My jsme prostě světoví!
• Autor Tým Kolo pro životReportáž z dětských závodů ČT Déčko Junior Trophy na Orlíku.
U přehrady Orlík v sobotu 26. května pokračoval největší seriál závodů horských kol Kolo pro život, jehož nedílnou součástí jsou i dětské závody Junior Trophy. Do krásného areálu přijelo přes tři stovky malých bikerů nejen s touhou zazávodit si, ale také si pořádně užít celý den. Organizátoři jim k tomu účelu postavili pestrou závodní dráhu s rovinkami, výjezdy i singlíkem v místním lesíku a objednali navíc luxusní počasí.
„My jsme prostě světoví!“ nechal se slyšet startmaršál Pepa Čech. „ No kde jinde mají na dětských závodech válce na rozjetí a k tomu asistenci od Boba a Bobka?“ A měl pravdu. Králici v černých polobotkách po celou dobu Juniorky bedlivě sledovali a nechápali, jak se na těch „válečkách“ udrží šikovní malí bikeři. „Jsou fakt dobrý, nám dělá problém už jenom vylézt z klobouku :)“
Zajímavá věc byla k vidění hned při úvodním závodě té nejstarší kategorie, když jeden ze závodníků na čelních pozicích předvedl neskutečný výkon. Erikovi od Němců se totiž v každém z pěti závodních kol záhadně zmenšovalo kolo. Toho si všiml nejen jeho fandící bratr, ale i tatínek v červeném tričku. Záhada smršťujícího se kola byla však objasněna. Prý někdo málo utáhl sedlovku, a tak během pěti dlouhých okruhů Erik klesal a klesal. I přes to závod nevzdal a ve dřepu jej dokončil. Klobouk dolů!
Pokud by se uděloval Oscar za herecký výkon během Junior Trophy na Orlíku, tak první nominovanou by bezesporu byla Ellen Landsmannová. Ta během závodů svými mimickými svaly rozehrála přímo koncert, jenž byl pastvou pro oči přihlížejících fanoušků. Malá bikerka má v repertoáru takové množství závodních grimas, že by jí to záviděli všichni herci z Národního divadla.
Vysmáté tvářičky byly k vidění při vyvrcholení závodního dopoledne, které patří bezšlapátkové kategorii odrážedel. Malý bombarďáci a slečny dali do sprintu po zelené travičce všechny síly a přitom se ještě dokázali usmívat do objektivů fotoaparátů.
Díky teplému počasí většina závodníků po dojezdu do cíle hupsla do místního bazénu, aby ochladila své pohonné jednotky. Kdo z vítězů prodělal koupačku, bylo prozrazeno při finálním vyhlašování jednoduchým postřehem. Kluk nebo holka, kdo přišel na stupně bos, tak ten okusil teplotu v „baziku“.
A jedno krásné gesto na závěr. Při vyhlášení výsledků dospěláků, zašel jeden malý obdivovatel Daniel Maximus Hendrich za absolutní vítězkou ženské kategorie Pavlou Havlíkovou s otázkou, jestli by mu řekla, kdy poprvé získala první medaili. Pavla byla zájmem malého bikera příjemně překvapena a chvilku jí trvalo, než si vzpomněla, kdyže to vlastně bylo. Nakonec však i ona opětovala moment překvapení, když Danovi věnovala svoji zlatou medaili i s autogramem...
Text a foto: Bohdana a Martin Půlpánovi