10. 10. 2018

Vítěz Finálové hry KPŽ 2018: Nikdy jsem vlastní auto neměl

Výsledky Finálové hry KPŽ 2018 už byly už dávno vyvěšené na webu i facebooku KPŽ, ale my se stále nemohli vítězi dovolat. A když se to až druhý den večer podařilo, bezprostřední reakce v kvalitní češtině: „To si děláte srandu?“ nás upřímně potěšila...

Vítěz Finálové hry KPŽ 2018: Nikdy jsem vlastní auto neměl

Dvaatřicetiletý Alexey Komanov už bydlí v Praze 7 let, ale narodil se a vyrůstal v malém sibiřském městě Yurga v Rusku. V české metropoli stihnul absolvovat Vysokou školu ekonomickou obor Finance a momentálně pracuje na pozici finančního kontrolora v společnosti POS Media.

Kdy jste opustil rodné město a jak jste se ocitnul v Praze?
Hned po maturitě, když mně bylo 17 let, jsem nastoupil na polytechnickou univerzitu ve městě Tomsk (většina Čechů si ho plete s Omskem díky tříletému angažmá Jaromíra Jágra v dresu místního hokejového klubu. Tomsk je sice také v západní Sibiři ale o kousek dál na východ), kde jsem strávil krásných 8 let svého života. Tuto dobu považuji za odrazový můstek k další životní etapě, a to ke stěhování do srdce Evropy do krásné české země. Už od malička jsem toužil po cestování do dalekých zemí. Evropa z mého pohledu v té době byla stejně daleká a exotická destinace jako je třeba pro vás Asie. Jenže nejistá politická a ekonomická situace v Rusku v 90. letech cestování moc nepřála, nezbývalo nic jiného než se kochat hezkými fotkami v časopisech (internet v té době taky ještě nebyl) a doufat, že se dětský sen někdy splní. Proto, když se mi během studia na univerzitě naskytla příležitost vycestovat studijně na jeden semestr do zahraničí, neváhal jsem ani vteřinu a přihlásil jsem se do výběrového řízení, Praha byla hned na prvním místě v seznamu možných destinací. Tak jsem se na podzim roku 2007 poprvé ocitnul v Praze v „daleké“ Evropě. Hned na začátku mě mile překvapilo, jací jsou Češi aktivní národ: lidé všude běhají, jezdí na kole, na kolečkových bruslích, jezdí na kajacích po Vltavě. Byl jsem naprosto nadšený značením turistických tras a cyklotras, nic takového jsem nikdy předtím nezažil. A musím říct, že i po letech cestování po Evropě, považuji tento systém za nejlépe propracovaný na světě. „Tak sem bych se určitě vrátil“, s takovou myšlenkou jsem odjížděl zpět po skončení semestru. No a po třech letech spoření a přípravě hromady papíru jsem v záři 2011 otevřel novou kapitolu svého života, která trvá dodnes. A jsem rozhodně se svou volbou moc spokojen :-)

Jo, dal jsem to. Nejtěžší bylo napsat diplomovou práci.

Co vy a horské kolo, cyklistice se věnujete déle, nebo pouze příležitostně? Trénujete pravidelně?
Aktivně se cyklistice věnuji jen půlroku, takže jsem v tomto sportu, dá se říct, úplný začátečník. Nicméně jako divák fandím cyklistice (především silniční) už delší dobu. První závod, který mě vtáhnul do světa cyklistiky, byl Giro d’Italia 2008. Již několikrát jsem se jako divák zúčastnil etap všech 3 grand tour sezony (Giro, Tour a Vuelta). Dvakrát jsem pracoval jako dobrovolník na mistrovství světa v silniční cyklistice, poprvé loni v norském Bergenu, a právě před několika dny jsem se vrátil z rakouského Innsbrucku, kde jsem taky pomáhal s organizací celého eventu. Jinak jsem se od malička věnoval plavání, byl jsem stálým členem školního a později i univerzitního reprezentačního týmu. Již v Praze jsem začal s běháním, za posledních pár let jsem úspěšně dokončil 3 maratonské trati, několik půlmaratonů a trailových závodů.

Takže, sice jsem s cyklistikou žádné zkušenosti do nedávné doby neměl, ale nebyla to pro mě úplně nová aktivita, i když je pravda, že třeba technice jízdě na kole jsem se musel naučit od úplných začátků (v čem nesmírně pomáhají různá videa jako třeba od vašich partnerů z Alltraining.cz), po prvním závodě se totiž ukázalo, že dovednosti průměrného amatérského cyklisty pro zdolání některých úseků závodů KPŽ občas nestačí :-) Na kole trénuji víceméně pravidelně, někdy během týdně jezdím do práce a cestou zpět si udělám větší kolečko, abych procvičil výjezdy a sjezdy v terénu. V relativní blízkosti centra Prahy lze najit spoustu dobrých míst na to například Prokopské údolí nebo Kunratický les. O víkendech, pokud mám čas, se vždy snažím vymyslet nějakou delší vyjížďku, abych zdokonalil svoji vytrvalost a pootevřel skryté zákoutí Česka. 

Na Kole pro život jste letos odjel 3 závody…
ČT Trans Brdy 2018 Kola pro život byl pro mě první závod na kole vůbec, a musím říct, že to možná nebyla ta nejlepší volba pro začátečníka. Trať je hodně náročná a vyžaduje přípravu. I když to bylo jen kratší Céčko, stálo mě to spousty sil jak fyzických, tak především morálních. Dvakrát jsem spadnul přes řídítka z kola kvůli přílišnému brždění, a když mě několik kilometrů před cílem začaly chytat křeče, modlil jsem se, abych už byl v cíli. Nicméně jsem ve zdraví dojel do cíle (trvalo mi sice tak půlhodiny, než jsem se vydýchal, ale jinak bez úrazů a s drobnými odřeninami), a byl jsem přeplněný emocemi a rozhodnutý, že to určitě musím brzy zopakovat. Dalším závodům jsem již věnoval větší přípravu, a logicky mi každý start přinášel víc a víc zkušeností. KPŽ Karlovy Vary i Karlštejn už byly spíše zábavou než dřinou.

Jezdíte na KPŽ sám, s rodinou nebo kamarády?
Na závodech mě vždy doprovází a podporuje moje přítelkyně. Taky jezdí na kole, ale spíš rekreačně. Vždy se ji snažím přihlásit aspoň do nezavodní Fitness jízdy, aby si to taky užila. Letos se to ze 3 závodů podařilo dvakrát: v Karlových Varech wellness procedury zvítězily nad projížďkou krásnou lázeňskou přírodou :-)))

Jak si vybíráte závody a trasu, kterou pojedete?
Je to docela těžké rozhodování, pokaždé když si přečtu pozvánku na další závod a otevřu jeho stránku, tak mám jedinou myšlenku: Tam určitě chci být! Nakonec ale rozhoduje to, jestli mám o konkrétním víkendu čas, jak je dobrá doprava do místa, jak je to daleko. Pokud bych měl možnost, tak bych byl na startu každého podniku Kola pro život, máte to pokaždé krásně vymyšlené a v hezké lokalitě. Ještě před začátkem sezony jsem měl vytipovaných 5 - 6 závodů, nakonec jsem se zúčastnil jen tří, takže mám, co dohánět. Když vybírám trasu, tak nejdřív pečlivě zkoumám profil, délku a převýšení, to už dává dobrý obrázek. Navíc k tomu v tištěné verzi máte známkování každé trasy podle technické a fyzické náročnosti, to pomáhá udělat konečné rozhodnutí, jestli to bude „jen“ Céčko, anebo si troufnu ujet i Béčkovou trať.

A jak to bylo s tipem do Finálové hry? Poslal jste tip před všemi 3 závody? Věnoval jste výpočtu kilometrů čas nebo to byla střela od boku?
Samozřejmě jsem to zkoušel pokaždé, byla by škoda to neudělat, i když to byla spíš formalita, a o možné výhře jsem ani nepřemýšlel. A tipoval jsem i pro přítelkyni, takže celkem bylo 5 pokusů. Nebyla to střela od boku, používal jsem „vědecko-analytický přistup“ k výpočtu :-) Pokaždé jsem měl před sebou jednoduchou tabulku v Excelu, kde jsem měl vypsaný počet kilometrů z jednotlivých tras na závěrečném podniku v Ralsku. Pak jsem se díval na to, kolik závodnic dokončilo poslední závod v minulém roce. Navíc jsem do toho promítal vlastní úvahu o tom, že Ralsko je z hlediska dopravy o něco horší lokalita pro východní část republiky než Vysočina, proto hodně Moraváků se rozhodne zůstat doma (nevím ale, jestli se to nakonec potvrdilo). Zní to poněkud složitě, ale vždy to zabíralo maximálně 5 minut práce. Každopádně na výhře se s 99,99 procenty podílí štěstí.

Z Finálového večera 19. 10. si odvezete domů novou ŠKODU Fabia Combi. Jak se Vám vůz líbí?
Nikdy jsem vlastní auto neměl. V Praze se naštěstí do určité míry dá obejít bez něj, pro krátkodobé výlety mimo Prahu si vždy auto půjčím. Ale rozhodně vlastní auto usnadní a zpříjemní spoustu věcí. Fabia Combi se mi vzhledově moc libí, je vidět, že Škodovka v poslední době investuje peníze do zlepšení vzhledu svých aut. Mám osobní zkušenosti s modely Yeti a Octavia, Fabiu jsem zatím nikdy neřídil.

Co jste si myslel, když Vám organizátoři zavolali, že jste soutěž vyhrál? Už jste to oslavil?
Když mi organizátoři zavolali a představili se, tak jsem si myslel, že jde o nějaký marketingový průzkum. Nečekal jsem to a ani nesledoval na webových stránkách, vzhledem k tomu, jak nízká je pravděpodobnost výhry. Pořad tomu nevěřím, musím si to auto odvézt domů, aby se mi nezdálo, že je to sen. Takové věci se nestávají moc často, je to neskutečný pocit, přál bych to zažit každému.

Zúčastníte se i dalších závodů KPŽ 2019 a přivezete nám auto ukázat?
Určitě si příští rok pár závodů Kola pro život do svého kalendáře zařádím a slibuji, že jich bude víc než letos, navíc teď, když mám zajištěnou dopravu! Již se moc těším na Trans Brdy, dluží mně odvetu za letošní trápení. Vím, že s těmi kopci to nepůjde jen tak lehko a musí se s nimi zacházet se vší úctou, teda věnovat přípravě podstatně víc času. Takže se s vámi příští rok určitě uvidíme.

Děkujeme za milý rozhovor a těšíme na Finálovém večeru i na startu dalšího ročníku Kolo pro život.

 

Text: Zora Čermáková, Alexey Komanov
Foto: Archiv A. Komanova

Generální partner

Hlavní partner

Generální mediální partner

Hlavní mediální partner

Partneři

Realizaci podporuje

Partner záchranného systému

Oficiální dodavatelé cen

Oficiální dodavatelé

Mediální partneři

Institucionální partneři

Kolo pro život - Podpora

Přečtěte si:

Nejčastěji kladené dotazy

Nenašli jste odpověď na svůj dotaz?

 

Všechna práva vyhrazena. © Kolo pro život 2018.