Mladá Boleslav Tour s deštníky a pláštěnkami

Druhá květnová sobota tradičně přilákala do města automobilů i vyznavače jednostopé bezmotorové dopravy v její závodní i nezávodní verzi. Počasí sice neslibovalo žádnou opalovačku, ale kdo se nenechal odradit, udělal dobře, nakonec bylo celkem příjemné sportovní klima s teplotou okolo 13 stupňů.

Areál závodu na Krásné louce se od časného rána začal plnit „chrty“ všech výkonnostních kategorií. Zatímco na sousedícím stadionu se za umělou návnadou honili ti čtyřnozí, hned vedle se připravovaly ke startům jejich lidské protějšky. Pro závody ČT Déčko Junior Trophy zde byla totiž připravena už legendární trať s nejdelší zatáčkou celého seriálu. Místo návnady však děti hnalo kupředu povzbuzování fanoušků a rodičů, i vidina ocenění v podobě pamětní medaile v cíli. Tu si na krk pověsili úplně všichni malí bikeři a po skončení závodů byl pro děti připravený celodenní bohatý program v zázemí závodu, včetně velkého dopravního hřiště, klasického dřevěného hřiště, spousty zábavných soutěží v Dětské zóně, na dřevěné dráze pumptrack nebo v Dětském klubu, kde se tentokrát kreslilo nejen na papír, ale také na velké vyhlazené oblázky.

Na slavnostní start trasy B se závodníci přesunuli před Zákaznické centrum Škoda Auto v centru Mladé Boleslavi. Parametry 53 kilometrů a 784 metrů převýšení dávaly tušit, že se odehraje letecký den. I proto byl jako zaváděcí automobil do čela startovních koridorů přistaven nablýskaný rallye speciál Škoda Fabia R5, který měl i tak co dělat, aby ujel nadrženému pelotonu. Přesně v 11 hodin se spolu se startovním výstřelem, zaburácením čtyřválce z R5, cvakání přehazovaček a bzučení e-biků, rozjel pětisethlavý dav vpřed. Otočkou o 180 stupňů zamířil peloton rovnou zpátky do areálu na Krásné louce, kde se po odpojení zaváděcí karavany spustil ostrý start.

Bikeři si nic nedarovali a hned zkraje rozjeli ostré tempo v asfaltovém stoupání na Čejetice. Zdejší závod je vyloženě “hákovací” s pouze několika krátkými prudkými brdky, navíc první kilometry se odehrávaly po větru, takže roztrhat peloton trvalo o něco déle a i tak byly rozestupy poměrně malé. Žádné zvláštní nástrahy nepředstavoval ani povrch trati, který byl naštěstí suchý a vhodný opravdu pro každého, kdo si v technice není příliš jistý. Jedinou výjimkou byl zážitkový Birell segment okolo zříceniny hradu Zvířetice, kde se nacházel náročnější výjezd a sjezd. Tady si užili i milovníci techniky a mnozí si naopak mohli trochu oddychnout, když se na chvilku stali chodci. 

K doplnění sil byly závodníkům k dispozici dvě bohatě zásobené občerstvovací stanice, kde si vítanou pauzu mohli dát především ti, co si přijeli užít den v sedle bez vyšších ambicí. Závěrečný prudký kopec od železniční trati až nad Čejetice prověřil poslední zbytky sil a rozdal karty k následnému cílovému sprintu. Ten vyšel nejlépe legendě zdejší trati, nestárnoucímu Pavlu Boudnému (Ethic Sport Cycling), který zde zvítězil již pošesté v řadě! Z žen vybojovala těsné vítězství Tereza Neumannová (Česká spořitelna – Accolade), která až v závěrečném spurtu zmařila hattrick Janě Pichlíkové (Kross Bike Ranch).

Kratší trasa C na 31 km s převýšením 550 m startovala přímo z Krásné louky a za ní s pětiminutovým odstupem také nezávodní trasa D - Family jízda s délkou 20 km a převýšením 360 metrů. Jejich tratě vedly shodně po stopách Béčka až do Bukovna, kde se po rychlém sjezdu korytem zkratkou zpět do cíle odpojily rodinky z Déčka, o několik kilometrů dále pak i Céčko.

Charakter trasy byl pro všechny stejný a všichni napříč tratěmi mohli v cíli probrat, jak jim chutnal úvodní kopec. Pro trasy byla také společná jedna občerstvovací stanice v Hrdlořezech, kde se ovšem žádná hrdla neřezala, nýbrž dosyta plnila. Z vítězství na trase C se radoval Radek Holec (Bikesport team Mohelnice), v kategorii něžného pohlaví přesvědčivě zvítězila Rozálie Kuchařová (Team Cyklo Trener).

Po dojetí do cíle mohli všichni cyklisté využít užitečné služby vysokého koloproživotního standardu, dát si něco opravdu dobrého na zub, prodiskutovat závod s přáteli nebo třeba obdivovat vystavenou Škodu Fabia R5, která vévodila ještě spolu s dalšími vozy koloproživotnímu náměstíčku. Dostatek sil rozdávat autogramy a úsměvy měl po skvěle zajetém závodě na trase B i Ondřej Synek, kterého doprovodila i zakladatelka nadace Krása pomoci Taťána Gregor Brzobohatá. Závěr odpoledne patřil vyhlášení vítězů a pak už hurá domů dát kola do kupy na další závod.

Skifař Ondřej Synek v rozhovoru před závodem uvedl, že by byl spokojený s umístěním v první stovce. Nakonec dojel ještě lépe, něž loni, kdy byl padesátý. V cíli mu tentokrát patřila skvělá 37. příčka. „Jel jsem letos Boleslav počtvrté. Vždycky mě překvapí každý rok to samé. Dlouho jedeme v lese rovně a najednou je ostrá doprava, to mě fakt překvapí vždycky. :) Po startu jsem se trochu bál, abych nespadl, to jsem jel asi tak sto padesátý, pak jsem se ale hodně vylepšil v úvodním kopci, chytil se nějaké skupinky a s ní jel až do cíle. Před závodem si pokaždé říkám, že budu opatrný, ale ten adrenalin se ve mně vždycky probudí… Taky je příjemný, že mě lidi poznávají, už díky dresu s mým jménem na zádech, zdravíme se a povzbudí mě. I když ke konci trochu pršelo, než jsem vjel do toho potoka, tak jsem byl dokonce čistý, ale průjezd vodou mě přeci jen trochu poznamenal  :)  Jediné, co je mi líto, že jsem neviděl závodit svého syna v Jétéčku. Naštěstí mě během dětského závodu šestiletých kluků zastoupila moje máma. Příště si ale nenechám tu jeho radost ze závodění ujít,“ komentovala svůj den na KPŽ v Mladé Boleslavi velká česká naděje pro LOH v Tokiu.

Tratě v okolí Mladé Boleslavi jsou pověstné svou rychlostí, kdy nejrychlejší závodníci protnou pásku s průměrem přes 30 km/h. Letos však nejeli pouze s větrem o závod, ale závodili také s deštěm. Zatímco kolem poledne spadlo jen pár osvěžujících kapek, později se už zavlažování vyprahlé řepky spustilo vydatněji. Nejrychlejší závodníci ještě dorazili celkem v suchu, ti, kteří si trať chtěli užít déle, přijeli svěžejší. V zázemí pak přišel vhod každý kousek prostoru, který byl schovaný pod střechou. Podle velkého množství deštníků bylo vidět, že velká část účastníků s deštěm počítala a ani nepříznivá předpověď je neodradila. A tak to má být!

Text: Lukáš Pitel
Foto: Miloš Lubas