Zapomenutý český hrdina ve stínu Tour de France

Pouť Daniela Polmana odstartovala na nejsevernějším bodu Evropy o půlnoci 20. června a rodák z Nové Paky vyrazil jižním směrem od začátku svižným tempem. Výrazný náskok měl už při dlouhém přejezdu Finska a vedení postupně navyšoval během průjezdu Pobaltím, Polskem, Českem i Německem.

Svatý Bernard, Col de l’Iseran, Galibier

Ta nejtěžší část ale 42letého dobrodruha teprve čekala. Do cesty se postavily Alpy a v nich proslulé výjezdy na průsmyky jako Svatý Bernard ve Švýcarsku, vůbec nejvyšší sedlo se zpevněným povrchem Col de l’Iseran (2764 metrů nad mořem) či jen o krapet nižší královský Galibier.

„Těžkej arbajt,“ odfrkl si Polman s unaveným úsměvem při vzpomínce na alpskou kapitolu extrémního závodu do objektivu svého telefonu, z něhož posílá průběžné zprávy do světa.

Představa, že Azurové pobřeží přinese vítaný odpočinek, ale vzala rychle za své. „Člověk si něco myslí, a autor závodu se směje. I tady mě čekají těžký kopce. Takže jsem jel zase do čtyř hodin do rána,“ líčil Daniel Polman, účastník Race Across America v roce 2019.

Ještě Andorra a Španělsko

U Nice navíc poprvé zabloudil. „Strašně jsem si zajel. Na začátku Nice mě navigace naprosto nesmyslně zavedla na druhou stranu údolí, vůbec nevím, co si vymyslela. Jel jsem úplně na druhou stranu, dlouho do kopce, musel jsem se vracet,“ kroutil nechápavě hlavou Daniel Polman, zatímco mu pobřeží pomalu mizelo za zády.

Od jihofrancouzského Narbonne jej od mety 5700 km čekalo stoupání do Pyrenejí, průjezd Andorrou a následně celé Španělsko. „Začínám zase bojovat trochu s nohama, vedro jim nedělá dobře a otékají. Ale snad už to nějak vydržím,“ slíbil na dálku Daniel Polman s vidinou poslední necelé porce dvou tisíc kilometrů.