19. 8. 2019

Indiánským náčelníkem Železných hor se stal Martin Stošek. Nejrychlejší squaw je Jana Czeczinkarová

Závodní cyklistická sezóna už ukrojila podstatnou část ze své druhé poloviny, takže je na čase vytáhnout všechny trumfy schované v rukávu. Mezi ně rozhodně patří populární chrudimské Manitoučko – jeden ze zakládajících závodů seriálu Kolo pro život. Do rodiště vynálezce lodního šroubu se tuto sobotu 17. 8. sjely hordy bikerů již po třiadvacáté!

Indiánským náčelníkem Železných hor se stal Martin Stošek. Nejrychlejší squaw je Jana Czeczinkarová

Tábor koloproživotních teepee rozkládající se v areálu bývalé ploché dráhy se už od rána hemžil nedočkavými bikery. Spravedlivá poloha uprostřed republiky v kombinaci s perfektní organizací a takřka ideálním počasím přilákaly více než 1500 závodnic a závodníků, kteří se postarali o opravdu silnou konkurenci. To vše je ale v Chrudimi již standardem. Zdá se, že místní šaman je velmi mocný a vše má pěkně pod palcem.

 

První, ovšem zdaleka ne poslední místo v programu patřilo jako vždy dětem. Závodní den odstartoval seriál ČT :D Junior Trophy přímo vedle zázemí závodu. Na poctivé trase namotané z části na louce, z části v lesíku, dal nejvíc zabrat prudký výjezd, který často rozhodoval o vítězích jednotlivých kategorií. Náročnost ale zábavou vynahradil úsek vedoucí po bývalé bikrosové dráze, kde si nejeden závodník dovolil i nějakou tu parádičku a také nakreslená fauna v kouzelném lese. Na konci samozřejmě všichni malí bojovníci dostali za svoje úsilí medaile a mohli se těšit na další atrakce v areálu a v dětské zóně.

 

V rámci startu tras B a C se bikeři vydali na návštěvu historického centra Chrudimi, startovní koridory se stovkami závodníků a kolem stojící hloučky fanoušků zaplnily Resselovo náměstí přímo pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Trasy zavedly bikery do krásné přírody Železných hor. Trasa B z nich ukrojila 66 km a bikeři při nich nastoupali 1589 metrů, kratší Céčko měřilo 39 km s převýšením 715 metrů. Jedná se tedy zřejmě o nejdelší trasy B a C v celém seriálu.

Start trasy B plánovaný na tradičních 11:00 byl zhruba o 8 minut pozdržen, aby nedošlo k příliš brzkému roztrhání pelotonu rozzuřenou Regionovou na železničním přejezdu, který trasa křižovala zhruba kilometr po startu. Rada starších tak mohla předat nadrženému pelotonu cenné rady do závodu, uvést na pravou míru často komolenou předložku v názvu závodu anebo třeba popřát suché tretry při překonávání tradičního brodu přes řeku Chrudimku. Proč ne, pokud by bikeři vezli dostatečně dlouhý šnorchl a brod přešli po rukách, přání by nebylo úplně nereálné :-)

V cca 11:08 se konečně ozvala kýžená rána ze startovací pistole a peloton se dal do pohybu. První výzvu pro bikery představovaly Široké, ale především dlouhé schody, které ověřily kvalitu košíků na láhve a také jak dobře sedí řetězy na populárních jednopřevodnících. Následovala škaredá lehce stoupající deska podél letiště, kde foukal dosti protivný protivítr, takže peloton se snažil držet co nejvíce pohromadě. Často byla tato snaha až příliš úporná a z různých strkanic vznikaly trochu nebezpečné situace.

 

Po nájezdu do terénu se peloton přece jen trochu nadělil do skupinek a nervozita začala ustupovat. Charakter trati svědčil právě spolupráci ve skupinkách, samotný jezdec byl zejména v první polovině trati, která vesměs stoupala proti větru, velmi neefektivní a pokud nepředvedl neobyčejné schopnosti, byl pohlcen následujícím balíkem. Možnost poodjet se naskýtala hlavně v několika vypečených pasážích, zejména v parádní technice kolem nádrže Seč po první občerstvovací stanici v Křižanovicích, za kterou přišlo asi nejdelší souvislé stoupání na trati.

 

Toho dokonale využil pozdější vítěz Martin Stošek, který zde se svým týmovým kolegou Kristiánem Hynkem předvedli rozhodující nástup. Po překonání zmíněného brodu přes třpytící se řeku, kde bylo i přes panující sucho vody až po náboje devětadvacítek, čekalo závodníky už jen pár brdků, jinak trať postupně klesala krásnými lesními pěšinami zpátky do Chrudimi. Vítr v zádech byl velmi příjemný bonus, který pomáhal překonat poslední kilometry i těm více vyčerpaným.

Sílu do pedálu také podpořily bohatě zásobené občerstvovačky, které spolu s regulovčíky na trati a veškerým ostatním personálem výborně fungovali. Na jedničku proběhla i příprava tratě, uzrála jako víno - polosuché. Neprášilo se, ale ani nebylo bláto. Ideální pro celoroční obutí. První si sjezd serpentin těsně před cílem vychutnal již zmíněný letos neporazitelný Martin Stošek, mezi ženami si vítěznou premiéru odbyla Jana Czeczinkarová. Na zkrácené trati C si nejlépe „zachrudili“ Václav Veverka a Lucie Hendrychová.

 

Vedle závodních tras se na jih ze zázemí závodu vydala také nezávodní Family jízda, která měřila 20 km a nastoupala 294 metrů. Na ní si krásné sportovní odpoledne užily celé rodiny a další pohodáři, ambicióznější děti zase přičichly k delší distanci, která je čeká, až se za pár let naplno vrhnou do závodního světa na některé z plnotučných tras.

 

Ve spoustě stanů indiánského základního tábora pak na každého čekal tradičně kvalitní servis v podobě občerstvení, stanic pro očistu kol, závodníků i jejich oblečení nebo trhy s cyklistickými doplňky. Odpolední program završilo vyhlášení vítězů a bohatá tombola. Dýmku míru ovšem se šamanem odmítli vykouřit všichni vítězové, na zdejší trati se tak bude bojovat i příště!

 

Text: Lukáš Pitel
Foto: Miloš Lubas 

Generální partner

Hlavní partner

Generální mediální partner

Hlavní mediální partner

Partneři

Realizaci podporuje

Oficiální dodavatelé cen

Oficiální dodavatelé

Mediální partneři

Institucionální partneři

Kolo pro život - Podpora

Přečtěte si:

Nejčastěji kladené dotazy

Nenašli jste odpověď na svůj dotaz?

 

Všechna práva vyhrazena. © Kolo pro život 2018.