Vítěz je jen jeden. Ve skutečnosti ale vyhráli všichni

Ačkoliv byl letos program jednodenní, počet tras ještě stoupl - na výběr bylo tolik písmen, že by se z nich zatočila hlava i Pavlu Poulíčkovi. Nejvyšší porci aktivního odpočinku samozřejmě nabídla jedinečná ultramaratonská trasa partnerského závodu Force OBR, stálicí je také poctivá, v KPŽ vzácná, maratonská trasa A, zařazená opět do UCI kalendáře, která kromě tradiční silné tuzemské sestavy přilákala i pestrou zahraniční konkurenci. Novinkou byla kratší dámská UCI maratonská varianta v podobě trasy E, jejíž slušivá růžová startovní čísla si připnuli na řídítka i někteří muži. Vedle toho nechyběly běžné klasiky v podobě tras B, C a D a samozřejmě dětské závody, které dokonce letos dostaly všechny děti za vysvědčení zdarma. (Více ZDE)

Na jindy zapomenutém holešovském náměstíčku Dr. E. Beneše bylo pořádně živo, o to ospalejší byli jeho stálí obyvatelé. Jejich ušní bubínky byly sice letos ušetřeny výstřelů ze startovního děla, které na tolik tras nejspíše nemělo koule, zato startovní koridory byly v permanenci téměř nonstop a plnily se závodníky od časného rána až do posledního startu 31 km trasy C v 13:00. Aby nemusela být do povinné výbavy pomalejších závodníků zařazena i světla, startovala jako první nejdelší, 177 km partnerská trasa Force OBR již v 5:30. O dvě hodiny a čtvrt později se OBRům v patách vydali závodníci hlavní, 117 km dlouhé trasy A. Devátá byla časem trasy E na 85 km. Béčkaři se svými 57 km zůstali věrni svému tradičnímu startu hodinu před polednem. Na opačnou stranu vedla z náměstí ještě 16 km nezávodní trasa D, na kterou z náměstí vyrazili ve 12:30 jezdci Family jízdy a ČD Cargo Junior Trophy Maratonu. Nejmenším pak patřilo od 9:00 celé dopoledne v zámeckém parku vedle zázemí závodu, kde se konaly závody ČT :D Junior Trophy.

Počasí bylo tentokrát velmi příjemné, ani horko, ani zima, zkrátka ideální cyklistické klima, brzy ráno začínalo lehce nad 10 stupni a během dopoledne stouplo ke dvacítce. Odpoledne sice přidalo slunko na intenzitě, ale to už byla většina závodníků v cíli a mohli svými „rozdrásanými“ těly načerpat trochu sluneční energie i nějaký ten bronz. Zejména děti se mohly ještě osvěžit a vyřádit na přilehlém koupališti. Zato dospělí, kteří bojovali na delších tratích až pozdějších hodin, našli vítané osvěžení v mnoha bohatě zásobených občerstvovacích stanicích a alespoň zapracovali i na svém cyklistickém opálení.

Trasy dospěláckých závodů, zasazené do majestátních Hostýnských vrchů, otestovaly výkony všech závodníků dokonale. Výzvou jsou už jen samotné, pro někoho až bláznivé délky, ale znalce v oboru zaujme i jejich převýšení, které tvoří tu opravdovou náročnost. 5432 metrů u OBRa nebo 3920 m u trasy A budí opravdu respekt. O to větší odměnou jsou pak nekonečné výhledy z hřebenů hor. Kdo by se snad zapomněl kochat, byly vytipované úseky trati označeny jako Active Tour, respektive Birell segmenty. Díky trvající kůrovcové kalamitě bylo výhledů dokonce o něco více, jelikož některé lokality se změnily zcela k nepoznání a odkryly místa dříve nepozorovaná. Někdy jde přímo o apokalyptické výjevy, kdy místo nedávných smrkových plantáží zejí holá pařezová pole bez jediného stromu, bez kousku zeleně. Krásným kontrastem jsou pak pestré smíšené lesy prosycené voňavým vlhkým vzduchem, kde zpívají ptáci a občas zavrže Orel (Eagle) nebo XTR, kteří se předtím napily z nějaké hluboké bahnité kaluže, které se i přes sucho držely v jílovitých tůních na rozježděných lesních cestách. K délce a převýšení tras přidal na náročnosti také jejich povrch. Mnohé lesní cesty byly poznamenané těžbou dřeva, v prudkých výjezdech často bralo síly volné kamení, na rychlých sjezdech se zase prášilo a různé vyjeté a vymleté rýhy byly místy velmi zákeřné. Kolikrát se bikerovi nabízelo několik variant projetí záludného úseku, ale při výběru té nesprávné pak musel někdy i slézt z kola, v lepším případě kontrolovaně. Nechybělo ale ani množství asfaltových úseků, ty však byly na náročných tratích vítaným odpočinkem a příležitostí se občerstvit. Poslední stovky metrů do cíle v zámeckém parku byly tradičně vyhecované množstvím fanoušků, takže málokdo ze sebe nevydal poslední zbytky sil v závěrečném spurtu, byť třeba se závodníkem z úplně jiné trasy. Čas dojezdu všech tras je totiž na Drásalovi podobný a nikdy nevíte, jakou barvu startovního čísla má ten před vámi. A když víte, tak je z toho alespoň podívaná pro diváky. 

Každý, kdo se dokázal poprat s jednou z UCI tratí (A nebo E), si v cíli zasloužil povedenou finisherskou medaili. Vítěz je však jen jeden, tedy od každé trasy a pohlaví (dle propozic zatím jen muži a ženy). Na trase A přetavil svou první účast na Drásalovi ve vítězství s téměř pětiminutovým náskokem Tomáš Višňovský. Mezi ženami, které bojovaly za rovnoprávnost pohlaví a vydaly se na nezkrácenou mužskou UCI trasu, zvítězila s více než půlhodinovým náskokem Kateřina Drhová. Ženské UCI trase E kralovala Jana Pichlíková, které navíc patřilo i celkové třetí místo. V celkovém pořadí pak zvítězil Jaromír Volek. Trasu B ovládli Tereza Neumannová a Tomáš Ševců, Céčko potom Libuše Prchalová a Martin Voženílek. V Junior Trophy Maratonu se nejlépe dařilo Natálii Šimoňukové a Josefu Sýkorovi. Naposled jsme si nechali výsledky nejdelší trasy Force OBR, která má vítěze již v názvu. Stal se jím Jan Jobánek, který každý svůj start na této trase proměnil ve vítězství, letos to bylo již popáté. Z něžného pohlaví si s nejdrsnější tratí nejlépe poradila Lucie Skřivánková. Ve skutečnosti ale vyhráli všichni, kdo se vydali provětrat své tělo na jakoukoliv trať na této super akci!

Drásalovské stanové městečko bylo tentokrát rozrostlé až do hloubi zámeckého parku o stany závodníků, kteří startovali brzy ráno a přespávali zde již od pátku. Je možné, že různé služby byly k sehnání i na více místech temného parku, ale klasický vysoký koloproživotní standard byl k dostání v sobotu v hlavním táboře. Na své si tradičně přišli děti, dospělí, i jejich jednostopí miláčci. Na bezpečnost závodníků celou dobu dohlížel i policejní vrtulník, který měl základnu na přilehlém hřišti a kontroloval odrazky a povinnou výbavu závodních kol. Naštěstí reflexní prvky jsou již součástí všech kol. Vítanou obnovenou novinkou městečka KPŽ byla Beko prádelna vkusně kombinovaná s modelingovým molem a velký zájem vzbudila zkušební premiéra Ninja Faktoru České spořitelny pro děti. Tečku za vydařenou akcí napsalo vyhlášení vítězů, kde mezi předávajícími nechyběli zakladatelé kultovního závodu a zastupitelé Zlínského kraje.

Seriál Kolo pro život si nyní dopřeje zaslouženou letní pauzu, po které načne druhou polovinu sezóny 20. července populární podnik ČT Trans Brdy s novým zázemím v Řevnicích. Právě na tento závod chystá seriál hned několik novinek... Více v pozvánce ZDE

Text: Lukáš Pitel
Foto Miloš Lubas