Ohlasy z trati: V Hustopečích to hustě peklo!

Na hlavní trase si nejlépe vedl Matouš Ulman z týmu Česká spořitelna – Accolade, jenž zvítězil v čase 1:58:31 o necelou vteřinu před druhým Kristiánem Hynkem z Future Cycling Northwawe. Bronzový dojel do cíle i přes defekt týmový kolega Matouše Ulmana a loňský vítěz KPŽ Tomáš Višňovský. Ten ztratil v cíli na první dvojici minutu a půl. Mezi ženami se s tratí dlouhou 58 km nejzdárněji popasovala Klára Pavelková ze SupGirls, která dojela v čase 2:27:05 a zvítězila tak o dvacet sekund před druhou Janou Pichlíkovou závodící za Kross Bike Ranch team. Na třetí pozici skončila Monika Klimšová z ENDEKA BASSTA týmu.

Na trase C měřící 36 km byl nejrychlejším Jan Dřevojánek v čase 1:20:15, druhé místo obsadil se ztrátou šesti vteřin Radek Petržílka a bronz vybojoval Robert Landsman z Gepard Finance Cycling Teamu.

A jak se popasovali s tratěmi někteří z vás?

Vojtěch Ludvík: úřadující mistr světa v MTBO, výhradní dovozce sportovní výživy STAMIMAX, jejíž je sám pokusný králík a testovací jezdec :) Trasa B – start. č. 9, celkové pořadí 207., v kategorii 29., čas 3:37:38

Na startu jsem se po dlouhé době potkal s někým z mého sportu - MTBO. S ‚Chláďou‘ (Jiří Hradil) jsme startovali z první lajny, a tak jsme se naštěstí v prvních kilometrech nadýchali prachu jen částečně :). Tempo bylo ze začátku celkem umírněné, protože nebylo žádné výrazné stoupání. Asi na 8. kilometru se začalo trochu jet a čelo závodu se začalo pomalinku trhat. Kluci to definitivně rozsekli na 12km, kdy za to na prašných stojkách vzali a zmizeli mi v dáli. Od té doby jsme už jeli jen v menší tříčlenné skupince, která se po kamenitém sjezdu do Kobylí o jednoho zmenšila. To jsme mohli jet odhadem tak na 6. místě. Pak to přišlo. V kamenitém sjezdu ve druhém kole jsem dostal rychlý defekt a musel jsem tam vrazit duši. To se podařilo celkem rychle, za cca 3 minuty už jsem byl zpět na trati. Jenže po 100 metrech rána a druhý defekt. Na to už jsem nic neměl, tak jsem se vydal nahoru na průjezd. Po cestě jsem potkal 4 kluky s defektem, z čehož dva (prasklá duše a hřebík skrz plášť) se nám společnými silami podařilo půjčenou pumpičkou opravit (díky 277!!). Na občerstvovačce mi byla od teamu Mapei poskytnuta 27,5'' duše, takže jsem mohl svůj defekt opravit. U stánku Kolofix jsme se sešli s Tomem, teamovým parťákem, a s mým bráchou, který měl pro změnu pomalý defekt a musel dofukovat snad každých 5km. S kompresorem byl můj defekt hned opraven (perfektní služba Kolofixu, díky moc!) a po banánu a pomeranči se mohlo pokračovat dál. Sice jsem neobjel druhé kolo, ale trať byla tak hezká, že se mi nechtělo závod zabalit a jet nejkratší cestou do centra. I když ten kamenitý sjezd jsem po předchozí zkušenosti s chutí vynechal. Na další občerstvovačce jsem potkal Davida Dvořáka, který se tam už notnou chvíli kvůli ulomenýmu ventilku ládoval buchtama. S pomocí mého nářadíčka a stále ještě půjčené pumpy se mu podařilo defekt opravit. Současně jsem opravil jeden defekt borcovi, co na kole začal jezdit teprve loni a moc ještě netušil, jak si ho má opravit. No, zkušenosti se servisováním kol při kempech v Andalusii se nezapřou. Občerstvovačka byla perfektně vybavená a organizátoři na ní strašně milí. Studený meloun a sladký pomeranč byly v tom vedru fakt neskutečný! S Davidem jsme se rozhodli, že zbytek tratě dojedeme spolu, a tak jsme si jeli užít zbylých 10 km letošního béčka. Ty výhledy byly krásný! Pak už to byl jen sešup dolů do cíle. Zázemí KPŽ je super - po dojezdu příjemná sprcha a moje oblíbený bramborový knedlíky plněný uzeným masem. Jo a ještě jedna věc je na KPŽ v Hustopečích skvělá - výborné víno v místních sklípcích! Takže ještě jednou díky za skvělý závod! Jen doufám, že to příště bude už konečně bez defektu."

Šimon Souček: Trasa B - start. č. 53, celkové pořadí 33., v kategorii 8., čas 2:22:39

Jedinečnost se závodu rozhodně nedala upřít. Ať už neobvyklými terény mezi vinicemi nebo náročným sjezdem sjezdovky se vymykal standardům MTB závodů, jenž jsem doposud absolvoval. Téměř subtropické počasí, které během soboty panovalo, muselo intenzivně prověřit každého závodníka a především to, jak byl schopný doplňovat tekutiny a potřebné látky před hrozící dehydratací. Osobně jsem dost litoval, že jsem si nepřidělal na kolo druhý košík, navíc první průjezd občerstvovačkou byl před sjezdem, tak se úplně nehodilo zastavovat. Při druhé možnosti jsem si vzal bidon, který sem do sebe celý otočil, díky čemuž jsem se do jisté míry zmátořil. To samé jsem udělal i na posledním bufetu, kde navíc byly k dispozici ampule s magnesiem, které mě zachránily od nastupujících křečí. Nakonec jsem tedy dojel ve snesitelném rozpoložení, ale zážitek to byl rozhodně intenzivní.

Michael Škorňa: Trasa C – start. č. 2081, celkové pořadí 66., v kategorii 12., čas 1:44:22

Co se týká trati, tak céčko nedoznalo nějakých změn oproti loňsku, jen letošní závod byl přesunut do letního termínu. Tato změna přinesla to, že meteorologové předpovídali nejteplejší letošní víkend. Většina se obávala extrémně horkého počasí, ale mně osobně takové počasí sedí.  Od počátku závodu bylo jasné, že to bude rychlá, prašná jízda, což se potvrdilo hned v úvodní pasáži, kde se nejvíce bojuje o pozice a já osobně se tady snažím uviset. To se mi docela podařilo a držel jsem se ve skupince někde okolo 60. místa. Poté už na nás čekalo první stoupání na Vinohrady. Docela se to profilově nezdá, ale bylo to stále nahoru a dolů, takže nebyl čas se moc kochat krajinou. Dále pro nás pořadatelé připravili sjezd ze sjezdovky v Němčičkách, což bylo takové pěkné zpestření jízdy. Následně jsem se chytl ve stoupání skupinky a s tou jsem se snažil spolupracovat až do cíle. V závodním laufu a tempu jsem totálně minul první občerstvovací stanici, ale zásob jsem měl dostatek. Za občerstvovačkou se pokračovalo lesem, což bylo jediné místo na trati, kde jsme byli ušetřeni slunečních paprsků. Trať byla i nadále profilově zvlněná a poslední ostrý výjezd na nás čekal přibližně 6 km před cílem. Dále už následoval sjezd s nájezdem na polní cestu, která nás přivedla do cílového prostoru závodu. Závod to byl velmi pěkný. Nebyl ani nijak technicky náročný, jelikož byl veden po místních vinicích, kde byly většinou šotolinové úseky nebo zpevněné cesty.

Gratulujeme všem účastníkům a těšíme se na viděnou ve Vysočina Areně již tuto sobotu!