Plzeňská 50 mezi kapkami deště

Datum 1. 9. nepatří zrovna k těm nejoblíbenějším v kalendáři, zvlášť mezi žáky a studenty.  Ovšem ten letošní první zářijový den připadl naštěstí na volnou sobotu a díky tomu si ho všichni ještě užili v prázdninovém duchu, i když celý den pršelo. Kdo se vydal s kolem na 12. podnik seriálu Kolo pro život – Plzeňskou MTB 50 Kooperativy, zaslouží velké uznání, protože předpověď hlásala dlouho dopředu prudké ochlazení a déšť a všem bylo jasné, do čeho jdou.  Vše se také do puntíku vyplnilo: lezavé, mokré a spíš podzimní ráno, mlhy, maximální denní teploty 14 stupňů Celsia a jedna dešťová přeháňka za druhou. Přesto se na některou z tras oblíbené MTB akce přihlásilo více než 1500 bikerů a bikerek, včetně 321 dětí a 100 mladíků a slečen na dětské maratonské trati! Ti všichni dokázali, že nejsou žádné bábovky a mají kolo opravdu rádi. Navíc, kdo by se po jednom z nejsušších letních období v historii ČR zlobil, že nám ty netradičními směry vanoucí větry konečně poslaly na naše lesy, pole, louky a zahrádky tolik očekávaný příděl vody!

Krajina v okolí Plzně je pro dvě kola jako stvořená, mírně zvlněný terén přitom žádný extrém, tedy kromě vyhlášeného kopce s rozhlednou a ptačím jménem. Výjezd na Krkavec a sešup dolů měly v plánu obě závodní trasy (trasa B na 57 km a trasa C na 38 km), zatímco nezávodní Fitness jízda na 18 km směrem na Malešice byla zase pravým požitkem pro nenáročné hobíky, začátečníky, rodiny i jezdce na elektrokolech. Děti odstartovaly své závody na pěkně namotaném okruhu pod stromy, hned vedle zázemí závodu v parku za OC Plaza Plzeň.

Stejně jako na všech akcích Kolo pro život závodní program zahájily děti. Jestliže se loni na malé závodníky přišel podívat brankář Petr Čech, letos startoval starší kategorie dětí odborník nejpovolanější, biker Jaroslav Kulhavý. Největší zájem byl o Járovo kolo – krásný úplně nový stroj ve speciálním designu pro mistrovství světa horských kol, které se uskuteční již tento týden ve švýcarském Lenzerheide. Atmosféra na startu ČT :D Junior Trophy i za mlíkem ohraničujícím travnatou trať byla výborná. Trasa se všemožně klikatila, nechyběly ani krátké výjezdy, díky kterým byl změklý podklad pro děti náročný jak technicky, tak i fyzicky a některé se i přes chladné počasí, zapotily. Nejmladší účastníci si z deště nic nedělali, předvedli strhující výkony a ani po svých závodech nespěchali domů. Odpoledne dokonale využili doprovodný program v Bike Academy i jízdu na dřevěném pumptracku opět v režii Jaroslava Kulhavého a předních českých bikerů i parádní kopeček v místním bike parku.

Start závodních tras pro dospělé nebyl ochuzen o slavnostní atmosféru. Na náměstí Republiky se tradičně sešla početná fanouškovská klaka a mezi diváky nechyběl třeba herec Martin Stránský s ratolestí za krkem, bývalý skvělý závodník formace České spořitelny MTB – Pavel Elsnic s rodinou nebo trenér cyklistického klubu KC Kooperativa Jablonec, Miloslav Hollosi. Jako poslední přispěchal ze zázemí na čelo pelotonu muž v červeném dresu stáje Specialized, Jaroslav Kulhavý. Kromě Pavla Boudného nechyběl v první lajně trasy B nikdo z adeptů na vítězství. Slavnostní výstřel a povzbuzení do nepohody obstaral primátor města Plzeň, Martin Zrzavecký právě ve chvíli, kdy kostelní hodiny odbily jedenáct hodin, a déšť začal nabírat na intenzitě. Závodníci tušili, že je nečeká letní projížďka po rozkvetlé louce.

Průjezd městem byl od prvních metrů hektický. Po ostré levotočivé zatáčce následoval úsek po dlažebních kostkách, které v dešti hrozily podklouznutím, pak přejezd Rooseveltova mostu a zanedlouho další ostrá levotočivá zatáčka a za zázemím závodu v zahrádkářské kolonii zúžení trasy. Elitní jezdci na čele s Jaroslavem Kulhavým vystupňovali tempo k rychlostem až na 60 km/hod, vyplatilo se proto dávat pozor nejen na sebe, ale především na jezdce před sebou či vedle sebe, protože každý chtěl bojovat o dobrou pozici už od samého začátku a bez pádu. Před nájezdem do lesních pasáží před obcí Radčice byla právě k tomuto účelu vhodná rovinka po silnici. Vzhledem k vyšroubovaným rychlostem čela pelotonu, měl každý z jezdců co dělat, aby uvisel. Stalo se to, co se dalo očekávat. Balík se začal trhat a vznikaly skupinky bikerů s podobnou výkonností. Vypadnout z háku na této otevřené rovině, kde foukal dost silný protivítr, by pro jednotlivce bylo doslova větrné peklo. Každý se tedy držel přilepený na zadním kole někoho před sebou.

Po výjezdu z Radčic do lesa už začala zábavnější, ale o nic jednodušší část závodu. První krátké stoupání, následný sjezd a opět svižné stoupání prověřilo jezdce jak fyzicky, tak technicky. K překvapení mnohých nebyly lesní úseky nijak rozblácené, a tak bylo tempo závodu stále svižné. K obávanému prudkému výjezdu na vrchol Krkavec se čelo dostalo už zhruba za 25 minut. Cyklisty hnali vzhůru přihlížející diváci roztroušení po lese. Sjezd měl podobu úzké cestičky protkané uklouzanými kořeny mezi vysokými stromy. Levá zatáčka střídá pravou, což dávalo dostatek prostoru si s kolem pěkně pohrát. V dolní pasáži sjezdu byl navíc lehký skok, což ocenili především hračičkové typu Nino Shurter.

Plzeňská 50 vždy prověří závodníky nejen fyzicky a technicky, ale především takticky. Větrné pasáže, kterých je na trase víc než dost, by byly pro jednotlivce cyklistickým očistcem. Spolupráce ve skupinkách proto byla nezbytná.  Po první občerstvovací stanici všichni pokračovali na Krašovice - nejvzdálenější místo na trati. Charakter druhé třetiny trasy byl spíše rovinatý, bez technicky náročných pasáží a naštěstí bez větru.  Kilometry ubíhaly a před očima se jezdcům znovu objevil Krkavec se svým vysílačem.  Z dálky vršek nevypadá nikterak hrozivě, ale cestička, vinoucí se na vrchol z této druhé strany, je obsypána kořeny, které po nočních deštích neskutečně klouzaly.  Jedno milé překvapení v podobě změny trasy se nacházelo téměř na konci závodu. Sjezd lesem do Radčic byl tažen více po vrstevnici, a tak bylo více prostoru si s kolem užít dalších pár metrů lesních hrátek. Po výjezdu už všichni spěchali po rovině do nezvykle krátké cílové rovinky, kde už se toho moc změnit nedá a člověk se musí spokojit s takovým umístěním, které v tu chvíli téměř po 60 kilometrech vybojoval. Tím nejrychlejším bojovníkem se stal Martin Stošek (Symbio+ CE.Energy) před Matoušem Ulmanem (Česká spořitelna Accolade), třetí doletěl do cíle Martinův kolega Lukáš Kobes. Mezi ženami byla opět nejrychlejší Jana Pichlíková (Petr Čech Sport MTB) před Pavlou Havlíkovou (KC Kooperativa Jablonec) a Klárou Pavelkovou (Sup.Girls).

S napětím očekávaný Jaroslav Kulhavý v cíli vysvětlil, kde se ztratil: „Dnes jsem se chtěl hlavně rozjet a to se mi podařilo. Ale jsem už delší dobu nastydlý a nechtěl jsem před blížícím se mistrovstvím světa horských kol riskovat. To byl také důvod, proč jsem zhruba po hodině a desíti minutách z kola slezl. Bylo, vlhko, zima a špatně se mi dýchalo… normálně bych samozřejmě závod dojel, ale teď se musím soustředit na závěrečný závod sezóny. Během následujících dvou dnů se musím dát úplně do pořádku. Jinak se ale závod vyvíjel moc dobře, na čele se vytvořila větší skupina jezdců, kteří se střídali ve vedení, pole se trhalo, aby se zase spojilo, jelo se velmi rychle.
Ve Švýcarsku mě čeká ve středu štafeta a v sobotu hlavní závod. Trasa je z 90% stejná jako loni, profilově i technicky mému somatotypu sedí, tak doufám, že z toho budu profitovat. Teď si musí především odpočinout, zařadím už jen lehký trénink.
Po této pro mě stěžejní akci se rád s kolem přijedu zapojit do dění na Kápéžetko v Odrách a Ralsku. Určitě se chci věnovat dětem, někde povzbudím rodinky na Fitness jízdě, jinde si třeba zazávodím. To už bude všechno v pohodovém duchu pro radost...“

V cíli se promrzlí závodníci těšili na teplé jídlo a pití, takže ovocné knedlíky, gulášek či rizoto chutnaly více než během předchozích horkých měsíců. Také služby v DEPu Kooperativy běžely na plné obrátky, očista kol a jejich majitelů byla po náročném závodě více než žádoucí. Titulární partner závodu (pojišťovna Kooperativa) navíc pro všechny malé i velké medailisty přichystal vtipný dárek – svítilnu ve tvaru žárovky na baterky. Děti si je okamžitě rozsvítily a běhaly po areálu, nelíčenou radost z dárku měla i Pavla Havlíková, která si svítilnu pověsila na krk a při vyhlašování 3 absolutně nejrychlejších bikerek s ní vystoupala na stupně a zářila jako sluníčko.

Účastníci i diváci letošní Plzeňské MTB 50 potvrdili, že se jim závod ve městě piva líbí a od účasti je neodradí ani špatné počasí. My jim za to děkujeme a těšíme se, že o nadcházející sobotě 8. záři se v jihomoravském Znojmě opět ohřejeme.

Text: Zora Čermáková, Petr Havránek
Foto: Miloš Lubas