doslova univerzita cyklistiky. Větší závody už se nedají jet,“ říká Bittner.

Jaká pro vás byla první část sezony?

Výsledkově jsem to možná očekával trošku lepší, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že od začátku nic nepůjde zlehka. Nejlepším výsledkem bylo 12. místo na Le Samyn, tam jsem měl asi nejsilnější nohy z celého jara. A vážím si toho, jak jsme jeli třeba na Flandrech a že jsem je dokončil. Když jsme jako tým byli úplně vpředu při prvním nájezdu na Kwaremont, až z toho mrazilo. Původně jsem byl na závod rezerva, ale jeden kluk nám vypadl, dostal jsem šanci, a nakonec mi to docela sedlo.

Dokončil jste i Milán-Sanremo, ale na Paříž-Roubaix jste do cíle nedojel. Už se na vás projevila únava?

To asi úplně ne, ale měl jsem prostě špatný den. Už od startu jsem se moc dobře necítil. Snažil jsem se jet co nejdál, ale po Arenbergu nějakých 100 kilometrů před cílem jsem po dohodě s týmovým lékařem slezl z kola a nasedl do auta. Mrzelo mě to. Roubaix je ikona: magický závod, na který každý správný klasikář čeká. Vždy jsem ho moc chtěl jet a je škoda, že mi to úplně nesedlo. Snil jsem o tom, jak se po závodě opsrchuju na velodromu v Roubaix v těch legendárních sprchách, ale letos jsem si to nezasloužil. Ale příští rok už chci na velodrom dojet na kole, ne v autě.

Pro váš tým dopadl závod vůbec smolně, když Johna Degenkolba zbrzdil pád, a nakonec skončil sedmý.

Bylo mi ho moc líto, viděl jsem závěr už v televizi v týmovém autobusu. Bohužel, sport je někdy trochu nefér. John jel skvěle, předvedl neskutečný výkon. Podle mě to byl jeho nejlepší závodní den za hodně dlouhou dobu a určitě mohl pomýšlet na pódium. Ale i tak může být hrdý.

S Degenkolbem jste měli podobný program a po jeho boku jel řadu závodů. Je to velká škola?

Určitě. Pro mě je čest každý závod vedle něj. Snaží se nám předat co nejvíc zkušeností. Na týmové kolegy mám vůbec velké štěstí, jsme skvělá parta.

Váš tým testoval na Roubaix novinku jménem Scope Atmoz na dofukování a upouštění plášťů pomocí mechanismu na řídítkách. Je to přínosné?

Beru to jako krok dopředu. Na Roubaix je to určitě hodně dobrá věc, protože na kostkové úseky můžete upustit tlak v galuskách. Kdyby záleželo na mně, určitě bych to doporučil, jsem otevřený novým věcem.

Použil tuhle technickou novinku celý váš tým?

Ne, jen já a Nils Eekhoff. Určili pouze dva lidi a bral jsem jako čest, že to můžu vyzkoušet.

Co s vámi dělaly na jaře délky některých závodů? Milán-San Remo měří skoro 300 kilometrů, Flandry a Roubaix jen o trochu méně…

Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale zas takový rozdíl oproti kratším závodům to není. Asi je to jiné, když se třeba hned zkraje nechá odjet nějaká skupina a vy pak jedete nějakou dobu relativně v klidu v balíku. Ale Flandry i Roubaix se jely první dvě hodiny průměrem přes padesát a celkově to byly nejrychlejší ročníky v historii. Všichni chtějí porazit van der Poela, van Aerta nebo Pogačara, tak se každý tým snaží mít někoho v úniku. Já sám se o to pokoušel několikrát, ale nevyšlo to. Trvalo přes dvě hodiny, než nějakou skupinu nechali jet. A abyste tam byl, musíte mít i štěstí.

Po Paříž-Roubaix máte na kontě 4149 závodních kilometrů. To je docela dost, ne?

Určitě ano. Na takovou porci jsem z minulých let nebýval zvyklý, je to docela skok. Ale na druhou stranu, tým vidí, jak na tom jsem, jak se moje tělo chová, takže je všechno promyšlené. Myslím, že jsem to zvládl celkem dobře. Nebyl jsem úplně rozbitý. Ještě večer po Roubaix jsem letěl do Prahy, pak autem do Olomouce, ale tělo to vzalo celkem dobře. Druhý den jsem se pořádně prospal a všechno je v pohodě.

Co vás čeká nyní? Máte naordinované volno bez kola?

Ano. S přítelkyní jsme vyrazili na týden na Mallorku. Vzal jsem si s sebou kolo. Trochu se budu vozit. Nic náročného. Další závody bych měl mít až 6. května na jednorázovce Grand Prix du Morbihan ve Francii, pak se uvidí.

Bude stát Pavel Bittner v sezoně 2023 na startu některé Grand Tour?

Možné to je, ale je mi teprve dvacet a kdyby to nevyšlo, nic se neděje.

Titulní foto: Jan Brychta