Co jste možná nevěděli o legendární vojenské jednotce na dvou kolech

Bicykl byl poprvé zaveden do švýcarské armády v roce 1891. Tehdy byl většinou využíván vojenskými kurýry. Netrvalo ale příliš dlouho a v roce 1905 byla zřízena první vojenská jednotka na jízdních kolech. Původní kolo pro kurýry nahradilo standardní jízdní kolo značky Ordonnanzfahrrad, model 05.

S ohledem na to, že se ve Švýcarsku hovoří několika oficiálními jazyky, lišil se také název. Ve francouzské části to bylo Militärvelo a v německé zase Armeerad. Příslušníci každé vojenské jednotky měli za povinnost přinést své vlastní kolo, což mělo za následek to, že se leckdy výrazně lišilo vybavení kola. Robustní konstrukce, jednorychlostní koncepce a vesměs nekvalitní brzdy proměnily prakticky každou jízdu v hornatém Švýcarsku v extrémní výzvu a veskrze dobrodružnou operaci.

Kolo s protitankovou střelou

Trvalo neuvěřitelných 88 let, než byl model 05 v roce 1983 definitivně nahrazen podstatně modernějším typem – Fahrrad 93 – vybaveným sedmistupňovým převodem, robustním přesmykačem, hydraulickými brzdami a dynamem. Švýcarský výrobce Condor-Werke AG dodal tehdy 5 500 jízdních kol v ceně 2 200 franků za každý kus včetně údržby.

Bez přídavné bagáže vojenská kola uzpůsobená k přepravě proviantu a bojové výzbroje vážila 22 kilogramů a jezdit na nich nebylo nijak snadné. Zvlášť poté, co byla doplněna i těžká výzbroj včetně protitankových střel. V tu chvíli narostla hmotnost kola na 50 kilogramů a bylo na něm velice obtížné manévrovat, navíc v horských oblastech.

Vojenské cyklistické regimenty švýcarské armády ale sloužily především jako jednotky rychlé reakce schopné zasáhnout v případě překročení hranic země nepřítelem, nikoliv jako například jednotky americké armády ve Vietnamu vytvořené pro účely logistického zásobování.

Výhody cyklistické vojenské brigády byly zřejmé – na krátké vzdálenosti byly jednotky rychlejší a mnohem flexibilnější než jejich motorizovaní spolubojovníci. Navíc byly tiché, těžko detekovatelné a účinné v protitankových reakcích.

Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.

Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.
Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.

Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.

Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.
Hendiam explace ribus, aspisque nullandis as rehento que sunt, ullor aut exceate pliqui quodiat omnimus.Officia sectatios eicia dolorporem hicatem earum faccuptur.

Tvrdý výcvik rekrutů

Do pluku se ale nedostal každý zájemce. Úspěšní byli jen ti nejzdatnější. Rekruti prošli tvrdým výcvikem a tréninkem včetně noční jízdy dlouhé 200 kilometrů, která startovala ve dvě hodiny ráno. Na základě výpovědí příslušníků regimentu přispěly tvrdé podmínky k silnému bojovému duchu. Cyklistické jednotky byly považovány za schopné a statečné a mezi civilním obyvatelstvem měly výbornou pověst.

V roce 2001 ale švýcarský generální štáb rozhodl, že vojáci šlapající do pedálů nebudou mít v případě vojenského zásahu žádný prostor, a tak došlo o dva roky později k rozpuštění cyklistických jednotek. Na rozdíl od emocionálních reakcí, které provázely rozpuštění jezdeckých pluků v sedmdesátých letech, prošlo rozpuštění jednotek na kolech bez hlasitých protestů.

Na černém trhu za tisíc eur

Po oficiálním rozpuštění cyklistických vojenských jednotek se kola švýcarské armády stala vyhledávaným artiklem mezi sběrateli. Podle původního nařízení sice mohli kola odkoupit pouze vojáci, ale přes černý trh se k nim postupně dostal každý zájemce. Dnes se dají najít na eBay přibližně za cenu kolem tisícovky eur.

Nicméně příběh vojenských kol ještě nekončí. Navzdory ukončení činnosti vojenského pluku na kolech objednala švýcarská armáda v roce 2012 nové oficiální kolo s názvem Fahrrad 12. Celkem jich bylo dodáno 4 100 kusů za celkovou částku 10,2 milionu švýcarských franků, samozřejmě včetně údržby. Nové kolo váží 16 kilogramů, takže nový bicykl je výrazně lehčí než jeho předchůdci. Všechny komponenty jsou vybírány tak, aby unesly těžké náklady a odolaly náročným podmínkám.

Přestože by takové kolo příslušníci bývalé vojenské jednotky určitě vřele uvítali, legendární regiment na dvou kolech je už navždy minulostí.

Zdroj ilustračních foto: www.shutterstock.com 

Zdroj: www.welovecycling.com