Magické Manitou ve znamení osmiček

Významných událostí končících osudovou osmičkou v dějinách Českého státu bychom mohli vyjmenovat celou řadu. Namátkou zmíníme známé letopočty 1348, 1848, 1918, 1948, 1968 nebo také únor 1998, kdy naši hokejisti zvítězili na olympijském turnaji století v japonském Naganu. Můžeme snad ještě letos čekat nějakou „pikošku“? Bude například zvolen nový prezident? Nastanou předčasné volby? Těžko říci, zda se něco takového stane. Co, ale víme určitě, že syndrom „osmiček“ postihl i 22. ročník bikerského maratonu v Chrudimi. Populární akce s logem indiána konaná pod záštitou hejtmana Pardubického kraje, Martina Netolického připadla na lehce zapamatovatelné datum 18. 8. 2018. I mnoho zamilovaných párů si ho určitě zvolilo jako den své svatby, pro nás ortodoxní „závoďáky“ znamenalo další výzvu v podobě jedenáctého podniku seriálu KPŽ.

Tradiční časový harmonogram samozřejmě nejdříve určil vítěze v dětských závodech ČT D: Junior Trophy, kde se o co nejlepší umístění porvalo přes 300 dětí ve věku od 1 do 13 let. Na dokonale připraveném okruhu v areálu bývalé ploché dráhy to pulzovalo od samého rána. Pořadatelé přírodní trasu oproti předchozím ročníkům prodloužili, nechyběly na nich skokánky, klopené zatáčky a průjezd džunglí s velkými vyobrazeními nejrůznějších zvířat, které jinak potkáte jenom v ZOO. Dokonale naaranžované stanové městečko čekalo na závodníky s bohatým servisem v podobě občerstvení v Modré zóně České spořitelny, Depa Kooperativy pro očistu kol, jich samotných i jejich oblečení.

Kolem 11. hodiny se místo startu na Resselově náměstí začalo zaplňovat stovkami nedočkavých cyklistů, jejich doprovodů, fanoušků i zvědavých domorodců. Ti v prvních koridorech vzali zavděk stínem, který vrhal majestátní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jelikož sluneční paprsky nabíraly na intenzitě a začalo se znatelně oteplovat. Na lehce prodloužené trase B, která měřila 66 km, se všichni museli porvat nejen s 15 km navíc, než je zvykem u ostatních závodů, ale i s teplým počasím, které ne a ne dát pokoj. Někteří proto raději rovnou dali přednost 39 km trase C. Ještě před startovním výstřelem obou tras, si vzal slovo sám velký náčelník Karel Jeníček. Všechny přítomné upozornil na nová sporná místa, jejich neobvyklý způsob značení (bizoní žlučí), množství a polohu občerstvovacích stanic, zdůraznil zásady správného odpadového hospodářství, popřál všem šťastnou cestu a přidal: „Bacha na sjezdy!“

Jen kousek po startu čekal bikery bonbónek v podobě dlouhých kamenných schodů. Za řinčení součástek, skřípění brzd a koulení bidonů vypadnuvších z košíků se závodníci spouštěli střemhlav dolů obrovskou rychlostí. Dlouhé pole cyklistů trochu roztrhalo na ty, co schody jedou a ty, co kola vedou. Mnozí dali přednost bezpečnější chůzi, pro kterou byl vyhrazen zvláštní koridor vlevo, aby se zamezilo kolizím s těmi, kteří si na jízdu troufli. Sjezd Širokých schodů se týkal i Céčkařů, startujících o hodinu později. Déčkaři na Fitness jízdě byly letos schodů ušetřeni a začátek své trasy na 21 km absolvovali po startu na historickém náměstí residenční čtvrtí a dále kolem náhonu, takže se pod Širokými schody ocitli příjemnou oklikou, kde se teprve uskutečníl slavnostní start.

Během prvních kilometrů hlevního závodu se jelo hodně rychle, trasa byla bez výrazných kopců a po loukách, takže se čelo dlouho drželo ve větší skupince. Postupně se z ní vyselektovalo cca 6 a později už jen 2 eliťáci.  Pavel Boudný z týmu České spořitelny – Accolade nakonec nedal šanci v závěrečném spurtu Martinu Stoškovi (Symbio+CE.Energy) a při absenci svých kolegů Matouše Ulmana a Tomáše Višňovského si připsal třetí vítězství v letošním ročníku. Ženskou kategorii ovládla letos neporazitelná Jana Pichlíková (Erste Premier Petr Čech MTB Team), která na své pronásledovatelky najela přes úctyhodných 12 minut.   

Oblíbené Manitoučko nabídlo technickou trať zasazenou do našich nejmenších českých hor s hrdým pojmenováním Železné hory, která spíše vyhovovala vytrvalcům a taktikům. Množství lesních singltreků se pravidelně střídalo s těžšími kořenitými a kamenitými pasážemi, a tak bylo o zábavu postaráno. Pohodáři na chvostu si jistě všimli mohutné lípy na návsi v Klokočově, která svým obvodem dosahuje úctyhodných 19 metrů a řadí se tak, se stářím více než 1000 let k nejstarším stromům v Čechách, všichni určitě ocenili ve vypahlém prašnu průjezdy několika brody a potůčky, které ve spalujícím počasí příjemně osvěžily.

Jeden z nejtěžších zážitkových Birell segmentů v seriálu nemohl chybět na úseku zvaném Cítkov. Jednalo se o poslední výživné stoupání, v některých místech i s 20 % sklonem. Zlomový bod závodu. Lup tam „magnézko“ a ještě zatočit nohama a pořádně si to užít z posledních sil. Uff, jsme tady! Poslední kilometry už se nesly v duchu desetikilometrového klesání až na cílovou čáru a saharská jízda byla u konce.

Tleskáme pořadatelům a všem dobrovolníkům z TJ Sokol oddíl cyklistiky Chrudim pod křídly pana Jeníčka. Kromě parádní trasy pro děti a závodních i netávodních tratí pro dospělé s bohatými občerstvovačkami přichysatli pro předem přihlášené závodníky na trasách B a C měrky na řetěz s emblémem indiánské ikony závodu. Každý účastníky si domů mohl odvézt na památku speciální nálepku.

Poslední srpnový závod je už také minulostí, za 14 dní čeká cyklisty spíše o něco kratší, rychlejší a rovinatější boj v hlavním městě piva Plzni, který si určitě v areálu parku za obchodním centrem Plaza užijí i stovky dětí a prodlouží si s Junior Trophy a pátečním Cyklokroužkem nezapomenutelné prázdniny.

Text: David Barták
Foto: Miloš Lubas