Ivana Müllerová: Fandím lidem, kteří mají tu vůli a jdou si za svým cílem

Pak přišla oslava 40. narozenin a 3 dny po nich se mi obrátil svět vzhůru nohama. Přestala jsem chodit! Bolesti ze zad mi vystřelovaly do nohy a následovalo ochrnutí. Protože trpím imunodeficitem a za sebou mám jednu srdeční zástavu, nechtěli mne lékaři operovat hned, ale až po pokrytí antibiotiky. To už jsem ale měla syndrom kaudy (přestala jsem sama chodit na malou a museli mi zavést cévku). To byl impuls k rychlému převozu do nemocnice v Liberci, kde mi odoperovali vyhřezlou ploténku.

Tato operace bohužel neproběhla s kýženým výsledkem, noha nebyla funkční, a tak po zvážení přišla operace druhá, po které mám v zádech šrouby a pružiny. Ani po této operaci jsem nemohla říci, že jsem v pořádku. Čekaly mě rehabilitace, lázně, cvičení...a dolní končetina stále funkční jen napůl. Občas vynechávala dokonce úplně, a důsledkem toho byly četné pády na hlavu.

Byla jsem z toho zničená, připadalo mi, že jsem okolí na obtíž, prostě neschopná… Mám ale naštěstí báječného manžela, děti a rodinu, všichni mne od začátku mých zdravotních komplikací povzbuzovali, pomáhali a podporují dodnes. Když jsem měla černé myšlenky, že třeba skočím z okna, manžel mi řekl: „Mojítková (on mi tak říká), jsme moc nízko, musela bys o pět pater výš, jinak to nemá cenu." Vlastně mi tím hrozně pomohl, povzbudil mě a taky rozesmál. Další oporou mi byly a stále jsou děti z naší vesnice, se kterými nacvičuji dětské divadlo a daří se nám.

Třetí operace, která mne čekala se nakonec neuskutečnila. Zkusila jsem na své triko oslovit jednu pražskou kliniku. Nejprve to nevypadalo nadějně, ale po páté návštěvě jsem odcházela, dalo by se říci, bez holí!

Staré kolo s holemi

Ideálním dopravním prostředkem se pro mě stalo kolo. Jezdit na biku pro mne bylo mnohem jednodušší než jít pěšky, a tak jsem měla připevněné hole na rámu a přepravovala se, kam jsem aktuálně potřebovala. Pak napadlo kamarádku přihlásit nás na první závod Kola pro život na trasu dlouhou 26 km. Bála jsem se, ale nakonec jsem to dala, a dokonce jsem skončila sedmá!!! Přiznávám, že mě to dost nakoplo. Začala jsem systematicky trénovat.

KPŽ Ralsko 2018 - Ivana na třetím místě a na stupních!

Manžel mi koupil lepší kolo, další sezónu jsem zkusila šedesátikilometrový závod a zdolala ho. Ježdění na kole mě začalo opravdu bavit. Noha občas vynechá, část mám necitlivou a trápí mě i jiné zdravotní problémy, ale cyklistika mě chytla. Minulý rok jsem absolvovala sedm závodů a 6x jsem se umístila, letos zatím z pěti akcí 3x. Kromě Kola pro život jezdím i další závody.

Díky vlastní vůli a píli znovu chodím a začala jsem i závodit. Chci všem, a hlavně sobě dokázat, že to jde, že vůle a chuť dělá strašně moc, život je nádherný a má cenu za něj bojovat a nevzdávat to. I já to málem vzdala, ale teď jsem na sebe pyšná. Sami lékaři se trošku diví... tedy ti, co o tom ví. Některým se to moc nelíbí, ale já cítím, že mi cyklistika opravdu pomáhá. Jak dlouho, to se uvidí.

Cyklistika jí sluší. Ve své kategorii 40 - 49 let letos Ivana vybojovala skvělé celkové 16. místo. Jen tak dál a držíme palce!

Text: Zora Čermákocá
Foto: archiv I. Mülerové