Na kole proti nemoci i proti osamění

Informační servis

Info Point KPŽ a projekt Česko jede

Tak přesně to je příběh Švéda Martina Norrmana, dokumentaristy a vášnivého cyklisty. Jeho pouť do bodu, v němž je dnes, nebyla ani trochu snadná nebo přímočará. V roce 2000 v jeho pouhých 24 letech se objevily první příznaky a Martin začal cítit, že s jeho tělem není všechno v pořádku. Zatímco předtím byl vždy plný energie a vitality, najednou se cítil unavený, vyčerpaný a pomalý. Často vlastně jen tak přežíval a snažil se být vzhůru.

„Když jedu na kole, nejsem nemocný. Na kole jsem cyklista a zcela volný, zbaven všech starostí.“

Bod zlomu a konečně diagnóza

S postupující slabostí a únavou vyplňoval většinu času mimo práci spánkem, ale brzy usínal už i během přestávek v zaměstnání. Jeho společenský život se zhoršoval. Jemu blízcí lidé jasně viděli, že se s ním něco děje, ale nikdo nedokázal zjistit, co to je. „Každý další den se pro mě stával těžším a temnějším. Příznaky se stále zhoršovaly, ale navzdory tomu jsem se z každé návštěvy lékaře stále vracel bez odpovědi,“ přiznal Martin pro WeLoveCycling.

Měsíce i roky ubíhaly, a místo aby přišla odpověď, rostlo vyčerpání a frustrace. Martinův stav se stále zhoršoval, objevily se i deprese, a tak si sám začal klást otázku, zda chce v takovém způsobu života pokračovat. Bod zlomu přišel v roce 2003. V práci doslova z minuty na minutu dostal zimnici a vysokou horečku a během 24 hodin upadl do kómatu. Během té doby lékaři při vyšetření objevili, že v jeho těle je naprostý nedostatek kortizolu, a záhy přidali i diagnózu: Martin trpí Addisonovou chorobou.

Addisonova choroba je dlouhodobá endokrinní porucha, při které nadledvinky nevytvářejí dostatek steroidních hormonů. Je to vzácný stav, postihující přibližně jednoho ze sta tisíc lidí. To, co Martin prožíval, byla tzv. Addisonova krize, jejíž symptomy zahrnují závratě, zvracení, a v případě Martina dokonce ztrátu vědomí kvůli nedostatku kortizolu v těle. Naštěstí Martinův organismus vydržel do okamžiku, než byla objevena příčina jeho potíží. Jakmile dostal kortizol, který jeho tělo tak zoufale potřebovalo, jeho stav se rychle a zásadně zlepšil.

Měření mezičasů

Pokud nepoužíváte cyklocomputer a chcete mít po závodě přehled o tom, jak jste si vedli během závodu a porovnat své časy s ostatními závodníky, změříme váš mezičas na trati při průjezdech časoměrnými branami Kooperativy.

Služba Chytrých trasérů

Služba Chytrých trasérů se na závodních trasách KPŽ stává stále více vyhledávanou. O co jde? Vodiči na kolech pomáhají účastníkům na trasách B a C se správným rozložením sil, stanovením a udržováním optimálního tempa po celou dobu závodu. Bezplatnou službu, kterou provozujeme ve spolupráci s tréninkovým a rehabilitačním centrem Alltraining.cz, nemůžete přehlédnout. Traséři jsou oblečeni ve výrazných oranžových dresech a připojí se k závodníkům na startu.

Jak trasér pracuje? Může omezit nebo zcela zamezit taktickým chybám a tomu, aby závodníci zbytečně neplýtvali silami. Trasér umí poradit kdy přidat, kdy ubrat, jak správně řadit, vybírat optimální stopu, nepřepálit start, kdy jíst, pít, ale také poradit, kdy využívat jízdu v háku.

Zastavte se u stánku Alltraining.cz v zázemí závodů a zúčastněte se už společného rozcvičení, taktické přípravy a rozjetí před startem pod odborným vedením. Začíná se vždy v 10:00.

Druhá šance a cyklistika jako lék

S pocitem, že dostal druhou šanci, a s tím, že se může radovat z prostých všedních věcí, jako je mít dostatek energie, se rozhodl znovu si začít užívat života. A snažil se rychle zapomenout na frustraci předchozích let, která zbytečně ztratil poté, co nikdo nedokázal určit, co se s ním dělo. Sám sobě slíbil, že nedopustí, aby ho „Addison“ nadále izoloval od zbytku světa a lidí v něm. „Cítil jsem se tak sám, tak osamělý, a proto jsem si slíbil, že udělám všechno pro to, aby nikdo jiný trpící Addisonovou chorobou neprožíval a necítil totéž, co já,“ prozradil Martin.

S nově získanou energií a po částečném zotavení se rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Založil švédskou asociaci pro Addisonovu chorobu. „Potřeboval jsem najít způsob, jak tuto nemoc zviditelnit,“ vysvětlil. Začal na tom pracovat okamžitě. A při snaze najít způsoby, jak dostat „Addisona“ do povědomí veřejnosti, se během desetiletého úsilí vrátil ke své vášni, která mu byla vždycky tak blízká – k cyklistice.

Ačkoliv byl předtím vždycky velice aktivní, bylo pro něj těžké se vrátit do bývalé rutiny a stylu po dlouhých letech bez energie a strádání. Dřív běhal, hrál fotbal, ale záhy zjistil, že oba sporty ho hodně vysilují a unavují. Odpovědí na to, co dál, byla právě cyklistika. „Po zahájení léčby jsem sice měl opět dostatek energie, ale zároveň nemoc nepominula, byla stále přítomná. Musel jsem najít něco, co mi dělalo dobře, ale zároveň nemělo vliv na moji nemoc. Znovu jsem našel kolo a cyklistiku.“

Program Super Biker

Chcete si užít den a péči jako cyklistický profesionál? Zapojte se do soutěže o účast v programu Super Biker, který běží na každé akci KPŽ.

Na všech trasách vždy bezpečně

Závodní i nezávodní trasy KPŽ jsou nejen kvalitně značené, ale především perfektně organizačně zajištěné. Všechny méně přehledné a nebezpečnější úseky jsou výrazně označené a navíc pod přímým dohledem proškolených organizátorů. Místa a úseky trasy, které kříží nebo vedou po běžných komunikacích, kde by mohlo dojít ke střetu s auty, jsou zabezpečovány ve spolupráci s Policií ČR nebo místní městskou policií.

Tým Addison a kilometry na kole

Na rozdíl od jiných aktivit, které zkoušel, bylo tempo a zatížení na kole přesně to, co jeho tělo potřebovalo. „Síla a energie, které mi kolo dává, jsou úžasné. Cítím se po každé jízdě silnější, cyklistika mě posiluje a mám pocit, že bych mohl překonávat i nejvyšší hory a překážky,“ přiznal Martin.

Cyklistika se stala nejen způsobem, jak se udržet zdravotně v pořádku, ale také klíčem k jeho poslání a činnosti, jak pomáhat lidem se stejným problémem. Tým Addison, který Martin před pěti lety založil, se každoročně účastní mnoha cyklistických akcí. Samotný Martin startuje a dokončí přibližně pět až osm závodů ročně. Vedle zvyšování povědomí o nemoci má jeho tým i další cíl.

„Chceme ukázat, že můžeme být aktivní i s naším onemocněním,“ uvedl. Přestože větší fyzická aktivita znamená pro lidí trpící „Addisonem“ nutnost extra přísunu kortizolu, mohou své tělo trénovat tak, aby se pomalu adaptovalo na nové podmínky. „Trénink je pro naše tělo velice náročný, ale tím, že si na zátěž postupně zvykáme, potřebujeme kortizolu stále méně,“ vysvětlil Martin.

Odhodlání a touha dosáhnout každodenního pokroku jsou velkou motivací, která Martina posiluje. Na kole najezdí kolem stovky kilometrů každý týden. Pro dobrý pocit i lepší kondici. Jak ukazuje jeho příběh, zvýšení povědomí o nemoci může být rozhodující a klíčové i pro stanovení správné a včasné diagnózy. „Potřebujeme pomoci, abychom byli vidět a abychom mohli šířit naše znalosti. A také abychom dostali správnou léčbu v okamžiku, kdy ji potřebujeme,“ konstatoval Martin.

Prostřednictvím Týmu Addison nejen pomáhá lidem lépe pochopit svou nemoc, ale také spojuje komunitu lidí, kteří si mohou vzájemně pomáhat a připomínat si, že nejsou se svým problémem sami. Ostatně vše o Martinovi a jeho nemoci se můžete dozvědět v jedinečném dokumentu, který sám vytvořil pod názvem The Last Remaining Light.

Zdroj ilustračních foto: www.welovecycling.com
Zdroj: www.welovecycling.com