Rozchod byl cestou k úspěchu! Česká kolová má naději na medailovou budoucnost

„Před startem sezony jsme si ani ve snu nepomysleli, že bychom mohli dosáhnout takových úspěchů,“ přemítá Tomáš Horák. S parťákem se letos stali při debutu mezi tuzemskou elitou nejmladšími vítězi extraligy kolové v její historii. Senzačně skončili čtvrtí na MS a přidali stříbro na turnaji světového poháru v Hähnleinu. Při finále světového poháru pak na domácí palubovce ve Zlíně obsadili šestou příčku.

„Měli jsme ve skupině úřadující mistry světa z Německa. A také světové šampiony z let 2017 a 2021. Upřímně, konkurence na finále světového poháru je větší než na mistrovství světa, kam může každá země poslat jenom omezený počet týmů,“ vysvětluje Radek Adam.

Tomáš Horák studuje, Radek Adam je živnostník

Od poloviny šedesátých let minulého století do roku 1988 tehdejší Československo drtilo svět při každé bitvě o duhové trikoty. Bratři Jindřich a Jan Pospíšilové jen čtyřikrát nalezli přemožitele. Celkem si domů dvacetkrát přivezli ze šampionátu zlaté medaile a stali se historicky nejúspěšnější dvojicí, kterou bude těžko někdo překonávat.

„Dnes je skoro nemožné něco takového dokázat. Konkurence je obrovská, špička nesmírně vyrovnaná. Taky je potřeba vidět, že tehdy měli mnohem lepší podmínky, vlastně se připravovali v profesionálním zázemí a mohli trénovat několikrát denně,“ říká Radek Adam.

Zlínská dvojice má kolovou jen jako hobby. Tomáš Horák studuje vysokou školu, Radek Adam pracuje jako pokrývač. „Trénujeme až večer, když je Radek po práci a já mám za sebou studijní povinnosti na vysoké škole Tomáše Bati. Třikrát týdně jsme na kole tři hodiny. Dvakrát v týdnu je plavání, dvakrát v týdnu běhání, nějaká posilovna. Celkem jde tak o třináct hodin tréninku týdně. Přestože to je vždy až po splnění povinností, našli jsme si systém, který funguje,“ popisuje jednadvacetiletý Tomáš Horák.

„Mojí výhodou je, že jsem živnostník. Takže si dokážu čas uzpůsobit potřebám kolové, kterou se v českých podmínkách nelze živit. Ale když někam odjedu třeba na týden, jsem samozřejmě bez příjmu. Je třeba vyzdvihnout, že bez obrovské podpory našich rodin, přítelkyň a nejbližšího okolí bychom se kolové na takové úrovni věnovat nemohli,“ netají Radek Adam.

Začali společně v roce 2015, ale měli pauzu

Přestože dnes jsou sladěným párem, který sbírá úspěchy a experti jim předvídají skvělou budoucnost, ještě na začátku pandemie koronaviru statistiky jejich jméno společně ve výsledkové listině neevidovaly.

„Během jednoho z turnajů v roce 2019 jsem si vykloubil rameno. A rozhodl jsem se, že s kolovou končím,“ vypravuje Radek Adam.

Tehdy coby devatenáctiletý odcestoval do Kanady. „Byl jsem tam půl roku. A přemýšlel, co mi v životě chybí. Byla to kolová. Po návratu jsem se chtěl ke sportu vrátit. Rychle jsem ale zjistil, že nějaká rekreační úroveň mě nemotivuje. A tak jsme se do toho s Tomášem vrhli na druhý pokus po hlavě,“ popisuje třiadvacetiletý pokrývač.

„Prvně jsme společně začali hrát už v roce 2015. Nebylo to moc dobré. Ale postupně se z nás stali skuteční kamarádi. Rozumíme si na hřišti i mimo něj. Teď jsme skuteční přátelé,“ popisuje proměnu Tomáš Horák.

Kolová dostala přednost před jinými sporty

Ke kolové se dostal poté, co rodiče nesdíleli nadšení z jeho rostoucí lásky ke sjezdové cyklistice. A tak jej přihlásili do oddílu Sokol Zlín Prštné. „Dělal jsem hodně sportů. Ale až kolová mě někdy v deseti letech chytla, že jsem jí zůstal věrný. Přitom při první cestě do haly jsem vůbec nevěděl, o co jde,“ vzpomíná s úsměvem Tomáš Horák.

„Já hrál fotbal. Ale pravidelně jsem s rodiči každou zimu jezdil na hory, kde byl členem party i trenér kolové. A pokaždé dělal takový nenásilný nábor. A tak jsem se šel jednou podívat. Byl jsem v šoku, když jsem viděl, jak tam kluci mého věku střílí míč dva metry vysoko. Chtěl jsem to zkusit, ale hned při premiéře jsem sletěl na záda. A pak už mě hnala motivace uspět,“ popisuje Radek Adam.

Jak se zlínské dvojici daří přidávat úspěchy, klesá nevědomost o jejich milovaném sportu. „Lidé už se tolik nediví, že se v Česku hraje kolová. Starší generace si kolovou spojuje zejména s úspěchy bratrů Pospíšilových. A mladší generace zase ten sport nezná. Ale povědomí o kolové se zlepšuje, jak se nám daří i na mezinárodní scéně a s tím roste určitá pozornost,“ přemítá Tomáš Horák.

Iluze, že by mohli posbírat desítky medailí ze světových šampionátů, si nedělají. „Každopádně chceme vozit medaile z mistrovství světa i světových pohárů, aby lidé věděli, že se tady kolová pořád hraje,“ usmívá se Tomáš Horák. „Je ale třeba si uvědomit, že jsme teprve minulý rok postoupili do extraligy a světové poháry jsme od začátku hráli jen jako náhradníci. Ještě nás čeká hodně práce,“ dumá Radek Adam o vyhlídkách na příští sezony.