Drásal 2019 pohledem zlatých medailistů a medailistek

Tomáš Višňovský (Česká spořitelna Accolade) – 1. místo na trase A UCI Muži:
„Drásala jsem jel úplně poprvé. Čekal jsem, že to bude těžké, a to se také splnilo. Převýšení 3600 m bylo opravdu náročné. Trasa byla pěkná až na ta místa s těžbou dřeva. Zato úseky v stinném lese byly moc pěkné. V prvním sjezdu jsem zjistil, že v naší skupince na čele není loňský vítěz Pavel (Boudný). Tak jsem si řekl, že to trošku natáhneme, tahal jsem a tahal na tom strmém asfaltovém úseku. Doufal jsem, že dostanu signál, že mě Matouš (Ulman) dojede, ale nic. Po potrhání hned na začátku jsem jel v podstatě 100 km sám. Nebál jsem se toho, vím na, co mám a vím, že dokážu jet konstantní tempo, a tak jsem jel pořád dál.  V závěru jsem ale byl strašně nervózní a chtěl jsem už být v cíli, protože se mi po malém bloudění přiblížili pronásledovatelé. Všude byly větve, kameny, výmoly, takže jsem byl rád, že se mi podařilo s náskokem projet cílovou bránou. Když jsem tu trénoval bylo 34 stupňů, ale během závodu bylo dobře. Dojeli jsem už kolem jedné hodiny, takže žádné tropy. Jsem samozřejmě spokojený, že jsem vyhrál UCI závod.“

Jana Pichlíková (Kross Bike Ranch) – 1. místo na trase E UCI Ženy:
„Byl to těžký závod. Loni jsem tu jela Áčko. Byla jsem ve finále dost ráda, že to dnes bylo kratší. Během závodu jsem si vzpomněla na ty OBRy a Áčkaře…. Pěkný byl start z první lajny, až do Žop jsem jela pořád první a všichni se za mnou vezli v zákrytu. Milena (Cesnaková) mě pak předjela, pak zase já ji a do předposlední občerstvovačky jsem jely pořád spolu. Na Kelčském Javorníku mě předjela, pak jsem ji zase docvakla a na poslední občerstvovačce nějak přizastavovala, asi měla nějaký technický problém, tak se mi podařilo dovezla první místo do cíle. Výživný Birell segment nás neminul ani letos, dobře jsem si ho pamatovala z loňska :))) Říkala jsem si, že by bylo hezké mít čas pod 4 hodiny, a ono to vyšlo, 3:59:23 a dokonce jsem byla třetí mezi chlapama! Ale zase růžových chlapů bylo míň…. Jinak se mi líbily přejezdy po asfaltech, nepříjemné byly prohlubně, které kolo nakopávaly. A co mě snad nejvíc potěšilo, nějaký místní pán, který sám vytáhl k trati stoleček a rozdával do kelímků sám ze svého vodu. Ráda jsem jeho provizorní občerstvovačku využila :)“

Jan Jobánek (Superior Velsbike) – 1. místo na trase Force OBR Drásal Muži:
„Co jsem na OBRech startoval, tak jsem vždy vyhrál. Pět z pěti. Těžko se jednotlivé ročníky porovnávají, každý závod je jiný. Vždycky si ale v cíli říkám, že to byl ten nejtěžší ročník a že už to nikdy nepojedu… ale nikdy neříkej nikdy. Když se mě zeptáte teď, řeknu ne. Docela to bolelo. Nemám rád rychlé starty, tak mi pomalejší úvod v prvních dvou hodinách seděl. Krizičku jsem měl při druhém průjezdu na Trojáku, tak 4 hodiny po startu jsem zaznamenal lehké náběhy na křeče. Docela jsem bojoval a ztrácel jsem na kluky vepředu, navíc člověk ví, že jakmile křeče přijdou, rády se během závodu opakují. Naštěstí se mi to rozjelo, hodně jsem pil a jedl a poslední 2 hodiny už byly relativně v pohodě. Při dlouhém stoupání na Semetín mi pomohl Karel Hartl, ten mě také ze všech nejvíc překvapil, skupinku vepředu jsme dojeli a já zrychlil… Dlouhou dobu nás jelo 6, vzadu byla velká díra, pak už jen 3: Michla Bubílek, který jel super závod, Karel a já. Střídali jsme se rovnoměrně, aby to odsýpalo, ale stejně to neodsýpalo, je to prostě dlouhý :))))). Definitivní radost jsem ale pocítil až v zámecké zahradě. Vždycky si totiž vzpomenu na to, jak jsem kdysi píchnul kolo těsně před cílem …“

Lucie Skřivánková (Kolovna KM-BT Morkovice) – 1. místo Force OBR Drásal Ženy:
„Jela jsem poprvé v životě tak dlouhou trať. Do sto dvacátého kilometru se mi jelo skvěle, pak přišla trochu krize. Jela jsem spíše s chlapama než s ostatní hrstkou žen. Ze začátku jsme se mezi sebou i bavili, ale pak už jsme jen vydýchavali :) Normálně jezdím padesátky. OBRa bych ale klidně jela znovu. Sedělo mi to, i když jsem na trati strávila téměř 11 hodin!“