Peníze, nebo televize? Co je pro rozvoj ženské cyklistiky důležitější?

Co bylo dřív – vejce, nebo slepice? Pokud bychom chtěli tuto filozofickou otázku parafrázovat pocyklisticku, mohli bychom se ptát, co by mělo přijít dřív: peníze, nebo televize? Je v tom dlouhodobý rozpor i mezi těmi, co tlačí ženskou cyklistiku vpřed.

Dvanáct tisíc eur pro muže i pro ženy

Téma se opět oživilo s krokem belgických pořadatelů, kteří do banku nasypou 36 tisíc eur – polovinu mužům, polovinu ženám. Nokere Koerse se stane nejlépe finančně ohodnoceným jednorázovým podnikem roku.

Toto rozhodnutí si vyslechlo spoustu chvály, ale z úst dalších slova pochyby o tom, jestli byly prostředky vynaloženy správným směrem, jestli by se víc nevyplatily investováním do přímého televizního přenosu.

Jedním z pochybovačů, ne-li rovnou kritiků byl Tomas Van Den Spiegel z konkurenční organizační skupiny Flanders Classics, který pronesl: „Budu dál tvrdit, že prémie za vítězství jsou až na třetím místě za televizí a startovným pro všechny týmy, což je odměna pro celý peloton, ne jen ty nejlepší. Ano, prize money jsou součást skládačky, ale ne hlavní priorita.“

Není to od Van Den Spiegela nový postoj, který to stejné tvrdil už letos na jaře, kdy „jeho“ závod Omloop Het Nieuwsblad byl kritizován za výši ženských prize money. „Ženská cyklistika má před sebou ještě řadu překážek a prémie jsou jednou z nich,“ pronesl. „Ale nejsou všemocné. Posun nastane s televizními přenosy, vyššími platy pro závodnice a navýšením atraktivity ženské cyklistiky pro sponzory.“

Flanders Classics? Propast zalepí do dvou let

A tak skupina Flanders Classics raději letos na prvním místě investovala do přenosů všech svých ženských závodů. A postupně, do roku 2023 plánuje v rámci svého programu „closing the gap – zalepení propasti“ paritu v oblasti prize money.

Letos se z Nokere Koerse v televizi objevil jen půlhodinový sestřih highlightů, o pokrytí v příštím roce jasno zatím není. Nicméně krok ohledně prémií je motivován snahou pořadatelů dostat svůj závod v roce 2023 do nejvyšší kategorie World Tour, kde už je automatická povinnost zajistit 45 minut live vysílání.

Navýšení prize money je tak možná symbolický krok, ale i takový má svou váhu. Aktuálně jsou minima pro ženské a mužské závody diametrálně odlišná. Záleží jen a pouze na pořadateli a jeho rozpočtu, jestli se chce od doporučení odklonit.

Pro závody kategorie ProSeries, kam spadá i Nokere Koerse, byl pro letošek spodní limit prémií stanoven na 4660 eur, z čehož 930 eur putovalo na konto vítězky. Mužský závod měl dolní hranici na úrovni 18 800 eur, z toho 7515 eur bylo určeno šampionovi.

Začátkem roku vzali fanoušci starost o ženskou cyklistiku do svých rukou. Před jednorázovkou Strade Bianche spustili crowdfundingovou kampaň. Italy určených 2256 eur pro vítězku bylo vysoko nad požadavkem Mezinárodní cyklistické federace UCI, ale pořád směšně nízko oproti 16 tisícům pro mužského vítěze. V kampani se za pět dnů vybralo 30 tisíc eur. A když na podzim Lizzie Deignanová vyhrála první ročník ženské verze Paříž-Roubaix, prémii do výše té mužské jí doplatil její vlastní tým Trek-Segafredo.

Stejně ale z globálního pohledu na evoluci dámské cyklistiky zůstává prioritou televizní pokrytí. Aby potenciální sponzor měl chuť investovat, a pak se vidět na obrazovce tak, jak to funguje dnes u mužů. Jedno je ale jisté – úspěch čehokoliv se skládá z mnoha dílků. A pokud bude i jen jeden scházet, nikdy se ho nedočkáme.