Lidé by se k přírodě měli chovat jako k milému a štědrému hostiteli

Do práce jezdí na kole pravidelně, za rok to dělá několik tisíc kilometrů. Představuje to vlastně jeho jediný trénink na letní triatlon, na který se každý rok s kamarády z oboru těší.  Rád střídá trasy a díky tomu pravidelně kontroluje, co se kde v přírodě děje. Je to totiž zároveň jeho práce. „Občas se zadaří a já si sám nebo s rodinkou vyjedu na kratší výlet, nejraději ale chodíme pěšky. A jednou za čas mi vyjde, že jedu na kole místo autem i někam dál. Zrovna včera jsem se vrátil od příbuzných z Brd, 80 km celou cestu proti větru na horském kole. Rozhodně to bylo zábavnější než autem. A svobodnější!“ říká Ondřej Vítek, který se osobně podílí na plánování péče o přírodu a krajinu i o jejich návštěvníky. „Mám na starosti sběr dat o rekreačním i sportovním využívání přírody a zajišťování stráže přírody, která v chráněných krajinných oblastech stojí na dobrovolných spolupracovnících. Bohužel se v pracovní době málo dostanu do přírody, většinou sedím u počítače a sbírám údaje, zpracovávám je a výsledky šířím mezi své kolegy na regionech, kteří ochranu přírody zajišťují prakticky,“ přibližuje náplň své práce a ochotně odpovídá na naše další zvídavé otázky….

Ondřej Vítek

Co všechno si lze představit pod pojmem Ochrana přírody a krajiny ve spojení s rekreací a sportem?

Úkolem ochrany přírody, tedy ve svěřeném území i Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky je zajistit, aby se přírodě, což znamená všemu pozemskému, na čem člověk nemá reálný podíl, dobře dařilo. Přítomnost lidí v přírodním prostředí má vždycky nějaký vliv. Z pohledu přírody je takřka bezvýhradně negativní. Naštěstí většinou jen zanedbatelně, přinejmenším dokud se bavíme o sportovních a rekreačních aktivitách jedinců. Ty jsou v naší zemi omezené jen velmi málo v těch nejcennějších místech. Největší škody mohou páchat velké areály, které se musí někde vybudovat a kde se pak lidé hromadí. Kdyby se lidé k přírodě chovali jako k milému a štědrému hostiteli, byli bychom asi bez práce. Když ji někteří vnímají jako tělocvičnu, spižírnu nebo důl, dávají nám tím práci. To by vlastně mohl být recept na efektivní snížení výdajů státu.

Ochrana přírody a cyklistika, jde to k sobě?

Musí to jít. Mnoho lidí dneska jezdí na kole, protože je to pro ně z mnoha důvodů lepší. Držet přírodu jenom pro pěší návštěvníky by znamenalo odepřít významné části veřejnosti kontakt s přírodou a to určitě nechceme. Jenom ten, kdo má autentické zážitky z přírody, může mít smysl pro její ochranu. Bohužel je příroda v takovém stavu, že pochopení pro ochranu tetřívka nebo rysa musíme po lidech chtít, aniž bychom jim mohli nabídnout reálnou šanci je naživo vidět. Ale leccos se zlepšuje, třeba ještě nedávno u nás vyhynulého bobra už je možné potkat. Kdo jezdí přírodou na kole, ten si jistě všiml, že mnohá zvířata, která před pěším turistou prchají už z dálky, se cyklistů bojí mnohem méně.

Čím mohou cyklisté a obecně sportovci přírodě škodit?

První, co mě napadá, je rušení plachých druhů. Vypadá to banálně, ale stává se, že vyrušený sokol odletí z hnízda, vejce zastydnou a nová v daném roce už nebudou. Nebo že tetřívek útěkem spotřebuje tolik energie, že mu nezbyde dost na přežití zimy, kdy je potrava prakticky nedostupná. Nebo že rys v celém rozlehlém lese nenajde klidné místo k vyvedení mláďat, protože všude jsou cesty, po kterých se pohybují lidé a on se tak necítí bezpečně. V Česku žije nějakých 10 milionů lidí jako jednoho živočišného druhu, který dnes nemá přirozeného predátora. Přitom těch zmíněných jsou jen desítky párů a kromě člověka mají i další nepřátele.
 Jinak asi leckoho napadne eroze půdy. Různá vegetace je různě odolná vůči sešlapu. Pokud se hranice únosnosti překročí, vegetace zmizí a půdní povrch může mizet na podrážkách bot, větrem i dešťovou vodou. Když se někde pokácí stromy v lese, třeba kvůli sjezdovce, okolní porosty hůř odolávají větrům a druhy vázané na vnitřek lesa přijdou o kus svého domova. To je jen pár obecných příkladů.
Co se týká přímo cyklistů, můžeme zmínit třeba rozdíl mezi šlápotou od boty, která se při dešti naplní vodou, a „čárou“ po kole, kterou voda hned začne proudit a odnášet materiál. Stružka se zvětšuje, stahuje více vody, ta je silnější, odnese i větší kamínky a výsledkem může být metr hluboký příkop místo cesty, jak jsem viděl třeba v Krkonoších po přívalových deštích v roce 1997. Do odlehlých míst dojdou pěší turisté kolem poledne a ve dvě už musejí mizet, aby stihli večeři doma. Na to si zvířata zvyknou ještě celkem snadno. Ale cyklisté tam dojedou klidně na devátou a večeři stihnou, i když odjedou až v půl šesté. A kde pak mají zvířata hledat klid, když třeba na cestách v CHKO Třeboňsko dneska máme až 95 % cyklistů a jen 5 % pěších? Letní využití skiareálů pro kola je fajn, když umožní regeneraci vegetace a nezvýší nadměrně tlak na okolní místa.

Závod KPŽ v Hustopečích projíždí nejníže položeným skiareálem v Němčičkách

V čem spatřujete výhodu jízdy na kole přírodou oproti jízdě autem?

Asi ve všem, pokud za výhodu auta nebudu považovat to, že mimo silnice do chráněné přírody nesmí a leckam se ani fyzicky nedostane. Kolo je zdravé, tišší (pokud na sebe cyklisté nepokřikují), méně eroduje, nepotřebuje takovou infrastrukturu, tolik nepřekáží. Na kole můžete zastavit prakticky kdekoli, kde vás něco zaujme. Na kole jste prostě svobodnější a přirozenější. Trochu hloupé je, že mnoho moderních cyklistů jede do přírody autem, aby ho tam odstavili a jeli se projet na kole. To se pak u jednoho člověka sčítají vlivy jízdy autem i na kole na chráněné území. Přitom přeprava kola hromadnou dopravou je čím dál dostupnější.

Jaké zásady bychom měli v přírodě při našich cyklistických vyjížďkách dodržovat?

Zjistěme si možnosti předem. Buďme pozornou návštěvou. Nespěchejme, a když nás něco zaujme, zastavme - mnoho pohledů v přírodě je neopakovatelných. Nechme přírodu nás nadchnout. Dodržujme prosím omezení, která jsou v terénu vyznačena, mají smysl. Výjimečně někam nesmějí ani pěší, na některé cesty mají zákaz cyklisté. Nedělejme zbytečný hluk ani hlasivkami, ani svým kolem. Odvážejme jen zážitky a zanechávejme jen takové stopy, které samy rychle zmizí. Buďme ohleduplní nejen k přírodě, ale i k ostatním návštěvníkům a také k hospodářům a místním. Cesty, po kterých jezdíme, patří někomu, kdo se o ně stará, většinou aniž bychom mu jakkoli přispívali. Mysleme na to.

Jaký máte náhled na sportovní akce v CHKO? Jaké podmínky je třeba splnit, abyste konkrétní sportovní podnik schválili?

Když jsem před chvílí zmiňoval rušení, u akcí je většinou ještě umocněné. Účastníci méně přemýšlejí samostatně, více plní instrukce pořadatelů a své chování podřizují zájmu se co nejlépe umístit. Pokud se akce koná v chráněném území nebo může rušit chráněné druhy, jsou v povolení stanovené podmínky, které škodlivé vlivy omezí na minimum. Podmínky jsou různé, podle místa, termínu, počtu účastníků, potřebného zázemí a podobně. Pro účastníky platí: važte si toho, že se daná akce může odehrát v přírodě, není to samozřejmost; vnímejte přírodu a užijte si ji. Pro pořadatele: přijďte svůj záměr konzultovat rok před uvažovaným termínem. Většinou se dobereme toho, jak akce bude moct proběhnout. Za měsíc se to většinou stihnout nedá a pak to mrzí i nás.

Jaké máte zkušenosti se seriálem pro širokou veřejnost - Kolo pro život?

Seriál Kolo pro život znám jen teoreticky, z médií. Velké akce totiž nevyhledávám, nejradši jsem v přírodě na vlastní pěst, s rodinkou. Ale je mi sympatická vůdčí osobnost Petra Čecha. A logo KPŽ také vídám na jednom autě, které pravidelně parkuje vedle mé práce. Velice si vážím ochoty pořadatelů na akcích KPŽ zviditelnit i ochranu přírody a doufám, že se na našem aktivnějším zapojení s kolegy brzy domluvíme.

Petr Čech při doprovodném programu na Plzeňské MTB 50 Kooperativy

Jakým způsobem probíhá kontrola po sportovní akci, kterou schvalujete?

Kontrola probíhá často už při samotné akci. Zaměřujeme se na dodržení podmínek, za kterých byl podnik povolen, takže je to u každé akce jiné. Někdy se ptáme na zkušenosti a názory samotných účastníků. Nedostatky probíráme s pořadateli. Když jsou příliš závažné, má to vliv na povolení dalšího ročníku.

Jak AOPK ČR využívá sportovně laděné veřejnosti a jejího kladného vztahu k přírodě, k její ochraně?

Krásným příkladem spolupráce se sportovci je hlášení hnízd sokola a dalších dravců horolezci. Vědí, že to má smysl, i když to znamená dočasné uzavření některých cest. Kešeři sice nejsou úplně sportovci, ale přírodní hodnoty území často velmi pěkně a srozumitelně popisují pro ostatní a když je to potřeba, většinou ochotně upraví keš, aby neškodila. Příkladem odpovědného přístupu při vydávání cykloturistických map byl Robert Háj, který inicioval uzavření dohody o spolupráci tak, aby doporučené trasy v mapách byly v souladu s požadavky ochrany přírody. Líbí se nám původní velšské pojetí singltreků, kde se respekt k přírodě využívá k umocnění prožitku z technicky zajímavé jízdy. Několik sportovců máme i mezi sebou nebo mezi dobrovolnými strážci přírody. Ti jsou důležitou spojkou pro přenášení zkušeností a informací jak k nám, tak od nás ke sportovní veřejnosti.

E-mobilita je realita. Jak se AOPK ČR staví k tomuto tématu?

Když kolo přináší některá negativa oproti pěším, elektrokola je mohou znásobit. Zatím se to ale neděje. Trochu mezi sebou bojujeme s tím, jestli je elektrokolo ve své podstatě spíš kolo, nebo spíš motorové vozidlo. Jak zmiňujete – je to realita, takže se s ní musíme vyrovnat. Uvidíme, jak to půjde dál. Osobně se mi líbí, když na rodinný výlet může vyrazit celá rodina společně – táta a děti na normálních kolech, máma na elektrokole. Tam a v městské dopravě mi elektrokolo skutečně dává smysl.

Máte z oboru pořádání sportovních akcí i nějaké vlastní kuriózní zážitky?

V 80. letech vymyslela parta státních ochranářů, že se budou scházet pod záminkou sportovního klání. Dodnes to vydrželo a letní ochranářský triatlon a zimní ochranářské přebory na lyžích jsou krásnou tradicí, která střídá místo po zajímavých přírodních oblastech. Lyžařské přebory jsou někdy bez lyží, protože sníh prostě nenapadne. Sportovcům se stává, že promažou nebo mají karambol s pobíhajícím psem, takže občas vyhrají i pohodáři. Díky střídání míst si každý z nás může prakticky vyzkoušet roli pořadatele takové akce. Kuriozitou z právního hlediska bezpochyby je, když sami sobě takový závod povolujeme a místní nevládní organizace se mohou přihlásit jako účastník řízení.

Z loňského ochranářského triatlonu v Moravském krasu...