Zrození šampiona! Bernard Hinault a jeho premiéra na Grand Tour: Vuelta 1978

Na jaře 1978 slavila Vuelta třiatřicet let existence. Třiadvacetiletý Hinault za sebou měl triumf v klasikách Lutych-Bastogne-Lutych a Gent-Wevelgem, dokonce vyhrál Critérium du Dauphiné. Jenže to tehdy trvalo osm dnů. Ale Grand Tour? Jednadvacet tvrdých etap? Je něčeho takového třiadvacetiletý Francouz schopen?

Už o rok dříve jej tým tlačil do startu v Tour de France. Ale Bernard Hinault se umluvit nenechal. Pro premiéru si vybral Vueltu na jaře 1978. „Potřeboval jsem zjistit, zda vydržím jednadvacet dnů trvající závod. A ve Španělsku jsem si dokázal, že nejde o problém,“ vzpomíná dnes sedmašedesátiletá cyklistická ikona.

Časovkou letí jako smyslů zbavený

Při prologu v Gijonu 25. dubna prší. Trasa měří 8600 metrů. „Rozdíly budou minimální,“ předvídají komentátoři. Kdyby jen tušili, jak hluboce se pletou… Zaslepeni touhou po návratu španělského cyklisty na trůn. Předešlý ročník vyhrál Freddy Maertens z Belgie. „Ale předešlým třem ročníkům přeci kralovali Španělé, a tak to má být.“

Tisk pod Pyrenejemi nepřipouští vítězství dalšího cizáka. Tím spíše, že ve startovní listině jsou domácí miláčci Enrique Cima, José Pesarrodona pyšnící se triumfem z ročníku 1976, José Gonzales a další borci pocházející z pořadatelské země.

Jenže je tu také Bernard Hinault. Letí po mokré silnici jako smyslů zbavený. Dupe do pedálů, jakoby zítřek nikdy neměl přijít. Vítězí s ohromujícím náskokem devětadvacet sekund! A jde do žlutého trikotu. Ano, tehdy ještě lídr Vuelty jezdil ve žlutém trikotu. Prožije v něm další tři etapy.

Pak jej na první pozici vystřídá Belgičan Ferdi van den Haute. „Já se bál hlavně španělských vrchařů, kteří měli v nohách většinou už několik etapových závodů,“ vykládá Hinault ve vzpomínkách na debut v Grand Tour.

Van den Haute si je vědom, že v kopcích bude bez šance. Jeho cílem je bodovací soutěž. Ale když už se šance naskytla, nechce se nabídnuté příležitosti vzdát.

V kopcích nemají soupeři nárok

Jenže když peloton zamíří do hor, útoky soupeřů jej semelou. Zůstane v čele ještě po jedenácté etapě, kterou je časovka. Tu ovládne Bernard Hinault. Boj s chronometrem dlouhý pouze 3800 metrů nedává šanci k návratu do čela soutěže. „Bylo to příliš krátké,“ hořekuje Francouz.

A tak na další den nachystá soupeřům totální peklo. Jede jako zatracený. Vyhraje etapu. Poskočí do čela závodu. „Nemám sílu ani mluvit. Jel jsem přes hranu a stejně ztratil čtyři minuty. Kdybych jel podle plánu, zaostal bych tak o deset,“ hlesne zničený Ferdi van den Haute.

Španělská média záhy pochopí, že „jejich“ hrdinové nemají nárok. Hinaulta ještě nikdo neoslovuje přezdívkou Jezevec. Noviny jej titulují Masetro puntillero. Což lze přeložit jako učitel. Ovšem po vzoru býčích zápasů také jako muž, který má na starosti doražení býka v aréně…

Francouz totiž pečlivě sbíral bonusové sekundy na všech sprintech v průběhu etap a rovněž usiloval o maximum možného v hromadných dojezdech. A tak se stalo, že když zaútočil, v součtu s bonusovými vteřinami byla cesta k triumfu vydlážděna.

I druhou Vueltu vyhraje

Bernard Hinault vyhraje ještě dvě etapy. A velmi pravděpodobně by vyhrál i závěrečnou časovku, kdyby ji organizátoři nemuseli zrušit, protože v ulicích San Sebastiánu panovalo fanouškovské šílenství a bitva s časem by se v přeplněných ulicích stala neregulérní.

Třiadvacetiletý Francouz tak odjíždí z premiérové Grand Tour jako král. O sedm týdnů později se postaví na start Tour de France. Se sebevědomím z Vuelty ve Francii zválcuje všechny soupeře. Vyhraje tři etapy. Celý závod s náskokem téměř čtyř minut.

Zatímco Grande Boucle pojede ještě sedmkrát a čtyřikrát bude slavit vítězství, na Vueltu se vrátí už jen jednou. V ročníku 1983. A znovu je králem španělské Grand Tour. Až Chris Froome v roce 2017 dokáže navázat na legendárního Francouze a ovládnout Grande Boucle a Vueltu v jediné sezoně. Ovšem s tím rozdílem, že španělský závod už se jede jako rozloučení se sezonou, takže Bernard Hinault zůstane navždy nepřekonán.