25. 6. 2018

Vrchlabská Fitness jízda převálcovala závodníky tras B a C

V reportáži z Vrchlabí – Špindl Tour ŠKODA AUTO 2018 se dozvíte, jak to v sobotu 23. června vypadalo na závodních trasách B a C, proč je vrchlabská trasa D tak oblíbená a kdo se na stupních vítězů vyšplhal nejvýš.

Vrchlabská Fitness jízda převálcovala závodníky tras B a C

Před měsícem, přesně 17. května oslavil Krkonošský národní park, známý pod zkratkou KRNAP, 55 let od vyhlášení existence. A právě chráněnou přírodou nejstaršího a nejnavštěvovanějšího českého národního parku se vinula většina kilometrů nádherných tras pátého podniku seriálu Kolo pro život 2018, Vrchlabí – Špindl Tour ŠKODA AUTO. V sobotu 23. června si je přes chladné počasí a proklamované dešťové přeháňky nenechalo ujít více než 1500 statečných bikerů a bikerek. Na startu vedle elitních borců nechyběli ani začátečníci a rodiny s dětmi. Hlavní trasu B ozdobil profesionální cyklista Ondřej Cink (Primaflor Mondraker Rotor Team), který si také z Krkonoš odvezl vítězství z hlavní trasy B. Na stupně vítězů se překvapivě po delší době neprobojovali muži ze stáje Česká spořitelna – Accolade, stříbro si vyjel letos skvěle jezdící Filip Ridval (Alltraining.cz), bronz bral Jan Vastl (N1 Team). Nejrychlejší ženou se při neúčasti letos suverénní Jany Pichlíkové stala Kateřina Drhová (Česká spořitelna – Accolade) před Annou a Natašou Hnátkovými (Redforg Concline Bikeinvest a AKRO cycling).

 

Na malebné horské letiště u Vrchlabí se do zázemí akce sjeli někteří nedočkavci už v pátek. V rámci celorepublikového projektu Cyklokroužky se zde poprvé konalo sportovně laděné odpoledne s celou řadou pohybových aktivit určených především dětem. Pod vedením zkušených instruktorů si okolo 50 dětí vyzkoušelo jízdu na dřevěné pumptrackové dráze, hod na cíl, kotouly, slalom, člunkový běh, skoky z místa a spoustu dalších atletických i cyklistických aktivit, aby si dokázaly, že nejsou žádná ořezávátka. A to doslova! Akci bohužel hned na začátku provázel déšť, zima a vítr, v podvečer se dokonce přihnal „malý tajfun“. Všichni borci si domů odnesli dárek, k poslechu i tanci zahrála kapela Bíza Band, nechybělo občerstvení a opékání vuřtů.

Zatímco dětské závody a zázemí vrchlabského „Kápéžetka“ se nacházely již poosmé na velkolepé letištní ploše, místem startu tras závodních tras B a C i nezávodní vyjížďky D – Fitness jízdy se stalo město rozložené v údolí horního toku Labe – pohostinné Vrchlabí. Vzhledem k rozkopanému centru města byli pořadatelé v letošním roce nuceni oželet slavnostní odpálení tras z historického náměstí, startovní brána byla pro tentokrát vztyčena u řeky. Nikdo si z toho ale nic nedělal, po pátku se docela vyčasilo a svěží vítr krmil nadupaný startovní balík vůní nedalekého lesa, borovicové kleče a rašeliny a všichni se těšili, až se jízdou pořádně rozehřejí.

 

Jako první vyrazili v 11:00 směr Labská přehrada účastníci nejdelší 50 kilometrové trasy B, o hodinu později šlápli do pedálů nedočkaví závodníci trasy C na 35 kilometrů. Obě trasy čekal fyzicky náročný závod, ovšem zatímco bikeři a bikerky se žlutými startovními čísly zdolali převýšení 1192 metrů, „Modrásky“ čekal výšlap na hřebeny Krkonoš s pořádnou porcí 1801 nastoupených metrů.

 

Ještě pár minut před startem ještě dával spíkr cenné rady a tipy. "Sjezdy jsou rychlé, po štěrku, dávejte si pozor, ať vám v nějaké ze zatáček nepodjede. Na hřebenech Krkonoš dnes sněžilo. Dřevěná lávka na přibližně 38. kilometru je mokrá a kluzká, pozor, ať se na ní pod vámi neztratí přední kolo a vy se tak neporoučíte v lepším případě na ní, v horším z ní."  Při pohledu na okolní vršky a na profily trasy, který měla část jezdců připevněna na řidítkách, muselo být každému jasné, že o zahřátí nebude zas až taková nouze.  A hned v prvním kilometru závodu se to potvrdilo - balík cyklistů výrazně zvolnil tempo. Toto zvolnění zapříčinilo nejen zúžení trasy, ale především krátké prudké stoupání po asfaltové cestě. Již v prvním stoupání trasa závodu míjela lanovou dráhu na jedné z místních sjezdovek. Táhnoucí se lano bylo delší nahoru, než dolů, což jistě v každém evokovalo myšlenku: počáteční zahřívací výšlap ještě není u konce. Asfaltový výjezd se ještě v prvních několika kilometrech závodu změnil se na travnatý povrch a prudký sklon se stal ještě prudším. Lana lanové dráhy, která ještě před chvílí křižovala trasu, vedla rázem podél. Jelo se přímo do sjezdovky. Ještě že to sněžení o předchozí noci bylo jen takové letní a na sjezdovce se sníh neudržel.

 

Závod ve Vrchlabí není technicky tak náročný, jako třeba Karlovarský AM bikemaraton. Především prvních 35 kilometrů závodu vedlo po zpevněných, převážně šotolinových cestách, které na krátké chvilky střídaly asfaltové úseky. Ty dovolovaly rychlé občerstvení. Co chybělo na technické náročnosti, bylo ale bohatě doplněno fyzickou náročností trasy. Prudké dlouhé výjezdy dávaly zabrat i ostříleným borcům s nižšími startovními čísly. Ti další, kteří nejeli na umístění a chtěli si závod hlavně užít, měli tu výhodu, že se mohli kochat nádherami Krkonoš. Po výjezdech se totiž každému za odměnu naskýtaly nádherné pohledy do okolní krajiny. Dech beroucí panoramata, údolí sevřená okolními vrcholky Krkonoš či husté lesy - to vše mohli jezdci na několika místech trasy spatřit a obdivovat.

 

Kromě panoramat byly odměnou všem dlouhé sjezdy, které nebyly nikterak náročné, a dala se při nich posbírat troška energie na další výživná stoupání. Když se objem ujetých kilometrů přehoupl za polovinu, nejednoho závodníka mohlo napadnout: "Jedu vůbec správně? Žádná technika?" Charakter trasy se velmi výrazně změnil na 31. kilometru brodem přes horskou bystřinu. Osvěžení v nevlídném počasí nebylo nezbytné, ale právě tímto brodem odstartovala sice krátká, ale o to více zábavná část trasy. Krátké technické stoupání po kamenité cestě někomu síly ubíralo, někomu naopak dodávalo, protože právě tady začalo to správné bikování. Závod se již netáhl po zpevněných cestách, ale klikatil se lesní cestou plnou kamenů, kořenů, výmolů a podobných legrácek, které nutily jezdce k plnému soustředění. Táhlé stoupání rázem vystřídal krátký, ale opravdu výživný sjezd mezi ostrými kluzkými kameny. Celá řada z nich byla označena oranžovou barvou. To určitě aby do nich nikdo nevlítl.

Na 35. kilometru přišlo na řadu další stoupání. Lahůdka ve všech ohledech. Přibližně pětikilometrový výjezd po lesní stezce, která se klikatila svahem. Technickou náročnost tohoto stoupání okořenily kluzké kameny a uzavřené vracečky. Projet je v tak malé rychlosti blížící se nule už vyžadovalo trošku více cyklistických zkušeností. A stoupání nebralo konce. Po chvíli se ale na domnělém vrcholku zjevila jakási postava. Šlo o jednoho z pořadatelů, který oznamoval schváceným závodníkům: „Tady už jste nejvýš, teď už to bude jen z kopce dolů!" Pro 99% jezdců dobrá zpráva, ale jistě se našli i tací, kteří si technicky i fyzicky náročnou parádu užívali a litovali jejího konce. Následný dlouhý sjezd do cíle už byl opravdu za odměnu. Na řadě míst se ale nacházely drobné skoky, kameny a kořeny, a tak nebylo radno podcenit ani těch posledních pár kilometrů do cíle. Zkazit si závod defektem nebo zraněním na posledních kilometrech by byla škoda…

 

Fyzicky náročný profil vrchlabského závodu peloton pořádně roztrhal, závodníci se většinou do cíle trousili po jednom. Byl tak prostor a čas na plácání si s diváky, kterých bylo v cílovém koridoru i přes nepřízeň počasí dost. Ačkoliv panovalo nevlídné počasí, bláto na trase po předchozím měsíc trvajícím suchu nebylo. I tak ale přišel vhod servis, který je již standardem na závodech Kolo pro život.

 

Z vyhledávaného centra turistů vyrazilo do terénu také 427 jezdců nezávodní vyjížďky na 33 km, toužících po vyjížďce na kole bez chvatu a tlaku na výsledky. Svojí vysokou účastí dokonce vrchlabská velmi atraktivní vyjížďka překonala počty účastníků na obou závodních trasách. Aktivního šlapání si dospělí i děti užili především při jízdě z kopce dolů a po rovinkách, relaxace a úchvatné výhledy je zase čekaly při zdolávání krkonošských kopců směrem nahoru. Cesta vzhůru až na vrcholu Žalý se slavnou krkonošskou kamennou rozhlednou byla totiž zajištěna lanovkou, na které se vezli nejen bikeři, ale také jejich kola. Počasí účastníkům nepřálo tak, jako v minulých letech, ale děti i dospělí se na vlezlý chlad a přepršky dobře vybavili. Díky tomu mohli všichni obdivovat krásy Krkonoš a horské květnaté louky s pobzukujícími čmeláky a mokrými ladně poletujícími bělásky.  

 

Vyhlášené lahůdky doplnily energii účastníků všech tras na vyhlášených vrchlabských občerstvovacích stanicích. Pořadatelé vědomi si podzimní předpovědi přichystali extra várnice s teplým čajem, na Hanapetru se kromě grilované kýty a krůty podávala teplá polévka, občerstvovačku s produkty Nutrend na Strážném doplnilo ovoce, sladké pečivo, tatranky a rozinkami i místní specialita - chleba se sádlem a domácími škvarky.

 

Zatímco KRNAP oslavil v květnu výročí vedrem a svrchně kvašeném světlém „ejlem“, v cateringu KPŽ se o měsíc později čepoval oblíbený Birell a teplý čaj, zaslouženou porci teplého jídla si závodníci vybrali v cateringu KPŽ. Pravidelný cvrkot po dojezdu do cíle a vyhlašování bohužel narušily obří slzy pána Krkonoš. Zřejmě mu bylo líto, že se jízda bikerů jeho hájemstvím blíží ke konci a bude muset zase rok počkat, než uvidí rozradostněné obličeje dětí na lanovce a fantastické výkony bikerů…

 

Text: Zora Čermáková, Petr Havránek
Foto: Miloš Lubas, Martin Půlpán

Generální partner

Hlavní partner

Generální mediální partner

Hlavní mediální partner

Partneři

Realizaci podporuje

Partner záchranného systému

Oficiální dodavatelé cen

Oficiální dodavatelé

Mediální partneři

Institucionální partneři

Kolo pro život - Podpora

Přečtěte si:

Nejčastěji kladené dotazy

Nenašli jste odpověď na svůj dotaz?

 

Všechna práva vyhrazena. © Kolo pro život 2018.