Brdská oslava kulatin plná překvapení

Mnozí by na slavnostní tabuli čekali spíše vepřo knedlo zelo či jiné místní pokrmy. Organizátoři však připravili pořádnou flákotu dřiny, zbrusu nově upečenou trasu A (90 km, ↑ 1.830 m) zařazenou do bodovaného žebříčku UCI. „Já bych si dal to medium, prosím!“ Tak to musíte na tradiční již zaběhlou trasu B (55 km, ↑ 1.230 m) nebo tu máme pro vegetariány ještě odlehčenou verzi C (35 km, ↑ 760 m). Dětskou porci zábavy reprezentoval hlavní chod ČT :D Junior Trophy s dobrovolnou přílohou 17 km, kterou si ratolesti mohli vychutnat spolu s rodiči v rámci Family jízdy na trase D. Za tak bohatý a pestrý výběr by se nemuseli stydět ani v lecjakém pětihvězdičkovém hotelu. Obsluha prezenčního přívěsu KPŽ stíhala bez větších potíží odbavovat všechny příchozí hladové nenasyty, toužící po co nejlepší porci, přidělované na základě předchozích výkonů.

Předpověď počasí dávala tušit, že bude pořádné vedro a bez přeháněk. Ráno ještě příjemných osmnáct stupňů, odpoledne už se ručička teploměru přehoupla přes třicítku. Sluníčko pálilo o sto šest, tu a tam si však i oddychlo za mráčky.

Dříve než odstartovali všechny dospělácké trasy, se ke slovu dostali nejmenší závoďáci – děti v 5 věkových kategoriích (od nejmenších do 13 let). A co by to bylo za Řevnici, kdyby se z travnatého okruhu neozýval řev, tleskot a notné povzbuzování, které gradovalo ve chvíli, kdy si to mezi sebou rozdávali prckové na odrážedlech. Z rukou Křemílka a Vochomůrky a za vděčné asistence slečny Mrkvičky si děti za své výkony převzaly dřevěnou pamětní medaili a poukaz na „zmrzku“.

Umístění startovní a zároveň cílové brány zvýhodňovalo zejména diváky, kteří svým želízkům v ohni z jednoho místa zamávali, aby je pak o pár hodin později na stejné místě zase vítali. Úvodní kilometry všech tras A, B i C připravili pořadatelé jako zaváděcí. Hlavně aby se cyklisté jen tak oťukali, což doslovně platilo pro „Béčkaře“, kteří se neváhali smotat do klubka hned při výjezdu z louky v asfaltové zátočině. Rychlý úsek krátce po startu vystřídalo první stoupání úzkou pěšinkou, kde se utvořil klasický špuntovací vláček. Ten se pořádně rozjel až v místě označeném jako Birell segment a zároveň i jako Active Tour segment. Už tady bylo slyšet z úst ambicióznějších závodníků to otřepané: „Levá, jedu zleva, uhni!“ nebo „Na stranu jedu, jedu!" Ty pomalejší to nechávalo chladným, hlavně, že se před slunečními paprsky schovali do stínu brdských lesů.

Následně až do první občerstvovačky na nejvyšším bodu trasy v 600 m.n.m. to byla převážně krásná, nikoliv však pohodová rovinka, která k odpočinku moc příležitostí nenabízela. Lesní cesty plné volně se povalujících kamenů nebo vystouplých propletených kořínků neumožňovaly sundat byť jen jednu ruku z řídítek. Slušně řečeno se tu nejedna šťavnatá zadnice musela cítit, jak čerstvě naklepaný "vínr šnycl" a zbytek těla vytřepaný, jak po opuštění kryokomory. Majitelé funkčního odpružení v jejich strojích spatřovali jistou výhodu. Navíc, když k tomu dokázali úspěšně zvládat techniku úhybných manévrů těm obludným bludným kořenům a hráli s nimi kličkovanou, jak Dalibor Janda ve svém hitu z devadesátých let.

Přejezdy po asfaltových cestách byly sice vítanou změnou, ale aby to nebylo tak snadné, jelo se převážně na větrných místech. Jízda v háku ve skupince mohla být správnou volbou a nabízela jednu z mála možností, jak doplnit tolik potřebnou energii, která bude později nedostatkovým zbožím.

Fyzicky náročný závod plný technických pasáží a lesních single trailů pokračoval dál směrem k Dobříši a brdské kopečky zdaleka neřekly své poslední slovo. Především ty poslední dva kopce nedaly nikomu nic zadarmo a pozvolna a čím dál hlouběji se zakousávaly do svalů a tahaly závodníky za stehna a lýtka. To už se jelo zase pěkně pohromadě a v tu chvíli bylo úplně jedno, co za barvu čísla zrovna na svém kole vezete, neboť tepová frekvence se většině hobíků chovala obdobně. V posledním stoupání tak většina volí jistotu převodu na tzv. kašpárka, jiným už to ani pomaleji jet nejde a půlku kopce se raději vyplazí po svých s nohama v kaši a s „morálem v čoudu“.

V cíli už všechny bikery netrpělivě očekávají jejich půvabné protějšky a těší se, až jim po dojezdu položí obligátní otázku: „Jaký jsem dnes byl, miláčku?“, na kterou mnohdy rády odpovídají mlhavě. Pro tentokrát to ale neplatí. Krásnou odměnu alias finisherskou medaili si za podaný výkon odvezl každý a Áčkaři navíc i finisherské triko.

Nejhladovějším vlkem na nové trase A se stal Matouš Ulman (Česká spořitelna – Accolade), který ani na kolegu Filipa Rydvala nepočkal a k prostřenému narozeninovému stolu zasedl o 6 vteřin dříve. Nejlepší v ženské kategorii se sedmiminutovým náskokem stala mladá dračice Klára Pavelková (SupGirls).

Klasické Brdy - trasu B pak ovládli Pavel Boudný (EthicSport Cycling team) a Jana Pichlíková (Kross Bike Ranch team).

Oslava kulatého výročí pokračovala dál až do pozdního večera. Pořadatelé svými novinkami potvrdili, že slova na pozvánce skutečně nelhala a za skvěle připravený komfort v zázemí závodu jim a také všem dobrovolníkům patří obrovský dík.

Už teď se můžeme těšit na další prázdninový závod - Šumavský MTB maraton České spořitelny (27. 7. 2019) s nabitým doprovodným programem a diváckou kulisou minimálně tak bohatou, jako byla v Brdech.

Text: David Barták
Foto: Miloš Lubas