Rozbahněná znojemská Burčák Tour mezi kapkami deště

Zase je pátek a mám toho dost, tak beru kramle…, zpívá ve své písni skupina Chinaski. Právě na první zářijový pátek byl pro děti připravený sportovní den v rámci projektu Cyklokroužky s nejrůznějšími disciplínami všeho druhu, na který navazoval tradiční dopolední sobotní program se závody ČT Déčko Junior Trophy. Odpoledne se pak mohli nevybouření jedinci zúčastnit soutěže v dlabání dýní, potrénovat balanc na Pumptracku Chupa Chups, nechat se zavřít do zorbingové koule či zdolat v nejrychlejším čase překážky nafukovací Ninja dráhy, nebo se s rodiči statečně vydat na trasu nezávodní Family jízdy.

Dospělácké závodní trasy B (57 km) a C (32 km) se lišily pouze počtem ujetých kilometrů a zanedbatelným rozdílem v převýšení cca 150 m. Kdo jel závod loni, předloni nebo vlastně, kdo nevynechal všech předchozích pět ročníků, zažil letos diametrálně odlišnou verzi bikerského zážitkového certifikátu. S trochou ironie by se dalo říct, že premiérovou mokrou verzi má na svědomí model Aladin, který se pro tentokrát bohužel nemýlil.

Hlavní "fofr" trasa B startovala z Masarykova náměstí v centru Znojma v 11:30. Již předstartovní zdravice muže nejpovolanějšího - Mirka Kučery, dávala napovědět, že nás nečeká nic jednoduchého: „Přes noc nám tu spadlo 25 mm srážek, takže vás v některých místech čekají podmáčenější úseky a pravidlo bezpečného návratu dnes platí dvojnásob.“ Ještě bez deště vyvedly dlouhatánský špalír závodníků ven z města nablýskané zaváděcí vozy a motorky. Už při prvním výjezdu na Načeratický kopec to ale vše začalo. Jestliže se za koly loni na trase prášilo, letos se na kola i závodníky už v prvním kopci nalepila krusta blátíčka a s přibývajícími kilometry se nabalovaly další a další vrstvy a všem bylo hned jasné, že za mokra bude zdejší trať opravdový balzám pro pleť a pohroma pro všechno ostatní.

Zkrácená verze závodní trasy C startovala už za vydatnějšího deště o hodinu později přímo ze zázemí z areálu Louckého kláštera. K radosti všech zainteresovaných pořadatelé na poslední chvíli vyhodnotili situaci a rozhodli se nejblátivější úseky nahradit asfaltem a snížit tak alespoň částečně příděl úrodné půdy, který si cyklisté přivezli do cíle. I přes tato opatření se všichni dočkali pravých nefalšovaných bahenních lázní. Obří rozbahněné kaluže přes celou šířku polních cest byly po opakovaných průjezdech několika stovek závodníků velmi kvalitně našlehané, tudíž je nebylo možné nikudy objet a škola smyku zda nebyla k zahození. Pořádnou dávku všudypřítomné moravské hnědozemě schytávali závodníci na obličej a do očí od svého předního kola, dvojnásobnou pak od zadního kola „kamaráda“ jedoucího před ním.

Zhruba v polovině trasy přišlo na řadu nejprudší stoupání celého dne, zvané příznačně „Střecha“. Vysokofrekvenční šlapání na nejlehčí převod po panelech dalo na chvíli zapomenout na předešlé nepohodlí a především vodní radovánky. Průjezd viniční oblastí Ječmeniště s Birell segmentem na Lamplbergu se nesl v klidném duchu. I špačci si dali v dešti od náletů na dozrávající hrozny pohov, a tak i děla hotařů (ostrahy vinic) zůstala po dobu našeho účinkování němá. Ti akorát ze svých kukaní s pošklebky sledovali závodní dění okolo, někteří raději odešli tlouct špačky.

Dostát slov, že víno nejlépe chutná ve vinném sklípku při poslechu lidových písní za doprovodu cimbálu, chtěli místní Vrbovčáci na poslední občerstvovací stanici. Účastníci obou tras „B“ i „C“ mohli ochutnat proslulou místní kuchyni a hlavně čerstvě chlazený burčák. Někteří zastavili, okoštovali a možná i zapěli, jiní honem doplnili zásoby a upalovali na závěrečných sedm kilometrů.

To však určitě netušili, že je čeká nejnáročnější úsek na trati. Napínavý bahenní zápas vygradoval v mírném stoupání za občerstvovačkou. Noční liják doslova vymazal cestu z povrchu země a spojil ji v jedno velké pole. Blátem zalepeným bikerským strojům přestalo fungovat řazení, brzdy a po chvíli se i točit kola. Nešlo prostě nic jiného dělat, než téměř třicetikilového miláčka naložit na svá bedra a kopeček v tom největším marastu vyšlapat s plnou polní po svých, nahoře se oklepat a zkusit se zase roztočit až do cíle. Při chůzi bylo čas i na vzpomínky a srovnávání: „Zažil jsem Hustopeče 2017 i Odry 2017, ale tohle, tohle je po právu největší Saigon zatím!“ A to pamětník nejmenoval nejblátivější závod historie KPŽ před 7 lety ve Valticích. Na závodech KPŽ máte také málokdy šanci vidět borce na čele chodit a tlačit kola, ba dokonce nosit kola na zádech, tady jste ji měli. Poslední kilometry už se zdály být opravdu nekonečné a všem postupně docházely síly.

V cíli bylo v permanenci cokoliv, čím ze sebe závodníci mohli dostat pomalu usychající bahno. Sprchy a wapky v DEPu Kooperativy i prádelna Beko se rozjely na plné obrátky, špíny zbavení závodníci si pochutnávali na teplých jídlech, probírali s kamarády nečekané zážitky z trasy a těšili se na slavnostní vyhlašování a tombolu, kterou okořenila netradiční soutěž o bikera (bikerku) s nejvyšší váhou.

Uznání a dík zaslouží pořadatelé i servisní tým KPŽ, kteří i v takovýchto těžkých podmínkách celou organizaci zvládli. Kdo dorazil v sobotu do Znojmo a nebál se postavit na start některé z tras, zaslouží milion palců nahoru.

Podle ohlasů na Facebooku a Instagramu věříme, že se letošní Znojmo Burčák Tour Kooperativy na všech podepíše jen pozitivně v podobě silných zážitků, na které se nezapomíná. Přejme si, ať jsme všichni zase za 14 dní v plné síle na Oderské Mlýnici a s hřejivým sluníčkem na modravé obloze.

Text: David Barták
Foto: Miloš Lubas, Martin Půlpán